Jeden měsíc v Chicagu

• Když jsem si na začátku myslela, jak jsem děsně mladá, když se mě v obchodě při koupi vína zeptali na věk... Tak to byl dost velký OMYL! Oni totiž ze zákona tady musí při koupi alkoholu zkontrolovat občanku každé babce/ dědkovi :-D.

• Počasí se tu střídá jak poblbané. Jeden den hezky, druhý den bouřka, pak slunečno ale větrno a kosa, další den pařák 26 stupňů jak v létě, příští den leje jak z konve... Aprílové počasí je slabý výraz, předpověď je třeba sledovat denně, aby člověk tady věděl, kdy má nasadit sněhové řetězy :-)

• Tomu, že je tady v metru zastávka s názvem "Chicago" jsem se smála už před rokem... Jako kdyby se třeba Můstek jmenoval "Praha":) To, že tady ale každá linka metra má svoji zastávku "Chicago", jsem se dozvěděla dnes, když jsem dojela někam doprčic, kam jsem nechtěla:( To v tom teda musí mít pěkný binec!!

• Když půjdete v Chicagu do restaurace, počítejte s tím, že všechny porce jsou tady prostě mega. Dycky se s Nealem děsně rozvášníme a objednáme si spoustu dobrot včetně předkrmu a pak s několika krabičkama jídla odcházíme domů :-)

• Řídit tady asi nikdy nebudu. Na provoz v Praze jsem si zvykala několik let, než jsem sedla za volant. A co tady? Tady není ani předepsaná maximální rychlost!! Ptám se Neala, kolik maximálně může jet na dálnici, on odpovídá, že je to různé... cože?? No že tu žádný limit není a rychlost je omezena pouze značkami, super!

• Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že všichni jsou tady super-milí a super-nápomocní. Přestože jsem paní z té šíleně drahé soukromé školy grafického designu odpověděla, že moc děkuji za prohlídku, ale že na to jejich studium fakt nemám... do hodiny volá zpět, že naprosto chápe a dává mi rady, které další školy by pro mě mohly být dostuplnější. Prý by mi moc ráda pomohla, když jsem tak příjemná a milá mladá dáma :-D

• Ten čas děsně letí, ani mi nepřijde, že už jsem tu měsíc ;-)