Last minute pozvánka

Příští týden jsem středa až sobota sama doma. Kdo chce přijet na návštěvu? (Myslím to vážně!). Samozřejmě, že možno zůstat i dýl. Servis se vším všudy včetně pohodlného gauče zajištěn ;-) Tak neváhejte a pište, ať můžeme doklepnout detaily :-)

Už je to tady

Tak už je to tady.
Venku je hnusně, zima a déšť. Nedá se nic dělat. Neal je v práci. Já sedím doma. Nic se neděje, nemám žádné zábavné historky na blog. Prostě depka.

Takže, jak se dá bojovat s depkou kdesi v prdeli na konci světa?
Dost blbě!

Rada č. 1 = jdi si zacvičit!
Jediné, co mě tak nějak zvyšuje dávku endorfinů v těle, je pohyb. Když je hezky, chodím hodně ven. Procházky po pláži jsou kouzelné! No a když je hnusně, naštěstí tu máme v baráku posilovnu (na střeše). Je to zadara, věčně je tam prázdno a je tam fakt božský výhled na downtown (centrum města). Takže hodinka na běžícím páse denně mě pozvedne náladu natolik, že hned jak uřícená slezu dolů (ne rozhodně neběžím, spíš tak jako rychle-pochoduju), jdu si dát nějaký ten zákusek, abych se za výkon odměnila :-)

Rada č. 2 = najdi si nové kamarády!
Jo, to je trabl posledních dní. Nějaké to "socializování" bylo pro mě jako introvertního člověka vždycky dost problém. V tomto směru se tu dost překonávám!! Přihlásila jsem se na Meetup a Internations a snažím se najít nějaké nové kamarády, ale moc mi to zatím nejde :-( Dnes mě na kafe zachránila Adriana, to je přítelkyně Nealova kolegy z práce. Moc milá a příjemná Mexičanka, která bohužel v pondělí odjíždí pryč :-(

Rada č. 3 = zabav se jinak, jakkoliv!
- Jo, tak začla jsem tedy víc pronikat do toho vaření tady, taže dnešní kuře s opečeným bramborem a špenátem = prostě mňamka!
- Stále pokračuju ve sledování seriálu Game of Thrones. Mám úpně novou slovní zásobu jako: hostage (rukojmí), treason (zrada), vengeance (pomsta), guts (vnitřnosti), siege (obležení) apod. :-)
- Googluju vše co se týká Čechů v USA. Ambasády, Česká centra, Divadla, Knihovny, Sokolská sdružení atd. atd. Zatím je mi to na prd, ale tak třeba se bude hodit.
- Prozkoumávám rozdíly mezi všemožnými domácími spotřebiči tady. Varná konvice neexistuje. Pračka pere neuvěřitelně rychle, asi tak za 40 min je hotovo, že pochybuju o kvalitě vyprání. Sušička je naprostá bomba, řekla bych že možná ještě lepší než myčka, která myje neuvěřielně dlouho - asi 3h, takže je potřeba to dost dopředu naplánovat!!

Rada č.4 = najdi si nějaký opěrný bod, na který se budeš těšit
Máme v plánu nějaké výlety, tak se těším, že snad poznám i kousek USA okolo. Snad to vyjde! Googluju a sepisuju itineráře, to mě baví, v tom jsem expert :-)

Víc rad si sama pro sebe nemám. Todle musí stačit! To dám!

Takto se dělá popcorn v USA

Sledujeme Game of Thrones, k tomu potřebujeme nótnou dávku popcornu :-)
PS: Pokud by Vám to video nešlo pustit přímo na blogu, otevřete si to na youtube, link zde.

Jak jsem se zasnila...

Minulý týden jsem byla na "College Fair", což je něco jako burza vysokých škol u nás. Šla jsem to tam omrknout jen tak ze zvědavosti, že se dozvím, jaké jsou v Chicagu školy a co se tu dá studovat... A všichni byli zas tak milí a zastavovali mě a usmívali se a vysvětlovali mi, proč zrovna ta jejich škola je nejlepší... Nasbírala jsem hodně letáčků, někde nechala i své kontaktní údaje... a taky jsem se na všechny zeširoka usímívala... atd. atd. atd.

A hned druhý den mi volá milá April z Tribeca Flashpoint College. Prý jestli nechci přijít na kukandu, že bychom si o mém potenciálním budoucím studiu pohovořily osobně přímo ve škole. A já proč ne, a tak jsme si domluvily schůzku na dnešní odpoledne. A tak si nechávám vyprávět o tom, jak tato škola se zaměřením na Multimédia (film, animace, zvuk, grafický design...) vyučuje své studenty prostřednictvím praxe s reálnými klienty... jaké všechno speciální vybavení škola má... kde má jaké nahrávací studio... na kterých všech úžasných projektech se škola podílela... Ne, nemáme tady žádné talentové zkoušky... Ano, poskytujeme studijní víza pro mezinárodní studenty... Procházíme se vymakaným interiérem a já pulím oči všemi směry:-) Musím přiznat, že studovat Grafický design tady by byla prostě bomba...!!

