středa 28. prosince 2016

PF 2017

Celý rok 2016 byl tak trochu naruby...

Odešla jsem z práce... vyházela jsem většinu šatníku... přestala jsem pít kafe... odstěhovala jsem se z Prahy a pokusila jsem se žít v USA... to se nakonec nepovedlo, a tak po návratu po zbytek roku spím po všech možných gáučích, hostinských a dětských pokojích... pokusila jsem se programovat... začala jsem dělat grafiku a zjistila jsem, že nudit se nebudu, i kdybych celý život nebyla zaměstnaná :-D

Od té doby, co jsem skončila v Téčku, což je teď 9 měsíců, zažívám takové malé těhotenství... ze začátku to byla pohoda, první tři měsíce jsem si užívala... pak to začalo být trošku náročnější, byla ze mě valící se hrouda neurčitým směrem... a poslední trimestr je masakr, začínám toho mít fakt dost, jsem nervově labilní a všechno mi to leze na mozek...  No není divu, zrodit si svůj nový život není jen tak... btw. rodím v pondělí v Brně :-)

Přeju si, aby můj nový rok (život) 2017 byl přátelsky zelený, příjemně překvapivý, dobrodružně cestovatelský, vtipně kreativní a zdravotně nezávadný :-D

A Vám všem přeju rok vysmátý a pruhovaný... (v případě nějakých pochybností => na obrázku je smějící se zebra... a ty pruhy jsou jen takový vtípek, neznamená to, že vás posílám do vězení :-)



čtvrtek 22. prosince 2016

Šťastné a veselé!


  • Všechny dárky jsem letos nakoupila přes internet a ještě v listopadu. Žádnou tlačenici v obchodě letos nehodlám absolvovat!... Dva dny před Štědrým dnem babička... "...stavíme se v Kauflandu? potřebovala bych tam pár věcí...". Oukééj... tak boj začal už na parkovišti, kde jsem půl hodiny kroužila a hledala místo na parkování. V obchodě jsem lokýtkovala o 106 a prodírala se davem další hodinu... o frontě na pokladnu radši ani nemluvím! Hehe, tak šťastné a veselé! :-)
  • Myslela jsem, že vánoční úklid se mě letos netýká... jsem furt někde jen tak "na návštěvě", a tak jsem přeci nechtěla nikomu do těch domácích prací kecat ;-) Zkrátka jsem doufala, že se z toho vyvlíknu... a ono nééé... tolik oken jako letos jsem snad neumyla ze celý svůj živóót, haha... A umývám stylově, babča vytáhla gumové operační rukavice z roku 1978 :-).
  • Letos poprvé jsem po dlouhé době bez T-Mobile Vánočního večírku. Tradice seznamování se pomocí "škemrání" kuponků na Mojito mi letos chyběla. Naštěstí mě zachránil můj šéf, který mě přijel navštívit (bohužel autem)... a tak jsem se sama picla chi,... ovšem ve společnosti svého nejlepšího doprovodu (jéjda kolikrát tééén mě vedl domůůů z večírkůůů, díky šéfe :-D).


sobota 17. prosince 2016

Louskáček... ten bídák!

Už pár let se chystám na Louskáčka. Teprve tento rok se mi daří to realizovat, a tak vyrážíme do brněnského Národního divadla. Děj neznám a předem to ani moc nestuduju... ale myslím, že je to pohádkový příběh... tak to určitě bude pohádkově krásné... a dobro bude bojovat se zlem... a Louskáček bude nějaký svalnatý fešák, který pobije všechny zlouny a nakonec to bude mít nějaký supr-čupr-pohádkový-happy-end...
...
... a ono prd!

První čtvrtinu čumíme na bandu děcek, jak rozbalují dárky... no tak oukéj... prý je Louskáček v jednom z nich. Když se konečně zjeví, udělá pár piruet a na zbytek představení si sedá na gáuč??!?...jakože cože???!? ano ano, celou druhou půlku se dívám na Louskáčka, který dřepí na kanapi! Navíc děj nikde, sleduju pouze nějaké slavné oslavné tance, kde happy-endem se stává ruský baleto-kozáček?
No tak aspoň jsme si s holkama udělaly hezký večer. Tady jedna divadelní tmavo-fotka :-)


čtvrtek 15. prosince 2016

Díra

"...Pájo, jak se máš? co pořád děláš? Máš na blogu zas DÍRU! nic o Tobě nevím!..." :-)

Přátelé, to mě těší... že to tady tak sledujete. Nojo, když se nic neděje nebo mám nějakou blbější náladu, tak není o čem psát. Tento blog je totiž především prostředkem mého nehynoucího smyslu pro humor, že ano :-)... takže nudné nebo zadepkované články zde odmítám psát, a tak radši aj chvílu mlčím...

Pro mé nějvěrnější fanoušky... v Parfums to nakonec nedopadlo. Já jsem asi nezaujala je... a oni zas úplně nezaujali mě, a tak jsem s radostí kývla na nabídku Airbank. Od ledna tedy v Brně hájím novou barvu... zelenou ... protože i banku můžete mít rádi, ha ha :-D


úterý 29. listopadu 2016

Čtvrtý pohovor

Fejsbůková kampaň zabrala. Ozývá se mi bývalý kolega a na jeho doporučení jsem pozvaná na pohovor do AirBank v Brně. Dle popisu na internetu je to pozice nějakého "datového analytika", takže si to představuju nějakou hodně technickou pozici nad dolováním dat a SQL a hodně reportů a nastavování systémů pro reporty... no nejsu z toho moc chytrá! Snad se toho dozvím víc osobně.

Na recepci mě vyzvedává můj nový potenciální šéf. Je to sympatický mužík, pořád úsměv od ucha k uchu... děsně mi někoho připomíná... nevím... Přes kanceláře jdeme do zasedačky, kde se slušně hodinu a půl pohovorově zakecáme. Tentokrát spíš poslouchám já, o tom jak vznikla banka, jaké jsou ambice a plány ke změně, koho hledají, co bych měla dělat a umět... no nakonec jsem velmi mile překvapena! Jedná se o stejnou práci, jako jsem dělala v téčku, akorát bych pracovala s lidma na infolince.
Vzájemně si padáme do oka... vypadá to nadějně... a já su mimojiné ohromena krásným pracovním prostředím. Přes houpačky, sedací vaky a design jako že jsme na ulici si tu připadám jak v českém Silicon Valley (teda aspoň nějak takto hravě, barevně, nenásilně a pohodově si to tam představuju :-)

Na oběd vyrážím ještě tahat nějaké moudra a pak už jen nechám plynout čas na rozmyšlenou... ;-)


čtvrtek 24. listopadu 2016

Třetí pohovor

Sedíme si tak ve Valencii na zahrádce, sluníčko mi hřeje do zad a telefonát z Brna... prý jestli bych nechtěla přijít na pohovor do Notino (dříve Parfums.cz)... a já? no jasně! Chtěla jsem do pricingu (cenotvorby), ale tam je mě prý škoda... (jééé fááákt? takové to malé zahřátí, že jako někdo oceňuje aspoň vzdáleně mé kvality :-). Do e-mailu dostávám popis pozice pro Nákupčí - specialista, na kterou bych se jim prý hodila víc. Pročítám to a nejvíc mě v náplni práce zaujímá => komunikace s dodavateli od New Yorku až po Dubaj a taky potřebná flexibilita, prý občas je potřeba za nima taky zajet utužit vztahy a vyjednat podmínky.... oukééééj, nou problééééém!! :-)

Den předem se jako vždy svědomitě připravuju na pohovor. Gůgluju všemožné informace, kterými později oslňuji slečnu personální... zkoumám všechny možné kosmetické značky a brouzdám po jejich e-shopu notino. Rovnou tvořím drobnou objednávku k Vánocům (jo, tím se taky na pohovoru chlubím:) a musím si sama pro sebe říct, že taková voňavá práce by se mi asi líbila.

Pohovor je prima, konečně profesionální přístup, povídáme hodinu a půl... je to trošku složitější, protože konzultujeme 3 možné pozice. Pricing zavrhujeme, byla by to pro mě asi nuda... nákup už je zajímavější, ale s tím cestováním to asi tak horké nebude... spíš bych komunikovala e-mailem a hlídala si cenu vs. marži u 3000 produktů... ještě je ve vzduchu pozice finančního controllera, ale ta není ani oficiálně vypsaná... No vzájemně si dáme čas na promyšlenou a příští týden si zavoláme... Na závěr mě dorazí informace, že jsou tu jen 4 týdny dovolené (to nedám!) a jdu domů...

Odpoledne si jdu osobně vyzvednout svoji objednávku z e-shopu notino.cz. Klasicky musím na výdejním místě napřed v automatu zaplatit, pak mi teprve zboží vydají... jen náhodou zahlídnu, že to má růžovou barvu, ale já chtěla modrou! Rovnou u pultíku tedy reklamuji, že to nechci... fakt nesnáším ten moment, kdy jsem to před 5 sekundami zaplatila a když nejsem spokojená, musím projít celým procesem reklamace, kdy mi vrátí peníze až za několik dní! Tak prý si mám objednávku zadat ještě jednou... sama z domu... cože? tak to bych čekala trošku jiné řešení, než že mě pošlou domů bez dárku i bez peněz?!?!?! Ehm, tak to jsem zvědavá, co si příští týden zavoláme.

neděle 20. listopadu 2016

Valencia - turisticky

Valencie je úžasná! Jakož i v jiných evropských metroplích protéká středem města řeka, která je takovým orientačním středobodem, tak i ve Valencii tomu nebylo jinak. Ovšem tady ji kvůli povodním v 50.letech odklonili... kamsi... a v celém korytě bývalé řeky vysázeli park. Napřed mi to přišlo jako óká (no a?), ale pozdějc to považuju za geniální nápad... nejen teda protože už nemají zatopené město vodou, ale naopak mají v centru obrovský kus zeleně, spoustu hřišť, odpočívadel, chodníčků pro běžce, kočárky, bruslaře, ale hlavně super-cyklostezku přes celou Valencii až k moři... a to jsme teda ocenily hodně!

