Jak jsem odjela za moře...

Tak jo, sbalím kufry, ve 3h budíček, v 6h odlet z Prahy, přestup ve Frankfurtu... Vše jde hladce, ani paní sedící vedle mě (myslící si, že aplikace deodorantu každou hodinu ji zachrání od smradu... Nezachrání!!!) mě nemůže rozhodit!

Přistáváme v Chicagu o půl hodiny dřív, rozlámaná vystupuju a mířím na pasovou kontrolu. Jsem jak Alenka v říši divů, mají tu zas jakési nové samoodbavovací pultíky. Sama jsem si tedy naskenovala otisky a sítnici a vyfotila se a NE nevezu žádné rostliny, zvířata, maso, ovoce... Šup, už se mi tiskne potvrzení, že by to bylo tentokrát tak hladké a rychlé? Ale PRDLAJS!!!!! Vyjel mi přeškrtnutý lísteček, čuju nějaké trable! Posílají mě zpět do fronty k celníkům... A teď to začne...

Celník: Jak dlouho tady budete?

Já: Asi 10 týdnů,

Celník: Co tady budete dělat?

Já: Přijela jsem na kurz angličtiny (už v letadle jsem promyslela taktiku, jak nelhat, ale mít pádný důvod tady být 3 měsíce)

Celník: Máte nějaké potvrzení nebo registraci?

Já: Vytahuju materiály, které mi přišly e-mailem, nic jiného nemám... Jsou to takové obecné kecy "Welcome in Our Academy", nemají moc velký úspěch.

... Ještě nabízím, že bych mohla najít v e-mailu nějakou komunikaci se školou. Pán se na mě přísně podívá, jak jsem si dovolila vytáhnout mobil, který je tady všude zakázaný používat. Sklopím zrak a už mě vede kamsi dozadu na další pohovor... No tak to nám to hezky začíná!!

Berou mi pas a už sedím v čekárně. Jsem celkem v klidu, dyť jsem doprčic nic neudělala! Sedím a čekám. Je tu docela dost lidí. Rozhlížím se a mají tu těch vyslíchacích kukaní docela hodně, tak snad to půjde rychle! 

...po 15min

Nic se neděje, stále je zakázáno používat mobily, jdu na záchod tajně napsat Nealovi sms, že musím na speciálni pohovor :(

...po 30min

Pořád jsem celkem v klidu, v hlavě si sumíruju, co všechno by se mohli ptát. Nehodlám si nic vymýšlet, odpovědi si chystám dle pravdy...

...po 45min

Kolem mě sedí jen samí divní lidi z Indie, Afriky, Asie... Jsem mezi nima jak pěst na oko... Co tady dop*dele děláám??

...po 1h

Kufr, do kterého jsem sbalila svůj život, buď krouží na pásu forever, nebo už ho nikdy neuvidím!

...po 1,5h

Začínám být nervózní, na pohovor chodí lidi, kteří přišli dávno po mě... nemám vůbec odvahu na sebe upozorňovat a zeptat se, jestli na mě nezapomněli :(

...po 2h

Konečně slyším své jméno. Dost se mi uleví, když vidím mladou, sympatickou a usměvavou celnici.

C: Jaký je důvod vaší cesty do US?

Já: Přijela jsem na kurz angličtiny.

C: Máte nějaké potvrzení?

Já: Opět vytahuju jediné papíry, co mám.

C: Bedlivě studuje... Ano, tak vidím, že máte každý den večer 1,5h angličtiny, co budete dělat přes den?

Já: Budu si užívat a objevovat město, přijela jsem na dovolenou...

C: Vy tady někoho znáte?

Já: Ano, mám tu kamaráda. Budu u něho bydlet.

C: To je Váš bojfrend?

Já: Ne, jen kamarád (jediná lež).

C: Odkud se znáte?

Já: Potkali jsme se před rokem v Praze, když tam byl na dovolené.

C: A Vy máte bojfrenda v Praze?

Já: Ne, to bych asi těžko jela na 3 měsíce  pryč... Haha (smích:-)

C: ... to by Vás asi nepustil na 3 měsíce za kamarádem, že? (smích:-) haha. Tak dobrá, počkejte si ještě chvilku, až to tady vyplním do systému. 

Asi za 3min odcházím s razítkem pobytu do 30.7. Tradááá

Spěchám pro kufr (kupodivu tam je) a za Nealem, který úplně vyděšený čeká v hale. Obejmeme se a letmo mu dám pusu jen na tvář. Jsem úplně zblblá a šeptem vysvětluju, že nevím, jestli nás někdo nesleduje... Když jsem přijela jen za kamarádem...:-)

Venku je nádherně. Až se dám trochu dokupy, jdeme na oběd. Celý den si děláme srandu, jak nám to kamarádství pěkně šlape :-) Večer vyčerpáním usínám v prvních 10 minutách filmu "Cesta do Ameriky"... Good night!

PS: Dnes jsem dostala svoji Emerickou simkartu (312) 428-8011 . Znamena to pouze, že na české číslo se mi nedovoláte, ani mi nepřijde smska. Normálně jsem jinak na messangerovi, WA, skype, e-mail, prostě všude, takže pohoda! :-)