... školné za obyčejný dvouletý (předbakalářský) program je $55000 (1.375.000 Kč)... a pak jsem se probudila :-D

Dva týdny v Chicagu

Za dva týdny v Chicagu jsem přišla na totok:

• Chcete-li potrápit nějakého Američana, zkuste ho česky naučit počítat do deseti nebo česky vyjmenovat dny v týdnu. Naopak celkem jednoduše umí Američan říct: Ježišmarjá, hovno, počasí, kobotnice a našladanů (To poslední by mělo být nashledanou:-).

• Z kohoutku tu teče studená voda spíš jako taková vlažná... Pít se to moc nedá... To by vysvětlovalo tu posledlost ledem v pití!!!

• Jedna z hustých vychytávek v domácnostech je drtič odpadků přímo ve dřezu. Znám to akorát z televize, ale prakticky to znamená, že nikdy není potřeba řešit ucpaný odpad, zvony, krtky a jiné odšťouchávače. Prostě bomba!

• Závislost na kafi polevuje zhruba po 14 dnech... to je mnohem dřív, než jsem si myslela! I to instantní Nescafe tady prostě chutná jinak než doma:-(

• Na každé (doslova KAŽDÉ!) křižovatce, kde není semafor, je značka "STOP". To aby zdejší řidič nezapomněl přibrzdit a dát přednost zprava (jak pro blbce!).

• I zde v Chicagu existuje někdo, kdo má bláznivější smích než já:-) Je to moje nová kámoška Adriana, která je moc milá a moc fajn, ale když se směje, tak mě to většinou tak rozesměje, že když se pak smějeme spolu dohromady, tak se dívám kolem, jestli nás nepřijde někdo zabásnout :-)

• Uvařit zde v USA něco... Cokoliv... Je pro mě zatím dost trable. I když mám nějaký osvědčený recept, tak tady většinou všechno chutná nebo funguje trochu jinak. Například pudink s jakože piškotama nakonec dopadl jako takový sražený drink s rozblencanýma sušenkama :-(

• Game of Thrones (Hra o trůny) je děsně návykový seriál. Za víkend jsme zvládli celou první sérii... A jedeme dááál :-)

• Pokud se budete chtít s Američanem sázet o cokoliv, tak překlad "Jelito, kopyto, platíto" do angličtiny je "Blood sausage, hoof, deal!" :-D :-D :-D

Výlet do Plzně

Dnes jsme se vydali objevovat chicagskou čtvrť Pilsen. Našla jsem tam na internetu pár domů k prodeji a taky jsem byla zvědavá, jestli to tam třeba aspoň trochu bude vypadat jak u nás... Jeli jsem to tam zkrátka obhlídnout.

Nevím, jak se to tak mohlo historicky pomíchat, ale čtvrť Pilsen je říznutá spíš mexicky. Nikde ani známka po tom, že by to mělo mít co společného s Českem. Všichni mluví spíš španělsky, kolem samé Tacos stánky, nápisy ve španělštině a já mám pocit, že jsem na dovolené někde na Yucatánu:) 

Narazili jsme na jedinou restauraci s názvem Plzeň, vyvěšený jídelní listek byl ale komplet americký, takže jsme ani dovnitř nešli... šli jsme radši na kafe a pak jsme vyrazili na ty baráky. Abychom to měli dnes multi-kulturní, odpoledne zakončujeme pozdním obědem v řecké restauraci :-)

FOTKY Z PLZNĚ ZDE

A nyní vítejte na společné prohlídce plzeňských nemovitostí :-)
Abych to vysvětlila, hledáme starší dům, který by byl dobře dostupný z centra Chicaga. Chtěli bychom si ho podle sebe zrekonstruovat a přestěhovat se tam ze současného podnájmu v centru.

1. Tento červený dům byl první, který jsem na internetu našla. Zdál se mi děsně roztomilý, ale ve skutečnosti to byla celklem ruina stojící přímo u dálnice, takže nic...

2. Druhý žlutý domek se mně líbil hodně. Stojí v klidné ulici kousek od zastávky metra a vzadu na pidizahrádce mu roste krásný jehličnan. Neal prohlásil, že by ho posekal a postavil na jeho místo garáž:-) (ta bohužel chybí).