A tak jedno ráno vyrážíme do cyklo-půjčovny. Asi se tu hodně krade, protože jako povinnou výbavu fasujeme 3 zámky - jeden na sedátko, druhý na přední kolo a třetí na zadní kolo... oukej, tak to se asi od kola nehnu ani na krok :-) No a pak už jen nasedáme a frčíme na pláž a cyklistíme na promenádě mezi palmama a válíme se na pláži (s kolem u nohy:), kocháme se a sluníme se...

Jinak je ve Valencii krásné historické centrum s katedrálou a věží s výhledem... a pak další historické paláce a muzea... no proplétání v zdejších uličkách si vyloženě užíváme :-)

Úplně hlavní zajímavostí Valencie je City of Arts and Science. Je to takový komplex moderních budov (architekt Santiago Calatrava), kde je na asi 2km Oceanárium, Vědecké museum, Muzeum moderního umění, Planetárium, Laserium, IMAX a Kongresové centrum. Stavba je to teda neskutečná... chodíme kolem ve dne, jedeme se tam podívat večer, kroužíme kolem na kole a jdeme se mrknout i dovnitř do vědeckého muzea... kde nás nejvíc baví simulátor nulové gravitace :-) Všechny zážitky fotím jako vždy jako maniak furt a všude, takže se na ně můžete podívat zde :-)

Adiós Valencia, bylo to muy buénó!


sobota 19. listopadu 2016

Valencia - degustačně

Před cestou do Valencie mám takové malé předsevzetí. Celý týden budu jíst jen mořské plody a zapíjet to budu jen sangríjou. A taky že jo, první večeře po příjezdu a už ládujeme paellu s kalamárama a krevetama... prolívám to celkem obstojně sangríjou... až se ještě ten večer ocitám na neplánované návštěvě záchodového zařízení... ehmm...

Druhý den musím zvolnit a tak volím jídla lehčí, která zapíjím džusíkem:-) Zažívací nerovnováhu nakonec ustojím celkem slušně, a tak pokračuju ve své degustační krasojízdě. Typická jsou tu v restauracích 3-chodová meníčka za zhruba 10€... a tak debužírujeme Paellu na všechny způsoby, mořské potvůrky, ryby, brambůrky, vejce a v neposlední řadě dezerty, ovoce a zmrzlina. Své objevování španělských laskomin zakončujeme nápojem zvaným "Horchata" (neboli Horčááta). Je to studený sladký mléčný nápoj vyrobený z jakéhosi ořechu... no, má to chuťově divný ocass... ale co, su ve Španělsku né?!? ;-)



pátek 18. listopadu 2016

Valencia - ubytování

Využíváme rezevace hodně dopředu a přes Airbnb bůkujeme 3 noci u Manuela. Podle obrázku je to krásný, veliký, světlý až umělecký byt v centru Valencie. Navíc Manuel je na fotce fešák ;-)
Když dodatečně pobyt prodlužujeme, rezervujeme ještě první dvě noci u Olgy, která podle popisu bydlí kousek od pláže... A jaká je realita?

První hostitelka Olga sice neumí skoro vůbec anglicky, ale celé 3 dny se na nás ze široka usmívá, je velmi milá a je na ní vidět, že ji zajímá, jestli je vše óká. Máme k dispozici 1 celý pokoj v jejich bytě, ke kterému patří i vlastní koupelna a taková mini-pidi kuchyňka s kávovarem. Všechno je takové obyčejné a skromné, stěny holé... ale je tu čisto... aj poloha ve městě dobrá. Není nač si stěžovat, přecejen se už ale těšíme k Manuelovi do jeho designového a vymakaného bytu, kam se po 3 dnech stěhujeme...

Manuel není doma :-( Naviguje nás jeho spolubydlící Alicia, která teda taky moc neumí anglicky. Vůbec se tady ve Španělsku domluvit anglicky je docela umění, ale to je zas na jinou kapitolu... prostě trošku bloudíme, až dorazíme na místo. Byt je teda obrovský, má asi 4 ložnice, obývák, kuchyň s jídelnou a 2 koupelny. Napřed jsme nadšené, ale... dokud...
... nejdeme na záchod... chybí toaleťák... a taky ten záchod moc nesplachuje.
... dokud se nechceme osprchovat... vana je malá, lehce rezavá, hadice rozbitá.
... dokud nejdeme spát... postel je malinkatá.
... dokud si nechceme uvařit čaj... sporák nefunguje, všudě v kuchyni děsná špína.
... dokud si zblízka nezačneme prohlížet to nevkusné umění po celém bytě (viz.trojúhelníkové dekorace všude).
... dokud se nezačneme klepat zimou. Nojo starý, vlhký byt bez topení... a hele v kuchyni je džuzna, chybí tam okno!!

S rampouchem u nosu ještě rády vzpomínáme na skromnou, ale velkou a teploučkou postel u Olgy :-)





čtvrtek 17. listopadu 2016

Valencia - počasí

Z Frankfurtu jsme vychytaly parádní letenky do Valencie, a tak vyrážíme do Španělska za teplíčkem a za sluníčkem. Původní plán zůstat na prodloužený víkend prodlužujeme o dva dny a je z toho výlet na necelý týden.

Předpověď počasí sleduju už hodně dopředu... sbalit se je docela oříšek. Jedu s příručním kufrem, do kterého musím zabalit věci na zima-první-sníh v ČR, ale taky věci na jaro-léto-přes-20-stupňů ve Valencii. Do letadla ve Frankfurtu nasedám v kabátě, zahalená do čepice a šály až po uši. Ve Valencii vystupuju skoro v tričku a vytahuju sluneční brýle, jak mi to sluníčko pere do ksichtu :-) Toto nadšení mi vydrží asi půl hodiny... tak dlouho totiž trvá, než se začne stmívat. Když se ubytujeme a vyrážíme na pláž, dát si nějakou večeři a skleničku, ochladí se tak, že kozačky a protivětrová čepice už jsou mi zase dobré... ehm...

Druhý den vyrážíme do města na lehko... já jen tak v teniskách a džisce... no bez šátku na krku ani rana!... a tak si vyhříváme kostičky na každém slunečném místě... zas takový hic, jak jsem si myslela, teda není. Sakryš a já mám v kufru šaty a sukně a tílka... to jsem se teda trochu sekla... no neva celý týden se má postupně oteplovat, tak to třeba ještě vytáhnu :-)



středa 16. listopadu 2016

Autobusové záchodky

Rozeslala jsem další kupu životopisů a teď mám asi tak týden... dva... tři... čtyři... čas než se zase někdo ozve. A tak balím kufr a jedu do Frankfurtu za Nejkou. Vyrážíme na týden do teplíčka... Tentokrát jedu do Frankfurtu "nudně" autobusem.

Jedu flixbusem, takže je to bez telky a bez kafíčka na palubě, ale stejně většinu času chrápu a kdybych chtěla nějakou zábavu, můžu vytáhnout noťas. Co se týká čůrání, jsem většinou držák. Vlastně ty záchodky v letadlech a ve vlacích a v busech prostě nemám ráda... Ovšem když už cesta trvá 7,5 hodiny, tak to prostě vydržet nejde. Vstanu ze své sedačky a jdu to přes celý autobus omrknout. Vezmu za dveře a nejde to otevřít... vidím, že se tam svítí, asi tam někdo je. Čekám minutu... dvě... pět... deset... asi tam sedí nějaký pokakánek. A tak si jdu sednout, že se vrátím později. Čůraní zaspím, ale po půl hodině mě to vzdbudí a už fakt musím, nebo bude nehoda. Ohlídnu se a někdo zrovna vychází ven, jupíí, je volno... než tam dojdu, tak mi tam zas kdosi vleze. No neva, to už počkám!! Paní vyleze přímo přede mnou, takže mám 100% jistotu, že tam nikdo není... a hele ten záchod zas nejde otevřít. Lomcuju dveřma pár minut, až zjistím, že se ta koule musí OTOČIT!! OMG! takže jsem tady předešlý pokus stála 10 minut... všichni na mě čumeli, jak tu čekám na záchod a nikdo mi neřekl, že je tam volno?????!? OMG! No nic, sedám si tam teda... je to děs... frčíme po dálnici, všecko se se mnou hýbe ze strany na stranu a drnčí a... no tak se snažím teda trefit, kam je potřeba... no a teď by to chtělo spláchnout, že? kde je jako nějaké splachovadlo???? já se picnu, zmítám se tam v té mini kabince a hledám tlačítko nebo páčku... nebo kýbl s vodou? Jak to mám doprkna spláchnout? najdu jakýsi neurčitý vypínač... no tak buď to spláchnu nebo si přivolám řidiče, nebo nevím... no vylezu úplně domlácená, ani nemluvě o tom, že po schodech nahoru lezu po čtyřech... já ty pohyblivé záchodky prostě nemám ráda!!! :-)


neděle 13. listopadu 2016

Druhý pohovor

Druhé pozvání na pohovor... po měsíci co jsem tam poslala životopis... hmm ... Je to pozice finančního controllera... tentokrát nenechávám nic náhodě, opakuju si všechno o finanční analýze... rentabilita a likvidita a doba obratu zásob a rozvaha a výsledovka a náklady příštího období atd. atd.... Su nadupaná, jak na státnice :-D

