Vystupuju z letadla a snažím se připojit k internetu, který jsem si těžce zaplatila a ono prd...nefunguje. Ani nevím, jestli Neal dostal moje zprávy o změněném letu, ani mu nemůžu napsat, že jsem tu. No nic, jdu na celnici, pak se budem hledat. Stojím ve středně dlouhé frontě, sleduju, že všichni jsou usměvaví a v pohodě. Mezitím mi přijde sms od Neala, že na mě čeká u východu, prima! Dál sleduju, jak to u všech probíhá a najednou vidím, jak nějaký plešatý celník vede podezřelého cestujícího dozadu do "vyslýchací kanceláře"...no nic, stojím v řadě na milého celníka, který když se k němu přiblížím, nasadí kamennou tvář a pak to začne...
Jak dlouho tu budete?
Co tady budete dělat?
Kde budete bydlet?
Můžete mi ukázat adresu?
Vy se tady s někým setkáte?
Znáte někoho v Americe?
Jak se jmenuje?
Po kolikáté jste v Americe?
Kdy jste tu byla naposledy?
Jak dlouho?
Kde?
Co jste tu dělala?
...u toho mi skenuje otisky prstů...skenuje mi sítnici a já popravdě odpovídám na celý výslech, červenám, utírám čůrek potu a už se vidím, jak mě vedou v poutech do vězení. Nakonec mi celník dá razítko, usměje se na mě a prý "Have a nice day" WTF?
Ovšem to není vše, asi jsem vypadala po výslechu zbídačeně a podezřele, protože si mě a mé kufry vybrali k náhodné prohlídce...
Vezete nějaké ovoce, maso, jídlo, rostliny, zvířata, semena, hořlaviny, nebezpečné látky atd. atd. ...?
Vím, že správná odpověď je ne, takže říkám NE...ovšem po cestě k rentgenu si uvědomuju, že v kufru mám flašku slivovice z Trnavy, čokolády z Islandu a v tašce nedojezenou svačinu - musli tycinky, sušené jabka+hrušky a vlašské ořechy...pokud jsem doteď prošla, tak teď mě jistojistě zabásnou! Naštěstí je tam milá paní, které řeknu, že mám v tašce svačinu, chce ji vidět, tak vytáhnu tyčinku, ona mávne rukou a s úsměvem mě nechá projít....jsem rozhozená, do tédle země se mám odstěhovat??? Jakmile ale mířím k východu, už z dálky vidím Neala, jak se na mě usmívá a romanticky mě vítá (viz.předchozí článek:). Úplne jsem mu v tom všem zapomněla říct "zmrzlinááá!!!" Zkráceně mu líčím výslech, kroutí hlavou a frčíme na taxi...cestou v taxiku nám zavolá slečna z našeho Air BnB ubytování, prý že se nemůže dostat do bytu, takže nás nemůže ubytovat a my si máme najít něco jiného (podotýkám, že ubytko máme rezervované a zaplacené od července!!). Neal nevěří vlastním uším a začne hledat na telefonu nějaký hotel. Mě už toto nemůže rozhodit, takže se jen kochám nočním New Yorkem, ono to nějak dopadne. Taky že jo, slečna za 10 min volá, že to byl planý poplach a něco vysvětluje...blá blá...dojedeme na místo, taxikářka nás jistojistě taky natáhla, protože platíme 95$...no nic, kde je sprcha a postel?? Je 19h, to je 2h ráno v Praze. Jsem uplně vyřízená, šla bych hned chrnět, ale Neal mě láká na večeři, prý jestli si nezajdem na sushi. On ví, jak na mě....zasvítí mi očička a my se následně ládujeme v restauraci naproti new yorským sushi...todle byl fakt dlouhý den, plný adrenalinu :-)
Teď jsou tu 4h ráno (11h v ČR) a já co? ...Nemůžu spát! Pájo, vítej v Americe! :-)
Ahoj Pavli, tak to máš dobrodrůžo! Krásné fotky, paráda! Píšeš moc hezky, taky všechny články před tím jsem početla a bezva. Už se těším na další story from dalekých krajin. Pa
OdpovědětVymazat