3. Tento třípatrový dům měl rovnou 3 byty, ale byl bez zahrádky za domem a s divnou kosenou garáží... to já nelíbit:(

4. A poslední... byl na dobrém místě a taky měl roztomilou zahrádku a balkón a garáž... Nemohli jsme moc nasísat, po zahradě chodili současní obyvatelé:-)

Který se líbí Vám? Kam by se Vám líbilo přijet na návštěvu? :-)

Teppanyaki překvápko

Včera jsem měla překvápko. Neal mě přišel vyzvednout na angličtinu.

Neal (přivítání): "Omg honey, you are all day like this? (Panebože zlato, takto chodíš celý den?)"
Já: "What do you mean? (co tím mylíš?)"

Přemýšlím, kde mám zbytek jídla nebo nějaký flek...
Neal mi polopohoršeně a polopobaveně ukazuje na hrudník...

Neal: "You could cut glass with your nipples! You don't have a bra? (Bradavkama bys mohla řezat sklo! ty nemáš podprsenku?)" :-D :-D :-D

... no tak je dnes trochu chladněji, ale tak já jsem to nikdy moc neřešila...

Já: "Vždyť víš, že jsme o víkendu nestihli zajít do obchodu se spodním prádlem"
Neal: "We will go to Victoria's secret this weekend! (O víkendu zajdem do Victoria's secret!)"
Já: "Ok, why not (oukéj, proč ne :-)"

Po tomto vtipném přivítání přehazuju přes sebe svetr, abych teda nikoho nepohoršovala :-) ...a jdeme randit = na večeři :-)

Už jste někdy měli Teppanyaki? Já nikdy. Možná jsem to viděla v televizi nebo na internetu, ale nikdy jsem to nezažila Live.
Takže sedíme v asijské restauraci těsně "u plotny" a sledujeme kuchařskou šou plnou házení nožů, sekání kuřete, krájení zeleniny, mixování rýže, restování nudlí a lososa, dušení krevet, srandičky s vajíčkem a nakonec ohééééééňň... :-)

VÍCE FOTEK ZDE

Potopa

Znáte taky ten pocit, když odcházíte z domu a myčka ještě pořád jede. Ale vy už fakt musíte jít, už nemůžete čekat ani minutu. Tak odejdete, protože... To už přeci každou chvilku musí skončit... A taky přeci nic už se nemůže stát... Normálně  to dojede a vypne se a to je konec! Proč by se zrovna dnes měla stát nějaká nehoda, jakože vyteče myčka, nebo ták??

Tak přesně s tímto pocitem jsem dnes odešla do města.

A znáte ten pocit, když se po pár hodinách vrátíte zpět a ve vchodu do baráku je taková potopa, že se nejde dostat k výtahům? Ze stropu prší jak v deštném pralese... A vy jen stojíte a s otevřenou pusou na to čumíte a pak hned Vám to dojde... A začnete se modlit "Panebože, ať toto není naše myčka!"... 

Přesně takhle jsem se dnes vrátila domů. Přebrodila jsem k výtahům a letěla jak divá do bytu. Po cestě ještě přemýšlím, že to přece není možné, aby z jedné skoro končící myčky vyteklo tolik vody... a že přece není možné, aby až z 6.patra proteklo tolik vody do přízemí... No ale kdo ví, jak tady vedou ty trubky??... OMG, to bude trapas!!... To bude ostuda!!... To bude mít Neal ze mě radost!!... Prosííím, ať to neníí naše myčkáá, uáá!!

Nebyla to naše myčka, ufff :-)

Ema má mísu. Máma mele maso.

Tento týden jsem měla speciální individuální english lesson.
Prakticky to znamenalo, že jsem nejprve 90min seděla se dvěma lektorkama, které moji angličtinu prolustrovaly skrz na skrz... čtení, mluvení, poslech, psaní, gramatika, slovní zásoba... prostě všechno. A pak přesně podle toho poskládaly hodinu speciálně pro mě a moje nedostatky. Hustýýý! a pořád zadara, prostě jedním slovem božíí!! No a jak to dopadlo?
Tak nejprve chvála na moji esej, prý very gůůd. Slovní zásoba i pravopis very gůůd. ..."We are so impressed!" Čumím jak puk... mé ego stoupá, začínám se červenat... Senk jůů!! No chodit rok s Američanem prostě musí chtě nechtě znamenat nějaký pokrok v angličtině! vřele doporučuju ;-)
Následují nějaké drobné výtky ke gramatice a k používání určitého a neurčité členu (haha, to jsem čekala, to prostě nebudu umět nikdy:)
A nakonec přihází šokující třešnička na dortu... Absolutně prý nejde přečíst moje písmo! WHAAAT??? Lektorka mi ukazuje tu esej, co jsem napsala. Vyznačila zvýrazňovačem každé písmeno, které prý není napsáno správně... Vždyť ta esej je téměř celá žlutá!!!... Jakože cožeeee??!?!!? No tak když se na to dívám, tak má pravdu, celkem dost jsem to naškrábala, ale přece... Celý život mi někdo chvální můj krásný rukopis, na který jsem patřičně pyšná!! Lektorky se omluvně usmívají a vysvětlují, že mi chtějí jen pomoci. Když prý budu vyplňovat jakýkoliv úřední dokument v USA, můžu s tím mít trable. V zápětí dostávám strojově předkreslená písmenka ...ještě se rozhlížím, jestli to není nějaký vtip... a ono ne... celou hodinu jak idiot trénuju, jak se píše správně "v", "u", "n"... ty moje prý vypadají všechny stejně.
No tak to je teda góóól, ve svých 32letech sedím doma u stolu a šprtám psaní písmenek jak prvňák :-D :-D :-D