... No ale později zjišťuju, že takové vzevrubné přípravy nebylo třeba! Finanční ředitel, který by byl jako teoreticky můj nadřízený, se totiž neptá skoro na nic. Mumlá, že si myslím, že na mě mluví německy... Trapné chvíle ticha, kdy si teprve čte můj životopis (OMG!!!), vyplňuju mluvením o sobě a o své předchozí práci... ptám se hlavně já, ho skoro nic nezajímá... ??!! A korunu tomu nasadí, když se ho zeptám, proč odchází předchozí controller...." No to víte, je to mladý kluk po škole a už mu ta práce nepřijde zajímavá, chtěl by po dvou letech zkusit něco jiného...". Hledím jak puk, že mi něco takového na plno řekne na pohovoru a pomyslím si, že o takovou práci teda asi taky nemám zájem. Usměju se, rozloučím se... sbohem a šáteček... No nic jdeme dál...

sobota 12. listopadu 2016

První pohovor

Volá mi personální agentura, že prý hledají controllera pro nějakou mezinárdní firmu... měla byste zájem?... jasně! Hodinové proklepnutí přes skype... prý angličtina nic moc, ale jinak by to prý celkem šlo, ehm ... kráva... už ani nevěřím, že se znovu ozvou... a ono jo! Prý by mě pan ředitel rád viděl, cha cháá. A tak si teda cvičím tu angličtinu, abych teda tentokrát lépe zaujala. Ale není třeba, na spíking ani nedojde... mluvíme hlavně o mně, o mých zkušenostech, o jejich reorganizaci a navrhuju mu, jak by se dala konsolidovat jejich datová nejednotnost se všemi dalšími pobočkami ve Střední a Východní Evropě... Mám pocit, že po dvou fúzích v Téčku totok bude hračka, a tak odcházím s dobrým pocitem...

... Na druhý den mi volají z personálky, že jsem pana ředitele o svých controllingových schopnostech prý nepřesvědčila, nepostupuju tedy do dalšího kola... WTF? ... takový ten pocit méněcennosti a neschopnosti! No nic, jdeme dál...

pátek 11. listopadu 2016

Jak jsem hledala práci

Všichni mi tvrdí, že je dobrá doba na hledání ... moc práce, málo kvalitních lidí... blá blá.
Už  víc jak měsíc odpovídám na inzeráty controllinogové i necontrollingové a zpět mi chodí jen negativní zamítavé odpovědi, nikdo mě nezve ani na pohovor.

Hmm, takže vysvětlení může být několik:

- málo práce?
- hodně kvalitních lidí?
- já nejsu možná moc kvalitní?
- můj životopis není moc kvalitní? ... ok na tom by se dalo zapracovat...
- personální zrovna neměla svůj den?... teda spíš ho zrovna asi měla...
- někdo se jim tam protlačil na tlačenku?... nebo jitrnici? ... HAHA (tady se musíte smát, toto je dnes jediný vtipný moment článku)...
- Nebo nevím, dál už mě žádné kloudné vysvětlení nenapadá... a tak jsem ze zoufalství vtipná i na fejsbůku (a vy mě znáte, vy víte, že ten fejsánek moc nemusím, že tam vložím jednu fotku za uherský rok, béé)... ale třeba se někdo ozve, komu by padla do oka sympatická kosmonautka, héérečka nebo rosnička :-)


úterý 1. listopadu 2016

Pája Velká Holka

Už su velká holka... snad by se to dalo nazvat aj žena? nebo dáma?
A jak se to pozná? Koupila jsem si černou kabelku, ale takovou tu děsně elegantní a dospěláckou... jakože ne přes rameno nebo na notebook nebo na deset sešitů a tři učebnice. Takovou tu elegantní kabelku, co se do ní nic nevejde, drží se jen tak elegantně za ouška a k teniskám si ju už prostě nevezmu.... Pája Velká Holka!

Ale nemusíte mít o mě strach... jakože bych si třeba koupila podpadky a byla teď děsně no-óbl. Hned druhý den jsem šla zas nakupovat a pořídila jsem si tuto božovskou infantilní kočičkovskou taštičku, kterou teď s sebou tahám úplně všude... a černá kabelka čeká a čeká... až přijde její čas :-D


středa 26. října 2016

Dýňové lívance

Protože je podzim, protože Vám to teď roste na zahrádkách, protože je toho kupa v obchodech a na trzích a protože teď prakticky nic jiného nejím... dneska to bude recept na žrádýlko... nebesky nadýchané, vynikající a lahodné dýňové lívance.

DÝŇOVÉ LÍVANCOVÉ OBLÁČKY

  • 250g dýňového pyré (normálně 250g dýně hokaido nakrájím, uvařím, sleju vodu, rozmixuju, nechám vychladnout)
  • 200g polohrubé mouky
  • 1 lžička prášku do pečiva
  • 2 lžíce cukru krupice (může být třtinový)
  • špetka soli
  • 200ml mléka
  • 3 vejce
  • 60g másla (rozpustit)
Jo tak na začátku zabordelím 3 misky... ale tak snad kámoška myčka pomůže, ne?!?
V první misce metličkou smíchám mouku, prášek do pečiva a sůl.
V další nádobě společně prošlehám mléko, žloutky, rozpuštěné máslo a dýňové pyré.
Do třetice ušlehám z bílků sníh a pak do něho zamíchám 2 lžíce cukru.

Mléčnou směs naliju k moučné směsi, promíchám, přidám sníh a znova zamíchám.
V misce mi tak vzniká načechraný dýňový obláček, který doporučuju neochutnávat... protože je to tak boží, že já to lžičkou dost užírám a jestli se honem rychle nerozžhaví ta pánev, tak to celé asi sežerůůů!!! mňááámm! :-)

Když rozžhavím teflonovou pánev (ne úplně na prudko), tak smažím lívance jen tak na sucho (bez jakéhokoliv oleje nebo tuku). Není pak potřeba chystat tunu papírových ubrousků, aby se lívance uvedly do poživatelného stavu. Prostě si je jen ozdobím marmeládou, medem, ovocem, tvarohem, sirupem... čím chci... a pak už jen čekám, až se mi lahodně rozplynou na jazýčku :-)

PS: Pokud je nestačíte sníst (což pochybuju, ale kdyby přece :), tak dejte lívance zamrazit. Až na ně zas dostanete chuť, dají se na rychlovku ohřát v topinkovači. (Tady bych děsně chtěla vložit obrázek s palcem nahoru, ale nevííím jak :-)


úterý 18. října 2016

PHP (Příliš Hororová Příhoda)

Jdu na Kurz programování v PHP. (Pozn. PHP je jeden z programovacích jazyků, který je určený přímo na tvorbu webových stránek). Tak nějak mi to přijde cool, naučit se programovat. Poté, co jsem strávila několik desítek hodin nad wordpressem (jakože systém tworby webu pro blbce bez nutnosti programování) a na netu nemám vůbec nic, doufám, že mě to někam posune!! Navíc jsem objevila kurz programování webu v PHP pro holky, takže neváhám a registruju se.

Je sobota a já ráno přicházím na určenou adresu. Je to velká kancelářská budova, bez recepce, kam se člověk dostane jen na kartičku. Místo abych zavolala organizátorce, jak se tam mám jako dostat?!? ...tak stopuju nějakého Španěla, ten mě pouští do budovy... bloudíme a pak usoudíme, že jsem špatně. Jdu tedy k vedlejšímu vchodu, tam (bohužel!) potkávám dalšího ochotného mužíčka, který mě k mé smůle opět pouští na svoji kartičku dovnitř do budovy (bože, to mi opravdu nepřijde divné, že jsem asi špatně?!?!)... pán mě posadí do výtahu, který jede opět jen na kartičku a posílá mě do 7 patra... Ha, zde není NIKDO! Žádné dveře nejdou otevřít... jaksi nemám kartičku že? Jsem tu zavřená!.. tak teprve teď zvedám telefon a volám organizátorce... kdeže je ten kurz?? samozřejmě úplně jinde! Musím se dostat z tohoto baráku. Lomcuju všema dveřma... pak si přivolám výtah... mačkám přízemí, ovšem furt nemám tu potentovanou kartičku, takže nejedu nikam... polívá mě studený pot... zvoním jak divá... dlouho... opravdu dlouho... nikdo se neozývá... ať žijí bezpečnostní opatření, co kdyby hořelo doprčic? A pak se to stane... někdo si mě přivolá, jedu do 4.patra.... a tam nějaký Ukrajinec v montérkách... ptám se, jestli jede dolů a doufám, že mě sveze do přízemí.... je úplně vyděšen, nerozumí ani slovo a zdrhá kamsi... ukazuju na něho, že může jet se mnou, pokud má kartičku a že se svezu, že já tu kartičku nemám... ne, on doslova zdrhá kamsi a křičí ... nerozúmim, nerozúmim.... okolo sebe vidím další 3 Ukrajince pracující.... snažím se vysvětlit... dolů, dveře, pryč, ven, vééén, VÉÉÉN, schodýýý prýýýčč... řvu a gestikuluju, po 5 minutách hodnotného divadelního výkonu mi jeden ukazuje kamsi... na schody... jupíííí.... jdu dolů, až přijdu ke dvěřím... za nimi jen chodba do zatáčky... je mi jasné, že jakmile se dvěře za mnou zavřou, už se zpět nedostanu, všude jsou ty čtečky karet... risknu to, dvěře se zabouchnou a já utíííííkááááám tmavou chodbou a na konci je světlo, dveře véééén uffffffff, jsem zachráněna!! Ještě jsem ani nedošla na kurz a už jsem si zažila malé ranní (hororové) dobrodružství. Su zpocená až za ušima a zpětně vůbec nechápu, proč jsem tam lezla!?!?!! OMG!!

