Paní Pavla

Vyrážím za Terkou do Frankfurtu. A protože letenka i lístek na bus takto na poslední chvíli stojí dost korunek a protože dobrodružných historek na blog není nikdy dost :-), jedu do Frankfurtu se spolujízdou. To znamená, že si na webu najdu někoho, kdo tam jede a má za nějaký ten poplatek v autě volné místo.

Středa - 10h ráno - sraz na Zličíně. Volám svému řidičovi, že čekám u nákupáku na parkovišti a ptám se, jakým autem jede? Prý Mercedesem. ... doprčic, co já vím, jak vypadá Mercedes??? Už se nestihnu vyptat na barvu, protože prý hlavně stojím blbě, musím nahoru na silnici, kde on už na blikačkách stojí... Tak tam letím, aby teda jako nemusel čekat. Rozhlížím se, nikde nikdo... až na mě někdo mává z obřího náklaďáku, či kamionu, či tiráku, či jak se to jmenuje ?!?!?! WTF ?!?!

Ze začátku mi to přijde jako super úlet. Nikdy jsem ničím podobným nejela. Řidič Honza (25 let) je v pohodě. Bavíme se o řízení kamionu a o životě za volantem ...taky občas mlčíme... já dost chrápu a všecko je to celkem fajn... Až do momentu, kdy volá nějaký kámoš, který chce poradit, jak že se na spolujízdě balí holky? Můj řidič s tím má evidentně dost zkušeností...

"... blá blá... no to já nevím, proč s tebou nechce nikdo jezdit... Já včera vezl jednu holčinu, dnes taky vezu jednu Paní.... blá blá..."

Jo, ta Paní, to jsem jako já. Tak už je to tady, dnešním dnem je ze mě oficiálně Paní Pavla, cha cháá :-)

Úsměv a dobrá nálada mě ale pomalu opouští. Z avizovaných 5h jízdy je nakonec 9-ti hodinová cesta... není divu, když náklaďáky jedou max 90, že? a taky není divu, když v půlce cesty je potřeba něco naložit, vyložit, složit, sakryš!!! A protože jsem vstávala v 5h ráno na vlak do Prahy, do Frankfurtu přijíždím úplně vyřízená. Ještě ke všemu mě frajer vyhodí na úplně opačné straně, než kde bydlí Terka. Už nemám sílu studovat autobusy, a tak

beru taxi kterým se za cenu 2x větší než jízda náklaďákem nechávám přivézt až před vchod. Příště bych prosila ponorku nebo vzducholoď :-D

FOTKY