Volá mi personální agentura, že prý hledají controllera pro nějakou mezinárdní firmu... měla byste zájem?... jasně! Hodinové proklepnutí přes skype... prý angličtina nic moc, ale jinak by to prý celkem šlo, ehm ... kráva... už ani nevěřím, že se znovu ozvou... a ono jo! Prý by mě pan ředitel rád viděl, cha cháá. A tak si teda cvičím tu angličtinu, abych teda tentokrát lépe zaujala. Ale není třeba, na spíking ani nedojde... mluvíme hlavně o mně, o mých zkušenostech, o jejich reorganizaci a navrhuju mu, jak by se dala konsolidovat jejich datová nejednotnost se všemi dalšími pobočkami ve Střední a Východní Evropě... Mám pocit, že po dvou fúzích v Téčku totok bude hračka, a tak odcházím s dobrým pocitem...
... Na druhý den mi volají z personálky, že jsem pana ředitele o svých controllingových schopnostech prý nepřesvědčila, nepostupuju tedy do dalšího kola... WTF? ... takový ten pocit méněcennosti a neschopnosti! No nic, jdeme dál...
Hele - nic jiného to není než zkouška tvé víry v sebe sama. Abys sis své sebevědomí nenechala zviklat ničím a nikým ....pan šéf možná jen hledal v první řadě nějakou poddajnou duši, kterou by si on mohl směrovat, kam by chtěl a ona akorát poslouchala ....třeba... a to přece nejsi. Jeho smůla ne?
OdpovědětVymazat