Kurz samotný byl... no... co bych tak o něm napsala. Jako myšlenka učit holky programovat je krásná a moc ji fandím... to by ovšem lektoři nesměli být programátoři chlapi :-( No ve zkratce bych shrnula, že po celém dnu v prostředí PHP nevím a neumím NIC! Web si jistojistě radši nechám od někoho vytvořit a svoji energii tímto směřuji radši jiným směrem! :-)



sobota 15. října 2016

Pája jogínka

Po cestovatelském září jsem si konečně chvílu sedla na zadek. Pár týdnů už jsem ve Zlíně a jsem ráda, že se nehnu :-)
... co je tu nového? (kromě toho, že má střeva jsou po luštěninové bombě čístá jako líílie? :-)

- T-Mobile slavil narozeniny (20 let). Přišla mi smska, že si můžu během víkendu zadarmo aktivovat 1000MB dat. Wow, no to je bomba! Já která su eště furt na kreditu to chcu! A tak jsem nastartovaná v sobotu ráno sedám k "Můj T-mobile"... stránka nefunguje. Jasně, tak všichni teď stahujou, tak to mají přetížené... za hodinu... stránka nefunguje... odpoledne... stránka nefunguje... večer.... nefunguje.... v neděli nefunguje... a dokonce dodnes nefunguje.... Data zdarma jsem si neaktivovala, nešlo to... vivat la T-Mobile! Be Magenta, haha :-D

- Konec datlování!! Když mám teď trochu času, rozhodla jsem se naučit psát všemi 10. Na internetu je spoustu učících stránek... něco je zdarma, něco je placené... Mně se nejvíc líbilo Psaní Hravě. Napřed jsem zkusila první lekci zdarma a pak jsem si dokoupila i všechny ostatní. A tak teď ve volných chvílích střílím písmenka, chytám písmenka, sbírám písmenka, skládám písmenka... a vlastně chvílema nedělám nic jiného :-)

-Jak teď furt sedím u píčotače (ježiš to je srandovní překlep, to nemůžu opravit :-), začínají mě pobolívat záda. A tak jsem se rozhodla, že začnu zase chodit na jógu. Je toho ve Zlíně hodně, chci obejít všechny hodiny a pak si vybrat, co mě nejvíc baví.
Na první hodinu přicházím nadšená (po 2 měsících nicnedělání podotýkám!!). Prvních 10min se rozehříváme... pohoda... pak to začne... pozdrav slunci ... čaturagna.... střecha.... uštvaná-sáánááá.... střecha.... kobra... střecha... týraná-sáána... střecha... zase střecha.... pořááád střechaáá... už ji mám opravu dóóst prodýýchanou, omg!!! upadávají mi zápěstí!!! bééé... no nic dáme něco balančního... strom... hmmm... a něco na bříško... kde jsou sakra moje břišáky? okamžitě vylezte a aktivujte se!!! Hodinu dost trpím, na závěr v poloze mrtvoly skoro ani nedýchám... 3 dny se pak nemůžu hnout, do schodů chodím jako důchodce.... Namaste!

Ale to mě nemůže odradit, příští týden jdu zas!... zvlášť když to má tak příznivé účinky nejen na zádové partie :-D





úterý 11. října 2016

Podzimní očista - 4.až 9.den

Haló, haló, hlásím, že ještě žiju a že se v druhé půlce očisty už nic zvláštního nestalo :-) Normálně jsem si na to jídlo tak nějak zvykla a těch 9 dní jsem celkem poklidně přežila/prožila/si užila :-)

Tož dobré to bylo
=> nejhorší jsou první dva dny, trochu si na to zvyknout... pak už je to celkem v pohodě, když nepočítám, že chuť na sladké u mě nezmizí prostě nikdýý, bééé!!

=> švindlovala jsem jen malinko... jo, tak první den maková buchta, to byl úlet... ale pak už jsem svou závislost na sladkém zaháněla jen medem, což prý můžu... takže pohoda :-)

=> Ghí neboli přepuštěné máslo je naprosto boží, to jídlo má tak neskutečně dobrou chuť, že už nic jiného jako tuk nepoužívám!

=> Trošku jsem se bála, co se mnou udělá tolik čočky, hrachu a fazolííí každýýý dééén... ale moje tělo má luštěniny asi rádo. Trávení se mi krásně srovnalo a paradoxně pocity nadýmání a nafouknutého břicha jsou za 9 dní fuč.

=> Za odměnu přemýšlím, jestli si zítra upeču štrůdl, mrkvové šátečky, dýňové lívance nebo hraběnčin závin :-)

=> Cítím se parádně, tak jaksi odlehčeně.... pocitově bych řekla, že mám tak o 10kg méně, však sami můžete posoudit, přikládám aktuální foto... btw toho fešáka jsem potkala před barákem, tak jsme se spolu blejskli :-D.


čtvrtek 6. října 2016

Podzimní očista - 3.den

3.den
Snídaně - aby byla nějaká změna, vařím polívku zeleninovou. No po ránu dost výkon! :-)

Oběd - dneska jsem si udělala úplně božovskou hrachovou kaši!! Kdybych se tak řádně nenacpala, jistojistě bych si i přidala :-)

Recept:
250g žlutého hrachu (2 porce)
(Koupila jsem loupaný půlený, co se prý nemusí nemáčet)
Cibule, česnek
Majoránka, bobkový list, zeleninový bujón, sůl, pepř.

Hrách dám do hrnce a zaliju vodou asi 1 cm nad okraj hrachu. Přidám 1/2 zeleninového bujónu, bobkový list, rozetřu majoránku, přikryju pokličkou a vařím 30min.
Zatím vedle na pánvičce osmažím cibuli a česnek.
Když je hrách uvařený do měka, vyndám bobkový list, přidám cibuli s česnekem a rozmixuju.... pak už jen baštím a olizuju se až za ušima ;-)


středa 5. října 2016

Podzimní očista - 2.den

2. den
Ráno se vzbudím plna optimismu, že přece to po prvním dnu nevzdám, néé? Na makový koláč ze včerejška kašlu a jedu dáááál....

Snídaně - čočková polívka... do půlhodiny mám zas hlad... Sakryš dneska to musím vymyslet nějak jinak, když budu mít furt hlad, tak zas něco zbouchám!

Vyrážím do zdravé výživy, kupuju kilo hrašky a jdu smažit, to mě jistojistě zasytí.
(Btw hraška je těstíčko na smažení vyrobené z hrachu. Používá se při bezlepkové dietě a jelikož je to z luštěniny, tak to teď můžu taky, cha cháá... a hlavně je to děsná mňamka! :-).

Oběd - tak teda smažím hlívu, přikusuju brambor a nakládaný okurek... oblizuju se až za ušima a su nažraná tak, že je mi těžko až do večera... no prima, tak účel zasytit to splnilo, do večera nemám na jiné jídlo ani pomyšlení :-D

A protože su díky Ajurvédě zas o něco chytřejší, večer vyrábím připuštěné máslo (neboli Ghí), které je prý děsně boží nejen na smažení. Tak snad mi teda příště nebude tak těžko, když je to prý zdravý tuk, lepší se tráví a skvěle chutná... zatím jsem nevyzkoušela, ale řikají to třeba tady. Návodů na výrobu ghí je na jůůtubu několik a je to docela ízi-pízi :-)



úterý 4. října 2016

Podzimní očista - 1.den

Od té doby co jsem se vrátila z Ameriky, se můj zažívací systém stále nenavrátil do původní polohy, a tak vyrážím na Ajurvédskou konzultaci do Zdraví v harmonii. Mám skvělá doporučení a sama vidím na některých lidech neuvěřitelnou změnu... děsně to chci taky!