Náladu mi to ovšem zkazit nemůže. Zvlášť když se u toho dívám na svoji dnešní online hodinu angličtiny. Mojí youtube-english-bohyní je geniální Ronie. Na jejich videích začínám vykazovat lehkou závislost (Terko, ještě jednou díky za doporučení!:).
Pokud máte 12min čas a chcete se naučit něco málo anglického slangu, pusťte si toto video a vydržte až do konce! ...málem jsem se dnes počůrala smíchy :-)

Knírek - 2.díl

Pretty Woman dvojka

Od rána si děláme srandu, že jsem celý víkend jak Julia Roberts ve filmu Pretty Woman... a i v něděli to pokračuje. V poledne totiž vyrážíme na oběd s Nealovým šéfem a jeho ženou. Jdeme do restaurace The Gage, která se naštěstí zdá normální, nic extra no-óbl, čím bych se měla rozrušovat. Na začátku poprosím o sklenici vody bez ledu... of kórs, nou bróblem, usmívá se číšník! Sotva upiju 2 centimetry, přiskočí jiný číšník, nestihnu ho zarazit... a šup, here it is! zase mrazivá sklenice plná ledu. Uáá. Mrknu na Neala, že toto je prostě můj marný boj tady. Při dalším ledovém nájezdu už na sklenici držím pro všechny případy ruku a Neal se mi směje, že vrhám kolem sebe ohnivé pohledy. Asi jsem tu za exota, ale je mi to putna :-)
K jídlu jako vždy nevynechám příležitost dát si mořské plody... talíř s tygříma krevetama, chobotnicí a hřebentkou, prostě mňamka! Oběd probíhá dobře, povídáme o všem možném... opět bavíme společnost historkou, jak jsme se seznámili... vyprávím zážitky z letiště, z hodin angličtiny... trocha byznisu samozřejmě taky ... atd. atd. atd.

Po obědě se loučíme ..."Nájs tů mít jůů!!"... a vyrážíme na kafe a zákusek do střešní restaurace v Art Institute of Chicago. Je nádherné počasí, úplné jaro/léto... Asi vytáhnu žabky :-D

Další zástavkou je Chicago cultural center, kam se jdeme podívat na výstavu "Strandbeest". Jsou to takové příšerko-mašinky, které se pohybují pomocí větru, nebo lidské síly... docela těžko se to popisuje, lepší je se mrknout na toto video nebo toto video.

Poslední zastávkou je to kouzelné místo zvané... tra dáááá... výtvarné potřeby. Kupuju nelinkovaný blok a pastelky... odolávám koupit dalších spoustu jiných krásných věcí... a jsem ready na nějakou tvorbu, juchůůů!

Krásný slunečný den končíme na balkóně... grilovačka, hamburgry, ....

Neal: Máš ráda Jamesona?
Já: Ani moc ne, dám si radši víno.
Neal: Ale já umím vynikající drink, to ti bude chutnat...
Já: No já nevím, víš, že mi chutná tak maximálně mojito, dám si radši víno...
Neal: OMG, tak to aspoň ochutnej ne??

... O půl hodiny později...

Já: Zlató?? dala bych si ještě jeden ten Jameson-drink ;-)

... Za další hodinu... po pokusu napsat článek na blog, což odkládám na zítra... a radši...

Já: Zlááátóóó?!?! je to delišous!! prsimtěě, uďláš mi jšštěé jdeén ten vynikjíícíí drink? :-D :-D

PÁR FOTEK Z DNEŠKA ZDE

Pretty Woman

Tak a je to tady! V neděli jdeme na oběd s Nealovým šéfem. Rozhodně nemám co na sebe! ...Takže dnes jdeme nakupovat. Vlastně jsem si toho ani moc nepřivezla, takže ...už bylo na čase!

1. zastávka outlet GAP. Zkouším snad všechno, co tam mají, a odcházím s pěkně naditou taštičkou.

