Potopa

Znáte taky ten pocit, když odcházíte z domu a myčka ještě pořád jede. Ale vy už fakt musíte jít, už nemůžete čekat ani minutu. Tak odejdete, protože... To už přeci každou chvilku musí skončit... A taky přeci nic už se nemůže stát... Normálně  to dojede a vypne se a to je konec! Proč by se zrovna dnes měla stát nějaká nehoda, jakože vyteče myčka, nebo ták??

Tak přesně s tímto pocitem jsem dnes odešla do města.

A znáte ten pocit, když se po pár hodinách vrátíte zpět a ve vchodu do baráku je taková potopa, že se nejde dostat k výtahům? Ze stropu prší jak v deštném pralese... A vy jen stojíte a s otevřenou pusou na to čumíte a pak hned Vám to dojde... A začnete se modlit "Panebože, ať toto není naše myčka!"... 

Přesně takhle jsem se dnes vrátila domů. Přebrodila jsem k výtahům a letěla jak divá do bytu. Po cestě ještě přemýšlím, že to přece není možné, aby z jedné skoro končící myčky vyteklo tolik vody... a že přece není možné, aby až z 6.patra proteklo tolik vody do přízemí... No ale kdo ví, jak tady vedou ty trubky??... OMG, to bude trapas!!... To bude ostuda!!... To bude mít Neal ze mě radost!!... Prosííím, ať to neníí naše myčkáá, uáá!!

Nebyla to naše myčka, ufff :-)