Na sezení povídám vše o svém životě, zvycích, návycík i zlozvycích :-) A dostává se mi indiviuální doporučení, co je pro moje stravování vhodné a co ne. Po 2 hodinách odcházím s dobrým pocitem, že totok bude děsně super a budu krásná a vitální a hubená a celá zalitá sluncem :-)
Prvním krokem k této změně je 9-denní očista... rýže+luštěniny+zelenina... tyto 3 potraviny upravit na libovolný způsob, ale nejíst 9 dní nic jiného. Pche... pohoda... to dám! Nejsu žádná máčka, ne?!? :-)

1.den
Snídaně - čočková polívka.. chjo sakryš, kde je moje rýžová kaše s oříškama a medem?!?... no neva...
Za schvílu mám hlad, čočkovka moc nezasytila. Neva, vydržím do oběda...
Oběd - koprovka (z kořenové zeleniny), tento recept normálně zbožňuju, ale když si ho mám dát jen s rýží, tak se mi kroutí pusa.. Nevím, proč jsem si to blbec nedala s bramorem, šak to je taky zelenina neee???
Svačina - mám hlad... tvořím zeleninové rizoto... mám hlad... jak ráda bych teď sežrala kus chleba nebo kus masa nebo kus něčeho pořádného!!
Večer když jdu kolem obchodu... koupit si něco k pití... jééééžišššš ten makový šnééék vypadááá tak božsky!! Beru ho a cpu ho ještě u pokladny.... áááách, to je úúlevááá.... Do hodiny je mi zle, chcu se na celou očistu vyklašlat, a tak jdu radši spat :-D


středa 28. září 2016

Paříž po 156-té

Jsem furt někde na cestách... po týdnu v Praze zase víkend v Paříži, no tak já teda nevím, kdy si jako začnu hledat tu novou práci?!? :-D :-D :-D

No takže letos opět podnikám dobrodružnou výpravu do Paříže. Vyrážíme se ségrou reprezentovat firmu Kabourek na jednu ze nejdůležitějších entomologických událostí roku. Celé se to koná v Juvisy (na předměstí Paříže) ... jeden den makáme a druhý den máme volno, a tak vyrážíme na výlet do města. 

Letos jedeme obhlídnout, co zajímavého prodávají na pařížském bleším trhu. Líbí se nám tu pár věcí, ale ceny jsou dost vysoké... nojo francouzské starožitnosti jsou jaksi trošku jiný level že :-) ... jedeme radši dál. Na autobusové zastávce potkáváme tři Američanky, které hledají stejný bus směr Montmartre jako my. Holky přijely až z Colorada a Havaje, a tak kecáme o jejich i naší cestě... a je to prima... v dešti spolu lezeme nahoru ke katedrále Sacré Coeur... jsou děsně milé... já ty Američany mám prostě ráda, mají pohodovou a přátelskou povahu. Kdybysme s nima šly na oběd, určitě bych mohla jet zas na výlet do JůEsEj :-) S deštníkama v ruce se ale loučíme a vyrážíme na oběd samy. Se ségrou si dáváme opravdickou francouzskou delikatesu => boloňské špagety, haha :-) Odpoledne se jdeme podívat do Muzea módy a závěrečné foto s Ejfelovkou prostě musí být... dycky si myslím, že by mě to mohlo hodit do nějaké příjemné romantické nálady, že Paříž je jako hezká a okouzlující a že se mi tu děsně líbí... bohužel ani tento pohled mi ale dojem z Paříže opět nevylepšil.

Jo, no tak jasně, když jsem tu byla poprvé ve 12-ti letech, bylo to boží, úžasné a zajímavé... pak jsem tu byla ještě dvakrát s různýma nápadníkama na romantický víkend, to jsem to taky vše v oparu lásky děsně hltala, až mi ty srdíčka lezly i ušima. Když už jsem tu ale po 156-té začínám si všímat i méně atraktivních věcí tady. Jako že Paříž je prostě mega, s krásným a malebným centrem Prahy se to tady nedá srovnat. Centrum Paříže je obrovitánské, vedou tu několika-proudové silnice, všude milion lidí a aut, děsný hluk a shon, furt nějaké klaksóny kolem... Fronty všude a na všechno... Metro komplikované plus narvané divnými lidmi... Otravní černoši, kteří se snaží prodat všelijaké nesmysly jsou všude a jsou tak nepříjemně dotěrní, že když mě vzal jeden za rukáv, tak jsem na něm málem vyzkoušela svůj výcvik krav-maga :-) A vůbec ta Francie dost tmavne, bělocha aby člověk tady pohledal!

Z toho plyne jediný závěr, chvílu teď zas sedím doma, aktualizuju životopis a jdu si najít nějaké supr-čupr-príma zaměstnání v klidném městě Zlín... nebo Brno :-)





úterý 20. září 2016

Na volné noze

Celé prázdniny přemýšlím, co budu dál dělat. 
Chci cestovat, chodím na různé kurzy, užívám si prázdniny... a taky přemýšlím o tom, že se mi děsně nechce zpět do toho kanclu, sednout si tam od rána do večera a tvořit pro někoho nějaké hodnoty...

A tak vyrážím na nalévací víkendový kurz Podnikání na volné noze. Cena mě zpočátku dost překvapí, přecejen 7900 Kč za dva dny... no sakryš... ale recenze a doporučení všude čtu jen ty nejlepší, tak to určitě bude stát za to, objednávám, kupuju a těším se.

A fakt, nalejvárna je to masakrální... sobota i neděle 9-18h s krátkými pauzami na wc a oběd, ale žádné velké zdržování... máme celkem 17 témat, která za ty dva dny chceme stihnout... a tak sedíme, posloucháme, zapisujeme... lektor Robert Vlach je úžasný sympaťák, plný energie a zkušeností z praxe. Hltáme každé jeho slovo, každý jeho příklad z praxe. Účastníci příjemní, nálada veselá, občerstvení dobré... Tak to jsou ta pozitiva.

Teď bohužel i něco negativního. Moje očekávání bylo veliké, bohužel... jaksi... su z toho taková vláčná až zklamaná. Víc jak polovinu věcí už jsem někde slyšela... no jo, šak jsem taky studovala ekonomku se zaměřením na podnikovou ekonomiku, že? :-D ...a taky musím uznat, že ten Týmobajl byl dobrá škola do života, díky němu vím, co je to projekt nebo proces nebo CRM nebo pajplajna. No co vám budu povídat, na konci, když jsme měli zhodnotit kurz a dát zpětnou vazbu, tak jsem byla jediná, kdo byl jaksi taksi trošku nespokojen... černá ovce :-)

I přestože se mi dostává dodatečné osobní konzultace po skončení kurzu, jsem stále zmatená. Poslouchám spíš nedoporučení měnit svůj obor a zůstat u controllingu, což je prý dnes velmi perspektivní. Celou noc mi šrotuje hlava, nespím... mám pocit, že kruh se uzavřel. Jsem zase zpět na začátku :-( Tak to je KOHEU (конец)!

No ale jedno je jasné. Protože už za bílého dne potkávám jen děti, kámošky na mateřské a hlavně děééésně móóóc důchodcůůů všudééé, je čas najít si nějaké nové zaměstnání :-)



úterý 13. září 2016

Frankfurt & Strasbourg

FRANKFURT nad Mohanem
Po dobrodružné cestě do Frankfurtu chytám nějakého sračko-bacila, a tak přes den město objevuju jen v takovém lehkém plouživém tempu s kamarádem Endiaronem po ruce. Terka je taky ochrnutá nějakým kašlíkem, takže to máme tentokrát takové lemrovsky poklidné :-)

Po večerech se procházíme u vody, ochutnáváme dojčlandské dobroty, pijeme jablečné víno, obdivujeme moderní mrakodrapy i krásné historické centrum... A pokud se nám chce spíš odpočívat, sedíme na božské střešní terase, kterou má Terka v baráku. Na jedné straně se kocháme výhledem na centrum města a na druhé straně kontrolujeme přílety a odlety letadel z nedalekého letiště.  K maximální pohodě zobeme návykové avokádové guacamole a plánujeme další společnou expedici ;-)

Frankfurt se nejen vzhledem ale i atmosférou hodně podobá Chicagu. Kdo jste mě nestihli navštívit v Emerice, zajeďte si navýlet semka a vyjde to skoro stejně ;-D

Bohužel jsem tu v Dojčalandu zaznamenala i pár nemilých věcí...
- Jakože například každý tady kouří. Ale jakože fakt úplně každý a čmudí vám to do ksichtu na zahrádce, na zastávce, v metru, na ulici prostě všude, bléé.
- Hodně lidí tu jezdí na kole... aj byznysmani v kvádru.... jo, to je možná schválihodné... ale oni jsou tak neohleduplní, řítí se rychlostí zvuku, chodce míjí na vzdálenost žiletky... div neuskakujem do křoví...
- Platba kartou je tu někdy sci-fi.
- Jízdenka v emhádéčku se tu nikde necvaká. Prostě platí, když si ju koupím... To se pak nevyplácí koupit si najednou více jízdenek do foroty, že :-)

STRASBOURG
No a protože je to tu blízko do Francie, balíme baťůžky, búkujeme hotel na jednu noc a na víkend vyrážíme do Strasbourgu. Napsala bych tu něco jakože je to krásné malebné městečko, kde centrum je uprostřed dvou řek, jezdí tam lodičky, a tak mi to trochu připomíná Benátky... a taky že jído bylo vynikající... a vůbec všechno bylo paráááádnííííí... Ale ono stejně bude nejlepší, když se podíváte na FOTKY :-)

Pokud by Vás zajímalo, jak jsem se dostala zpět do ČR, tak opět se spolujízdou. Ale tentokrát šlo vše rychle, hladce a pohodově... VW Passat mě vzal za 7h z Frankfurtu až do Brna, což považuju za krásnou kompenzaci předešlého náklaďákového dobrodružství :-)





čtvrtek 8. září 2016

Paní Pavla

Vyrážím za Terkou do Frankfurtu. A protože letenka i lístek na bus takto na poslední chvíli stojí dost korunek a protože dobrodružných historek na blog není nikdy dost :-), jedu do Frankfurtu se spolujízdou. To znamená, že si na webu najdu někoho, kdo tam jede a má za nějaký ten poplatek v autě volné místo.