2. zastávka ALDI. Něco jako náš LIDL, kupujeme zásoby potravin... teď může přijít sněhová bouře, jsme ready.

3. zastávka Cole Haan, Nealův oblíbený obchod. Dostávám tu opožděný dárek k narozeninám - dva páry nových jarních botiček, yeah! Taky Neal potřebuje nové boty, už týden chodí s dirkou v podrážce. Rozhlíží se, co by si vybral, aby se po chvíli opět vrátil ke stejnému modelu bot, který kupuje už potřetí po sobě. Vysvětluje mi, že barva i střich jsou prostě perfektní.... prodavačka mu s lítostí oznamuje, že tento konkrétní typ se přestává po mnoha letech vyrábět... Neal pulí oči a pak neváhá a kupuje rovnou 2 páry... 1 do foroty :-)

4. zastávka Columbia. Ještě nový kabátek a jsem ready for spring in Chicago!

Byl to úspěšný schopping day, jdeme se odměnit do cukrárny... výbórnáááá zmrrrzliná!!!

Jsem jak Pretty Woman, s celým tím nákladem tašek míříme domů. Po cestě se stavíme ještě v místním sekáči, ale je to nějaký omyl. Vyberu si tam šaty, které stojí téměr to stejné jako celý nákup v GAP. Tak to asi nééé. Jdeme domů... modní přehlídka začíná :-)

Jeden týden v Chicagu

Za týden v Chicagu jsem přišla na totok:

• Válet se a nic nedělat mě bavilo celé 4 dny! :-)

• Lidi tady jsou úplně šílení. Jen co se trošku oteplí (teplota vzroste asi tak nad 10st.), chodí se tu v kraťasech a žabkách a v tílkách... já normálně furt klidně dva svetry a zateplené boty! :-D

• To stejné s tou vodou... všude v restauracích automaticky zdarma nalívají sklenici vody, což je naprosto božííí a mé české srdce plesááá. ALE, furt to nalívají s tunou ledu. Mám zmrzlé zuby, že se to vůbec nedá pít. Když už si to nechám trochu rozmrznout a upiju 2 centimetry, tak zas někdo hned přiskočí, aby mi to dolil i s patřičnou dávkou ledu, OMG!

• Jedna jízda metrem stojí $2,25 (57 Kč). Dnes jsem zjistila, že po "pípnutí" u vstupu do metra se můžu dopravovat za stejnou cenu celých 120 min. Takže, pokud vyrazím na angličtinu o 5-10 min později a při odchodu hejbnu kostrou, tak to stihnu zpět zadaráááá :-)

• Za týden jsem nenašla obchod, kde by se prodával nelinkovaný blok. Nechápu, všude, úplně všude jen linkované sešity a zápisníčky všeho druhu, ale prázdné papíry nikde. Neal mi slíbil, že mě vezme tam, na to kouzelné místo, kde si budu moct nelinkovaný blok koupit :-)

• Američani nepijou rozpustné kafe a ovocný čaj. Ani jedna z těchto věcí prostě v normálních obchodech nejde koupit. Dnes jsem náhodou narazila na obchod "evropského stylu". Tam jsem objevila poklad, zlato, GOLD! = rozpustné Nescafé... tak to bych už měla. No a co čaj? Z celého obrovského regálu plného čajů pouze jeden jediný vypadá, jakože by mohl být ovocný a to je na něm napsáno "herbal" (bylinný).

• Záchody jsou permanentně naplněné vodou. Nechci to tady moc rozmazávat, ale při každém použití.... a spláchnutí... no prostě dizgating! (nechutné)!

• Že v Chicagu je velká česká komunita, to už jsem slyšela milionkrát. Dnes jsem ale zjistila, že je tu české ochotnické divadlo. Za měsíc vyrážíme na představení "S čerty nejsou žerty" :-)

• Ustlat postel se všemi těmi prostěradly, příkrývkami a potahy trvá asi tak 15 min :-)

• Všechny směry se tu řídí světovými stranami. Když chci poradit s cestou, tak dostanu akorát odpověď "... jdi na sever... (jih, východ, západ)". Strom s lišejníkem většinou nikde v dohledu, takže k příštím Vánocům si budu přát buzolu, či co :-D

Jak jsem omládla...