Středa - 10h ráno - sraz na Zličíně. Volám svému řidičovi, že čekám u nákupáku na parkovišti a ptám se, jakým autem jede? Prý Mercedesem. ... doprčic, co já vím, jak vypadá Mercedes??? Už se nestihnu vyptat na barvu, protože prý hlavně stojím blbě, musím nahoru na silnici, kde on už na blikačkách stojí... Tak tam letím, aby teda jako nemusel čekat. Rozhlížím se, nikde nikdo... až na mě někdo mává z obřího náklaďáku, či kamionu, či tiráku, či jak se to jmenuje ?!?!?! WTF ?!?!

Ze začátku mi to přijde jako super úlet. Nikdy jsem ničím podobným nejela. Řidič Honza (25 let) je v pohodě. Bavíme se o řízení kamionu a o životě za volantem ...taky občas mlčíme... já dost chrápu a všecko je to celkem fajn... Až do momentu, kdy volá nějaký kámoš, který chce poradit, jak že se na spolujízdě balí holky? Můj řidič s tím má evidentně dost zkušeností...

"... blá blá... no to já nevím, proč s tebou nechce nikdo jezdit... Já včera vezl jednu holčinu, dnes taky vezu jednu Paní.... blá blá..."

Jo, ta Paní, to jsem jako já. Tak už je to tady, dnešním dnem je ze mě oficiálně Paní Pavla, cha cháá :-)

Úsměv a dobrá nálada mě ale pomalu opouští. Z avizovaných 5h jízdy je nakonec 9-ti hodinová cesta... není divu, když náklaďáky jedou max 90, že? a taky není divu, když v půlce cesty je potřeba něco naložit, vyložit, složit, sakryš!!! A protože jsem vstávala v 5h ráno na vlak do Prahy, do Frankfurtu přijíždím úplně vyřízená. Ještě ke všemu mě frajer vyhodí na úplně opačné straně, než kde bydlí Terka. Už nemám sílu studovat autobusy, a tak
beru taxi kterým se za cenu 2x větší než jízda náklaďákem nechávám přivézt až před vchod. Příště bych prosila ponorku nebo vzducholoď :-D






pondělí 5. září 2016

Jak se Pája usmívala od ucha k uchu

Úkol zněl jasně = koupit si nový univerzální batoh na hory, běžky, kolo atd.
(A ten starý po 14-ti letech s úctou a pokorou rozprášit ze zlínského útesu :-)

Je všední den dopoledne, všichni jsou v práci, cha cháááá :-) A tak vyrážím do Hudy sportu ve Zlíně. Není tam ani noha, a tak se milý pan prodavač může věnovat jen mně. Zkoumám, vybírám, zkouším snad vše... poslouchám výklad, kde je jaká kapsička a poutko a kam si můžu přivázat helmu nebo cepín :-) No když čas značně pokročí a když si každý batoh zkouším už potřetí, uznám, že je na čase se rozhoupat. Jsem děsně vybírává, na každém se mi něco nelíbí... no nic, vylučovací metodou vyberu favorita... sedí mi na zádech, má všechny kapsičky a poutka a pláštěnku atd. atd.... ale.... no.... víte.... ta barvááá :-( Omluvně se dívám na pana prodavače, že mě to mrzí, ale modrý batoh si prostě nemůžu koupit, bééé :-((( Pan prodavač má naštěstí pochopení a jde pro katalog...

Hudy: "Tak v Čechách prodáváme jen modrý, ale můžete si vybrat další dostupnou barvu a zkusíme ji stáhnout z Německa..."
Vybírám tmavě šedý a s rozzářeným úsměvem (jako když dítě dostane lízátko) děkuji a děkuji a děkuji... :-))

Hudy: "Na jaké jméno máme udělat rezervaci?"
Já: "Kabourková"
Hudy: "Jé nejste vy dcera... blá blá..?"
Já: Křením se a lehce červenám.... "Jó to je můj taťka.. blá blá..."
Pokecáme a loučíme se jak staří známí...

O dva týdny později ve stejném Hudy sportu.
Já: "Brýý déén, pamatujete si mě? Já jsem si přišla pro ten batóh"
Hudy: "Jé slečna Kabourková, už na Vás čekáme... máme pro Vás ten šedý batoh a objednali jsme i černý, můžete si vybrat".

Jééé oba botahy jsou božííí! Zkouším první... krááásnýýýý.... a druhý .... jééé taky krááásnýýý.... hmmm tak první oblíkám a dívám se zleva... zprava... druhýýý zprava a zleva ... hmmmm .... první se zátěží.... druhý venku na denním světle.... první zleva lehce předklonit... druhý... první .... druhý.... půl hodiny tam trdlákuju u zrcadla a zaboha se nemůžu rozhodnout. Pan prodavač už mě pozoruje jen z dálky a soucítí s mým nelehkým životním rozhodnutím :-D :-D :-D

Nakonec vybírám černý a jdu k pokladně. Dostávám 15% slevu... jen tak... asi že jsem Kabourková a že se usmívám od ucha k uchu ... nasááánou... přííjte zááás! :-)



úterý 30. srpna 2016

Jak tetka Pája k opálenému tělu přišla

Bylo nebylo kdesi v moravské kotlině, žila byla jedna malá 2,5 letá neteř jménem Lada. Bylo léto, a tak vyrazila k babi a tetě Páje na prázdniny. A protože Laduška je děvčátko čiperné, hbité, vynalézavé, zvědavé, veselé a pisklavé, byly to prázdniny vskutku vydatné! :-) Tetka Pája za tu dobu nabyla a prohloubila několik skvělých vlastností a dovedností... je teď vice:

Trpělivá a vynalézavá => Umí vymýšlet všemožné způsoby, jak přesvědčit malé dítě, aby neběhalo nahé po bytě a nechalo si oblíct pyžamo, jak dostat dítě do sedačky nebo do kočárku, jak vytahovat předměty, hračky a malé osoby z různých koutů, škvír a mezer ... nebo vymyslet jak zaopatřit pos*aný zadek uprostřed zahrady, kde rozhodně není toleta, ani neteče voda :-)

Odpočinutá => Ne jednou se tetce stalo, že odpoledne či večer s Laduškou usnula, a tak je za celý ten týden vlastně mnohem více odpočatá než unavená ;-)

Kamarádská => Tetka Pája se nikdy moc neuměla seznamovat s cizími lidmi. Ovšem Laduška je na kamarádění expert. Klidně se hrne za cizíma dětma do houpačky, na písek pro cizí hračky... klíďo jde za cizí paní, chytne se jí a pokračuje s ní za ruku kamsi... klidně přijde k cizí krabici s buchtou a bez problémů si nabídne tvarohového koláča. To pak ani tetce nezbývá, než se začít usmívat od ucha k uchu a .... "Jéééjda, to se nezlobtéééé.... Jéééjda pardóón... Jéééjda tak moc děkujéééém" :-)

Rozněžnělá => Někdy tetka nepochopí, kde se to v tom malém tvorečku bere taková míra soucítění a bezelstného dobráctví. To když Laduška přišla za plačící holčičkou, hladila ji "malá, malá" a objímala tak dlouho, až holčička přestala plakat. To pak tetka Pája utírá dojatou slzičku na krajíčku a pociťuje, jak je ten svět mucky mucky krásný a sluníčkový :-)

Poblitá => Tetka Pája není typ na kolotoče a horské dráhy jednoduše proto, že se jí na nich dělá blbě. K vyvolání kolotočového pocitu jí teď dokonce stačí (houpat) hlídat Ladu na houpačce, ze které většinou malá nechce slézt. Takže po půl hodině houpání je tetce na blití tak, jako by se točila hodinu na řetízkáči :-D

Opálená => Chození do bazénu tetka Pája nikdy nevyhledávala. Jako malá se do vody bála, plavat se naučila až dost pozdě, v plavkách si přišla jak vorvaň... zkrátka koupákům se dycky spíš vyhýbala obloukem. Ovšem Laduška je vodní nadšenec, nasadí nafukovací kolo, chodí s ním po bytě "koupat, koupat", dokud se na koupák prostě nevyrazí. A tak se stalo, že toto léto byla tetka v tolika aquaparcích, koupalištích a bazénech jako ne za celý svůj život. Pak není divu, že je Pája toto léto opálená jak Naomi Campbel :-D




pondělí 22. srpna 2016

Výlet do Beskyd

Pátek = dobrodružný večerní příjezd
I když jsme s Nejkou cérky šikovné, večer po cestě tak kecáme, že se necháme špatně navigovat do úplně jiné vesničky, kde klepeme a dobýváme se na úplně jinou chatičku, kde se dožadujeme rezervovaného ubytování :-) Naštěstí milou babičku v chatařské oblasti děsíme jen minimálně... Nj. to se to lehce bloudí, když vedle sebe existují asi 3 vesničky s názvem "Krásná" a venku je navíc tma jak v pytli! Nakonec objednaná lůžka najdeme až za pomoci paní majitelky, která nás svým terénním vozem táhne rygólem kamsi do kopce ...no to bysme nenašly ani za světla!! :-D

Sobota = výšlap na Lysou horou
Ráno se rozplývám, protože výhled z okna na valašskou přírodu s Lysou horou v pozadí je úchvatný a Krááásnýýý! :-)
A tak masírujeme svaly, balíme saky, paky, svačiny, pítíčka a vyrážíme vzhůru na kopec. Počasí je "značka ideál"... teplo, občas sluníčko, občas mráček. Nahoru se dovalíme úplně splavené, výšlap nám dal dost zabrat.
Chuť z nevalného výškového bufetu zachraňujeme na mezi pod vysílačem. Roste tam tolik borůvek, že další hodinu vidíme jen fialově :-)

Neděle = slavnostní zakončení Olympijských her
Zatažená obloha nás neodradí od plánovaného výletu na Pustevny. Po cestě nahoru sice mlha houstne tak, že by se dala krájet, ale i tak oblékáme své nejlepší outdórové vybavení... a jdeme rovnou do hospody :-D Je totiž čas na oběd a taky čas dát si nějakou tu valašskou specialitu!
Ani ustavičný déšť, který se mezitím rozpršel, nás nemůže zatavit, abysme dnes osobně poplácaly boha Radegasta po noze a poděkovaly mu za veškerou hojnost, především za ty halušky, které od oběda stále cítíme až v krku :-)

Tímto zmoklo-výkonem se dnes naprosto vyčerpáváme a jedem zpět řízeně relaxovat do naší roubenky, kde vymýšlíme všelijakou zábavu...

... hrajeme Lodě :-)
... navzájem si kreslíme portréty.
... fixlujeme, že jsou Vánoce, a hážeme žabko-střevíčkem, jestli už se letos konečně vdáme?!? Obě dvě házíme jasně a bez pochyby boty směrem dovnitř (nikoliv směrem k venkovním dveřím), takže to na žádného nového fešáka nevypadá... Nemusíme tedy ani krájet slupku z jablka, kterou když prý zakroužíme nad hlavou a odhodíme, mohla by nám svým tvarem napovědět konkrétní písmeno tedy jméno budoucího manžela. Hahahaha, tak to zkusíme zas na Vánoce :-)
...Když přestene pršet, rozhodneme se sportovním výkonem uctít dnešní slavnostní zakončení olympiády v Riu... Dáme přátelský mač ping-pongu, který nás na závěr našeho pobytu hází kamsi do Matrixu (což můžete vidět tady na videu).



úterý 16. srpna 2016

Tetka Pája

"...Pájo, co furt děláš, jak se máš? Napiš něco na ten blog!!..." :-D

Takže přátelé za poslední měsíc jsem toho stihla fakt hodně. Jeden výlet na Pálavu (fotky), jedna návštěva v Praze (fotky), jeden rekvalifikační kurz, jedno neteří mazlení (fotky), ale hlavně všude kolem a pořád spousta dětí jako smetíííí... Miláčci moji :-* :-* :-*


pondělí 25. července 2016

A pohádky je konec?

S Nealem jsme se rozešli (jakože ideově-dálkově-kulturní rozdíly :-). Do Chicaga už v září nejedu.
Takže to je jako konec??? Přátelé, todle je teprve začátek! :-D

A co budu teď dělat? Ani nevím, uvidím... Je to trochu náročné vybrat, když teď můžu dělat cokoliv (díky, díky, díky za to :-)... Prsimvás neptejte se mě na to furt. Já až zase vymyslím nějakou novou cestu, tak to sem zabloguju a vy budete první, kdo se to dozví, fákt! :-)


sobota 9. července 2016

Aufídrzén Esterajch

V pátek vyrážíme na poslední odpočinkovou túru, která zahrnuje lanovku (abychom se moc nenadřely) a lehátka (abychom si po včerejšku odpočinuly:). Užíváme poslední horské výhledy a večer celou dovolenku zapíjíme růžovým vínem v naší kempařské restauraci, kde vaří samé delikatesy! Super-milá obsluha se o nás stará jako o dvě princezny, a tak večírek zakončujeme panáčkem, který dostáváme jako pozornost podniku :-)

V sobotu ráno balíme kufry, stany, spacáku, ešusy, vařiče a vracíme se zpět do ČR, aufídrzén Esterajch! :-)



čtvrtek 7. července 2016

Zillertal Circuit

Tak dneska jsme si mákly! Ráno brzo vstáváme, balíme batohy a vyrážíme na Zillertal circuit, což je celkem 9-ti hodinový a 14,5km vysokohorský okruh. Počasí je azůrové, takže výhledy jsou nekonečné... konstantně se hlavně kocháme :-) Po cestě taky stavíme na odpočinek ve dvou chatách na polívku a trhanec... Zpět na parkoviště k autu přicházíme božsky unavené. Celkové nastoupané převýšení 1473m večer cítím v každé své kosti a každém svém kloubu :-)



středa 6. července 2016

Pohodáren und Leháren

Noc jsme zvládly v suchu a pohodě. Ráno se probouzíme vyspinkané do růžova:-)

Dnes máme v plánu nenáročnou hřebenovku, kterou zdoláme za dvě hodinky. Zbytek odpoledne jen odpočíváme a relaxujeme v báru nahoře u lanovky. Je krásně, na konci dne máme na těle vypálené od sluníčka různé obrazce :-D


Adventüre under wasser

Večer nás zastihl liják. Tak trochu jsme s tím podle předpovědi počítaly, takže stan stavíme kvalitně napnutý. S čím jsme ale nepočítaly... že jsme ho kvalitně napnuly do důlku!!?!?! A tak se náš domeček během 15-ti minut ustavičného slejváku nachází v super-kaluži, och náájn! Naštěstí jsme děvčata pohotová a důvtipná, a tak v mezipauze deště a krup stan přenášíme na kopec. Naší záchrannou misí bavíme celý kemp. Dokonce nás přichází podpořit i rakouští sousedi od vedlejšího mega-karavanu. Nabídku noclehu ale s úsměvem a velkým DenkeŠén odmítáme, protože není třeba... zatím je ve stanu u Princezen sucho :-D :-D


úterý 5. července 2016

Cvaj Princezen relaxirën

Dnes spíme líp, přestože se trojice rakouských puberťáků rozhodla v noci zahrát si opilecký fotbal :-) Ráno balíme saky-paky a přemisťujeme se nach Zillertal, ja!

Přijíždíme do roztomilého a útulného kempu Hofer v městečku Zell am Ziller. Vypadá to tu mnohem poklidněji, žádní Češi ani rakouští puboši, tak si dnes snad pořádně zchrupnem :-) Protože na recepci je zrovna polední pausa, rozděláváme deku a piknikujem na nejbližším trávníčku. Ani nemrknem a za chvilku přijíždí do královského kempu i traktoroví princové :-D 

Zbytek dne jen zevlujem, odpočíváme a sbíráme síly na zítřejší výšlap. Gutten nacht!

Fotky (na konci alba)



pondělí 4. července 2016

Cvaj Turistishe Princezen

Noc v kempu byla hruzostrašná. Karimatka tvrdá, polštářek nepohodlný, hluční Češi všude kolem a hlavně nočňo-ranní oprava přilehlé silnice... zbíječka v 6h ráno prostě horor! Tajně každá zvlášť vzpomínáme na včerejší pención:-)
Jsme nevyspané, a tak prozýváme snídani i celou cestu na lanovku. Později se ale probíráme a užíváme celodenní šesti-hodinovou túru na hřebeni Zell am See.
Musíme uznat, že je to tu prostě wünderbár! :-)

Fotky (na konci alba)



neděle 3. července 2016

Cvaj princezen in ÉjsJeskyňën

K noclehu pro princezny dostáváme ráno i královsky bohatou snídani. A protože není dnes moc hezky a protože ledovcovou jeskyni na Islandu jsme navštívit nemohly, vynahrazujeme si to tadyk v Rakousku a vyrážíme dnes do největší ledové jeskyně na světě.

Cesta k jeskyni je příkrá, musíme nasednout i do lanovky, ale výsledek stojí za to. Nesmí se tam fotit, a tak pořizuju jen pár guerilla fotek, zatímco Terka statečně nese plynovou lucerničku, protože do podzemí není zavedený elektrický proud.

Ledovou krásu večer zapíjíme v kempu v Zell am See, kde konečně rozkládáme svůj super-stan a užíváme si minišampíčka ze zdejšího obchodu :-)



sobota 2. července 2016

Akción Cvaj Princezen in Pención

Sotva jsem se lehce aklimatizovala v ČR, balim mega-kufr a vyrážím s Nejkou na dobrodružnou cestu do Rakouských Alp. Plán je jasný, sbalit stany, spacáky, karimatky, vařič, ešus, pohorky, batohy a jako dvě správné kempařky a turistky zažít týden dobrodružství na túrách v rakouských velehorách.

Cesta tam je náročná. Převládající dusno a vedro se moc nekamarádí s mým autem bez klimatizace, a tak jedeme 7h-vou cestu jako bychom seděly ve skleníku. Tento pařák se u rakouských sousedů mění v nepříjemný slejvák, který trvá až k naší první cílové stanici - k městečku Zell am See. Na místě naše kempařská duše jihne! Přece nepudem stavět stan v tom lijáku, och najn!??!? 

Po celém dni jsme tak vyřízené, že nakonec jako dvě princezny první noc usínáme v penciónu Strasser za 80 Éček na noc (což je asi tak 4x víc, než jsme chtěly utratit v kempu :-). U večeře na sebe souhlasně mrkáme, že zítra už rozhodně budeme stanovat, ja! :-D :-D



pondělí 27. června 2016

Cesta byla suchá, místy mokráá

Historek z letiště není nikdy dost. Zpáteční letenku jsem si koupila Chicago-Vídeň-Praha. Už před odletem vím, že končím ve Vídni a dál pokračuju busem do Brna. Toto se snažím vysvětlit na letišti, aby mi kufry neposlali do Prahy, ale jen do Vídně. I přes usilovné vysvětlování dostávám dva palubní lístky a kufry míří do Prahy. Naštěstí Neal vše kontroluje, a tak to zavčas necháváme opravit, omg! Letím z nástupiště M16, kde je kolem dokola asi tak 20 sedaček. Totok jsem teda v životě neviděla, aby na čekání na letadlo lidi posedávali všude kolem na zemi! Když máme pomalu nastupovat do letadla, tak náhle změní nástupiště... ten chaos, panika a křik... všichni se chtějí dostat na nové nástupiště, a pak následovně do letadla. Stewardka křičí nějaké nekoordinované pokyny, lidi se houfují jako kdyby hořelo a já jen kroutím hlavu i oči. Tak neorganizovaný odlet jsem ještě nezažila. OMG!