Tryskáčová noha se mi pomalu srovnává. Každý den se budím o hodinku později, dnes dokonce až v 6h juchůů :-)

Ráno sedím u snídaně a najednou slyším kroky...úplně jakoby někdo přišel do bytu... pomalu se blíží ke mě... dost mě to vyděsí. Čumím jak puk, jaký zloděj se objeví za rohem... až mi ty kroky přejdou nad hlavou, tak zjistím, že někdo chodí po střeše, OMGGG!! ufff... Jsem to ale posera, okamžitě píšu Nealovi smsku, že už se fakt těším, až se dnes vrátí!! :-)

Jsem hrozný lenoch, k vaření se odhodlávám celé odpoledne. Nakonec vykouzlím zapečené těstoviny s kuřecím masem a sýrem. Neal to vidí prvně v životě, ale prý mu tento "egg-chicken-vegetable-caserol" chutná... no tak snad nekecá :-)

Když jdu večer z angličtiny, stavím se v obchodě pro víno... a hele prý jestli mám ID card... tak to už tu dlouho nebylo, já sem tááááák mladáááá jupíííííí :-)

Tady se žije organicky...

Tryskáčovou nohu jdu protáhnout do města. Potřebuju zajít na nákup. Neal je teď 3 dny v Los Angeles, chci mu tedy na přivítanou vykouzlit nějakou mňamku. To bude čubrnět, jakou si našel ve světě nevěstu :-)

Mimojiné taky potřebuju obyčejné věci typu:

- kafe (normální instantní Nescafe, to snad doprčic musí být mezinárodní)

- ovocný čaj (z toho černého už je mi šoufl)

- nějaké sušenky ke kafi, to musí být

- kysaná smetana do salátu (to bude asi nejtěžší úkol)

- plus ovoce, zelenina, pečivo, atd. atd. atd.

Vygooglila jsem si nejbližší potraviny typu "zdravá výživa" a snažím se vrýt si cestu do paměti. Když pak vyrazím, po cestě stejně zapomenu počítat, kolik bloků už jsem ušla, takže nakonec jdu podle čuchu a intuice :-) V potravinách strávím asi 1,5h. Čumím do všech regálů, co že se to v Emerice prodává zdravého k jídlu. Téměř na všem je napsáno "organic", "gluten free", "low fat" nebo "vegan", WOW!! Taky mě fascinuje, jak mají krásně poskládanou zeleninu do komínků, až jsem si to musela vyfotit :-)

- instantní kafe nevedou vůbec (nepropadám panice, zkusím ještě jiný obchod)

- ovocný čaj bez ibišku nebo jiných přísad taky nevedou (nepropadám panice...)

- koupila jsem si vanilkové sušenky, ze kterých se doma vyklubaly obyčejné piškoty (OMG!, asi z nich udělám pudink, pokud tu něco takového jde koupit)

- kysaná smetana byl moc ambicióní úkol na první návštěvu potravin, to nechám na jindy.

- chleba nebo tousťák nešel pod $6 (150 Kč), takže jsem se rozhodla pokračovat ve své bezlepkové dietě :-)

... ostatní snad oukej...

U pokladny jako vždy panáček supermilý. Zdvořilostně si chce povídat o počasí, totok stydlivě zvládám, platím, odcházím....gůůůůdbáááááj!

PS: Organic products = Všechny organické produkty začínají jako plodiny pěstované bez syntetických chemických látek, včetně toxických a perzistentních pesticidů, které nejsou ani v půdě ani ve vodě, stejně jako v potravě. Od roku 2002, všechny organické potravinářské výrobky prodávané v USA musí splňovat přísné normy USDA.

Jet leg ... tryskáčová noha

Vždycky jsem si myslela, že nemoc z časového pousunu je anglicky JET LEG (tryskáčová noha). Jaké zklamání, když jsem dnes zjistila, že je to JET LAG (zpoždění).

Po celkem náročném víkendu jen posedávám doma. Pořád se mi nesrovnal čas. Budím se nad ránem, abych už nemohla usnout a pak to doháním přes den... no prostě parááda, válet se několik dní za sebou a nedělat nííííc... :-)

Navíc ty večerní hodiny angličtiny (ve 2h ráno českého času)... ale jó, jde tó, včera mi lektor Caileb řekl, že... "your english is good!" Taky ještě aby né, ty Ukrajinky děsně šišlají, Peruánec polyká každé slovo v půlce a Turek, který seděl vedle mě, dost koktal... vůbec jim není rozumět. Jsem tam jak perla v bažince :-)

No nic, jdu něco dělat, abych tu tryskáčovou nohu už brzo rozhýbala :-)

Angličtina za hubičku

No tak jdeme na to. Je pondělí a já mám dnes první hodinu angličtiny - to je přeci ten důvod, proč jsem přijela do Chicaga, že? :-D :-D

Ještě včera jsem si stihla zařídit Chicago-lítačku-kartičku, takže studuju, jak se do školy dostanu a hele, je to dost jednoduché, 4 stanice metrem od baráku. Vyjdu o půlhodiny dřív, jak se znám, určitě se mi po cestě stane nějaká vtipná příhoda, která by byla dobrá na blog, ale blbá při vysvětlování na první hodině. Dojdu na metro, je tu neskutečně narváno a vida... nejsem schopná narvat se tak do prvních 3 vlaků, no ještěže mám čas navíc. I tak dorazím s předstihem... takže pohodááá.

Na první úvodní hodinu nás přišlo asi 15. Jsou tu spolužáci ze Srbska, Ruska, Mexika, Kolumbie, Ukrajiny, Hong Kongu, Černé Hory. Jsme tu dnes jako nováčci, budeme ale zařazeni do už běžících skupin. Jsem v té prostřední "Intermediate"... když ale zjistím, že jsem tam všichni, začínám se děsit. V té nejlepší skupině "Advanced" jsou jen 4 lidi, když se milá koordinátorka ptá, jestli se nechce někdo přidat, nesměle se přihlásím. Přestože je kurz zdarma, chci z toho vyždímat maximum! :-)

Vítá nás milá lektorka Coco, která prozrazuje, že je to její první hodina. Celá koncepce TEFL Academy je založena na tréninku nových anglických lektorů na nás "dobrovolnících", kteří máme tím pádem tyto jejich hodiny zdarma. Musíme zaplatit jen jednorázový poplatek $20 za poskytnuté materiály, jinak můžeme chodit klidně denně. No tak jóóó, zítra naviděnou :-)

Narozeniny

Dnes mám narozeniny... tak prý celý den děláme jen to, co budu chtít... juchůůů :-)

Ráno relaxujeme a znovu se díváme na film "Cesta do Ameriky", který jsme včera večer prospali.

Na oběd jdeme do restaurace v "Athletic hotel", což je krásná budova bývalého Atletického klubu. Všude to dýchá sportem, výzdoba ze všech možných nářadí a náčiní z 19.století, na stěnách jsou parkety z tělocvičny, bazénové dráhy zdobí podlahy atd. atd.

Narozeninové menu:

Drink - Mimosa (šampaňské s pomerančovým džusem)

Hlavní chod - Vejce Benedikt (toust, vepřový pupek, uzený losos a ztracené vejce)... vynikající

Po vejcích přichází číšnice, přináší dortové lžičky, aby na mě mrkla, že ještě přijde narozeninové překvapení ;-) Neal se usmívá "jakože o ničem neví" a já se lehce děsím, že přivezou dort na kolečkách a budou zpívat Héééépy brrrzdééééj tůůů jůůůů... Naštěstí nééé, donesou mi "jen" Crème brûlée s hořící svíčkou, jsem dojatá... "make a wish, honey" :-)

Ještě jdeme mrknout na střechu do baru Cindy’s, je tam nádherný výhled na Millennium park.

Odpoledne jdeme do Akvária.

Chodíme kolem všech těch ryb a já vyprávím Nealovi, jak jsem Terce před odjezdem schovala v šuplíku dárek k narozeninám... jakože to bude za pár týdnů překvápko, až jí napíšu hádanku, kde má hledat...chi chi:-) Pak jdeme na 4D promítání o životě pod mořem... je to fakt boží, furt nás něco ofukuje, stříká na nás voda ze všech stran a když mě žralok kopne do zad, vyjeknu na celé kino. Naštěstí to má jen 15 min...uf. Jdeme radši na výcvik delfínů a tučňáků. Sedíme si tak nad tím obrovksým bazénem, čumíme, jak tam ti delfíni mávají a plácají a skákají... když mi najednou přijde zpráva od Terky, že nečkaně uklízí šuplík, kde náááhodou našla můj dárek, OMG!!! překvápko v tahu :-D :-D

Na večeři jdeme do Cold Storage, kde si dáváme ústřice a krevety a mušle a nakonec to zakončíme humrem. Oblizujeme se až za ušima :-) Narozeniny zakončíme v Citizen baru naproti v ulici. Dávám si víno z plechovky, Neal pokračuje v pivní krasojízdě a vymýšlíme, kam pojedem na dovolenou... Aljaška? Čína? nebo jinam? Nechte se překvapit ;-) Happy Birthday!

VŠECHNY FOTKY Z NAROZENIN ZDE

Jak jsem odjela za moře...

Tak jo, sbalím kufry, ve 3h budíček, v 6h odlet z Prahy, přestup ve Frankfurtu... Vše jde hladce, ani paní sedící vedle mě (myslící si, že aplikace deodorantu každou hodinu ji zachrání od smradu... Nezachrání!!!) mě nemůže rozhodit!

Přistáváme v Chicagu o půl hodiny dřív, rozlámaná vystupuju a mířím na pasovou kontrolu. Jsem jak Alenka v říši divů, mají tu zas jakési nové samoodbavovací pultíky. Sama jsem si tedy naskenovala otisky a sítnici a vyfotila se a NE nevezu žádné rostliny, zvířata, maso, ovoce... Šup, už se mi tiskne potvrzení, že by to bylo tentokrát tak hladké a rychlé? Ale PRDLAJS!!!!! Vyjel mi přeškrtnutý lísteček, čuju nějaké trable! Posílají mě zpět do fronty k celníkům... A teď to začne...