V letadle sedím u svého oblíbeného okýnka. Vedle mě sedí nějaký rusky mluvící pár. Já se snažím spát, což se mi tentokrát kupodivu jaksi taksi daří... Paní je děsně milá, schovává mi všechny pokrmy, které jsem prochrněla. S úsměvem děkuji a vše vracím :-) Tentokrát zkouším novou metodu na překonání tryskáčové nohy - celý let nejíst, dát si první jídlo až po přistání podle aktuální denní doby... Páreček vedle mě se ovšem v průběhu 10-ti hodinového letu vybarvuje. Napřed mě budí, když si dělají vedle mě soukromou párty. O pár hodin později mě budí křik a nadávky. To se už otáčí i lidi kolem a přichází taky letuška se zeptat, jestli je všechno oukej. Já se krčím, abych taky jednu nechytla a přemýšlím, co asi znamená v ruštině "pyzda" :-D

Welcome home Pajda.



neděle 26. června 2016

Bye Bye Chicago

V sobotu balím kufry a jedu na letiště. Po třech měsících v Chicagu jedu zpět do ČR. Mám pocit, že jsem tu byla tak rok... když jsem v dubnu přijížděla, sněžilo, teď je hic k zbláznění!

V jakém stavu, že to odjíždím/ přijíždím?
  • Jsem odpočinutá, vyvýletovaná, uzážitkovaná a ostříhaná...
  • Mám pár pěkných kousků ve své garderóbě a nový cestovní kartáček na zuby :-)
  • Moje nová žrací úchylka je Guacamole. Ano, musela jsem odjet až do USA, abych objevila tuto pochoutku z avokáda :-)
  • Crab Legs neboli Krabí nohy jsou prostě delikatesa nejvyššího kalibru. Jsem rozhodnutá objevit i v ČR obchod, kde se prodávají!
  • Bohužel jsem neodolala ani jiným americkým dobrotám, a tak to začíná být prvidlem, že opět přijíždím s pochroumaným zažíváním.
  • Po šesti letech singl života mám spoustu nových zkušeností, co to znamená žít v páru :-D :-D
  • Anglicky plácám páté přes deváté... ale pokroky jsou vidět, z čehož mám radost! :-)
  • Skoro celou 1/4 kufru zabírají dárky. Tentokrát jsem to trochu přehnala, ale když vy jste všichni tak boží! :-D
  • A heslo výletu? "Zííítřek neexistujéééé!!



pátek 24. června 2016

Reportérka

Česká Republika je vlastně naprsto úžasné místo k žití. To si člověk uvědomí, až když přežije několikáté varování přírodní katastrofy. Včera na mě na fejsbůku vyskočilo varování před možným Tornádem v Chicagu.
Já: Wow! To si musím vyfotit! :-D

A tak jako správná reportérka startuju foťák a video a snažím se zachytit atmosféru celého večera.

20:12 - Venku je dost hnusně. Mraky jsou dramatické, začíná se bouřit. Stojím na balkóně v pyžamu.
20:17 - Natáčím video "Ticho před bouří".
20:29 - Začíná pršet. Dost hřmí a blýská se... rozhodně musím mít fotku blesku!
20:31 - Obouvám boty do vody. Beru deštník...
20:32 - Leje jak z konve, deštník je blbý nápad. Beru nepromokavou bundu.
20:33 - Stojím na balkóně v lijáku, abych si udělala fotku blesku.
20:43 - Mám asi 200 fotek, na žádné není vidět blesk. 
20:44 - Jsem mokrá až za ušima. Doufám, že jsem neutopila telefon!
20:45 - Neal se na mě pobaveně dívá, jestli jsem nespadla z višně :-)
20:46 - Wow, leje a blýská se pořád víc. Sakryš, teď by ty fotky byly asi lepší... už ven nejdu :-)
20:47 - Stojím za oknem a snažím se udělat video aspoň z domu.
20:48 - Neala to taky zaujalo, jde se za mnou podívat... Zlato, proč je tu všude tak mokro?
20:50 - Obě okna ucpáváme starýma ručníkama, voda nám teče do bytu proudem :-D
20:52 - Tak Tornádo si asi dneska nevyfotím :-(



čtvrtek 23. června 2016

Jak jsem nevědomky slavila

V úterý opět vyrážíme do Millennium Parku na piknik. Je to zároveň taková moje jakože rozlučka s kámarádama před odjezdem. Z plánovaného letního kina se však stává horor první kategorie v podobě možného ublížení umačkáním. Přicházíme půl hodiny předem, abychom chytli fleka (minulý týden to stačilo). Tentokrát však přicházíme rovnou do apokalypsy... na trávě není vidět jediný zelený centimetr, lidi sedí všude možně i na chodníku dokola, takže se objekt stává prakticky neprůchozí. A jakmile se blíží hodina začátku, lidí stále přibývá, bohužel taky zábradlí přibývá... objevuju dosud neexistující klaustrofobii... mačkáme se jak blázeni... Po pár minutách je nám jasné, že tady v tom davu prostě nechceme být, a tak se další půl hodinu snažíme dostat pryč... OMG!!!


Jdeme radši sednout k řece na drink a na večeři (přestože batohy máme plné jídla). Normálně bych si myslela, že bary musí být poloprázdné, protože VŠICHNI jsou přece v Millennium Parku! A ono prd. Hledáme nějakého dalšího fleka, kam se na večer uchýlit, ale všude je plno. A tak skončíme v našem oblíbeném Green Door Tavern přímo před barákem. Nálada je dobrá, zapíjíme, že jsme to šílenství přežili... a zapíjíme dlouho.. a tancujeme... a HODNĚ pijeme... a pak v Chicagu bimbá půlnoc a Česká Republika se začíná probouzet a mně začínají chodit zprávy... jéééé zlatóó, já mám dneska svátek!! To musíme oslavít!! A tak drsňácky vytahujem pokrmy z baťohu, objednáváme další drink a slavíméé (dlouho:-)...



sobota 18. června 2016

Radovánky před odjezdem

Poslední den před odjezdem užíváme posledních radovánek.
Nejvíc nás baví kolo, a tak naposledy sedláme modráka a vyrážíme k Museum Science and Industry. Je to 30-ti kilometrový okruh směrem na jih, který končí na prima pláži. Dáváme si tam drobný oběd a pak relaxujeme a opalujeme se. Cestou zpět je tak silný protivítr, že domů přijíždíme vyřízené jak po Tour de France. Navíc s tou opalovačkou jsem to trochu přehnala, vypadám jak rajče a mám lehké příznaky úpalu. Neupadám ale na mysli, večer to rozháním na drinku v divadle. Jdeme na komedii #DateMe a celý večer se tak bavíme na účet on-line seznamek a on-line randění :-)

V sobotu už následuje jen balení kufrů, luxusní oběd na rozloučenou a frčíme na letiště. Máme štěstí, že jsme vyrazili s velkým předstihem, jak zjišťujeme v odletové hale, jsme na špatném terminálu! Naštěstí meziterminálový vlak je za rohem, a tak po odbavení už jen máváme, já zamačkávám slzu... a návštěva je fuč! báj báj, sí jů sůůn (Pokud by to nebylo z kontextu úplně zřejmé, já zatím zůstávám :-)



pátek 17. června 2016

Millennium Park

Po včerejším pařáko-cyklo-víně jsme dnes úplně kaput. Doslova neděláme nic, tato dovolená totiž začíná být dost náročná, a tak jen řízeně odpočíváme :-)

Náš program začíná večer. Balíme všemožné pochoutky, deky, drinky a vyrážíme do Millennium Parku na piknik. Dneska je tam jeden ze série Live Koncertů zadarááá. K dobrému vínku, guacamole a ananasu nám hraje skupina Gina Chavez a PHOX. Později za náma z letiště dorazí i Neal, který po čtyřech dnech přijíždí ze služebky zpět do Chicaga. Prochajdu nočním městem zakončujeme v báru u nás v ulici, kde se vegetariánka Peška cpe americkým tatarákem :-D



čtvrtek 16. června 2016

Lake Michigan - jih

V poledne vyfasujem kolo a míříme na jih Rybníka Michigan :-) Naše plány, šlápnout do pedálů a dát si dnes krásných 30 kilásků, nám kazí brutální vedro... Je tu asi 35 stupňů! Jsme zpocené, zplavené, uřícené, a tak zhruba v půlce rači stavíme a řízeně relaxujeme ve stínu bufetu. Dáváme si hambáče a trénujeme náš "Blue steel look" (více ve filmu Zoolander :-). Na pláži eště blejsknem Miče z Pobřežní hlídky a jedem zpátky.  Pro dnešek máme byciklování až nad hlavu. Sednem do báru k řece a do noci vychutnáváme doušky francouzského růžového vína...