Celník: Jak dlouho tady budete?

Já: Asi 10 týdnů,

Celník: Co tady budete dělat?

Já: Přijela jsem na kurz angličtiny (už v letadle jsem promyslela taktiku, jak nelhat, ale mít pádný důvod tady být 3 měsíce)

Celník: Máte nějaké potvrzení nebo registraci?

Já: Vytahuju materiály, které mi přišly e-mailem, nic jiného nemám... Jsou to takové obecné kecy "Welcome in Our Academy", nemají moc velký úspěch.

... Ještě nabízím, že bych mohla najít v e-mailu nějakou komunikaci se školou. Pán se na mě přísně podívá, jak jsem si dovolila vytáhnout mobil, který je tady všude zakázaný používat. Sklopím zrak a už mě vede kamsi dozadu na další pohovor... No tak to nám to hezky začíná!!

Berou mi pas a už sedím v čekárně. Jsem celkem v klidu, dyť jsem doprčic nic neudělala! Sedím a čekám. Je tu docela dost lidí. Rozhlížím se a mají tu těch vyslíchacích kukaní docela hodně, tak snad to půjde rychle! 

...po 15min

Nic se neděje, stále je zakázáno používat mobily, jdu na záchod tajně napsat Nealovi sms, že musím na speciálni pohovor :(

...po 30min

Pořád jsem celkem v klidu, v hlavě si sumíruju, co všechno by se mohli ptát. Nehodlám si nic vymýšlet, odpovědi si chystám dle pravdy...

...po 45min

Kolem mě sedí jen samí divní lidi z Indie, Afriky, Asie... Jsem mezi nima jak pěst na oko... Co tady dop*dele děláám??

...po 1h

Kufr, do kterého jsem sbalila svůj život, buď krouží na pásu forever, nebo už ho nikdy neuvidím!

...po 1,5h

Začínám být nervózní, na pohovor chodí lidi, kteří přišli dávno po mě... nemám vůbec odvahu na sebe upozorňovat a zeptat se, jestli na mě nezapomněli :(

...po 2h

Konečně slyším své jméno. Dost se mi uleví, když vidím mladou, sympatickou a usměvavou celnici.

C: Jaký je důvod vaší cesty do US?

Já: Přijela jsem na kurz angličtiny.

C: Máte nějaké potvrzení?

Já: Opět vytahuju jediné papíry, co mám.

C: Bedlivě studuje... Ano, tak vidím, že máte každý den večer 1,5h angličtiny, co budete dělat přes den?

Já: Budu si užívat a objevovat město, přijela jsem na dovolenou...

C: Vy tady někoho znáte?

Já: Ano, mám tu kamaráda. Budu u něho bydlet.

C: To je Váš bojfrend?

Já: Ne, jen kamarád (jediná lež).

C: Odkud se znáte?

Já: Potkali jsme se před rokem v Praze, když tam byl na dovolené.

C: A Vy máte bojfrenda v Praze?

Já: Ne, to bych asi těžko jela na 3 měsíce  pryč... Haha (smích:-)

C: ... to by Vás asi nepustil na 3 měsíce za kamarádem, že? (smích:-) haha. Tak dobrá, počkejte si ještě chvilku, až to tady vyplním do systému. 

Asi za 3min odcházím s razítkem pobytu do 30.7. Tradááá

Spěchám pro kufr (kupodivu tam je) a za Nealem, který úplně vyděšený čeká v hale. Obejmeme se a letmo mu dám pusu jen na tvář. Jsem úplně zblblá a šeptem vysvětluju, že nevím, jestli nás někdo nesleduje... Když jsem přijela jen za kamarádem...:-)

Venku je nádherně. Až se dám trochu dokupy, jdeme na oběd. Celý den si děláme srandu, jak nám to kamarádství pěkně šlape :-) Večer vyčerpáním usínám v prvních 10 minutách filmu "Cesta do Ameriky"... Good night!

PS: Dnes jsem dostala svoji Emerickou simkartu (312) 428-8011 . Znamena to pouze, že na české číslo se mi nedovoláte, ani mi nepřijde smska. Normálně jsem jinak na messangerovi, WA, skype, e-mail, prostě všude, takže pohoda! :-)

3... 2... 1... reSTART

3... Výpověď v práci

2... Stěhování z Prahy

1... První výročí s novým bojfrendem

reSTART!

 Děkuji všem za krásné rozlučky, přáníčka a dárečky! Už teď se mi stýská :-)