Silvestr

Helou, tadyk je teprv po 17h a u Vás už je půlnoc. Chodí mi od Vás silvestrovské SMSky a zprávičky a my tady za mořem moc děkujeme!

Já+Neal taky zdravíme a přejeme krásný nový rok 2016... Ať jste vždy tam, kde si přejete být, s těmi se kterými si přejete být a ať děláte jen to, co si přejete dělat! Dovolte si splnit všechna Vaše přání!

Pusu, P+N

Lyžujéém

Dnes ráno mě Neal vzbudil celkem brzy: "Honey, come óóón...!" Tak jo, někdo je tady natěšený na lyže:) Po cestě na svah zmiňuju, že jsme vyrazili fakt brzo...

Já: ...To bysme mohli stihnout ještě manžestr...

Neal: Cože?

Já: No manžestr (sakra, to není mezinárodní slovo??), znáš tu látku, co má takové ty vroubky?

Neal: Ne, vůbec nevím o čem mluvíš...

Já: Aha, tak nic... Dovysvětlím později.

Denně řešíme nějaký ten translator nut :)

No takže díky lyžařské půjčovně jsem se dozvěděla, že vážím 155 liber, měřím 5 stop a 8 palců, velikost boty v US 8,5. Skipas+půjčovné celé lyžařské výstroje vč.helmy na den 125$ (to je tak pro zajímavost, mně to přijde dost pálka, wow!).

No nic, jdeme na to...Granite Peak je celkem velké lyžařské středisko. Bohužel sněží jen pár dní (slovy tři), takže je velká většina sjezdovek zatím uzavřena. 

Vzhledem k tomu, že Neal stojí na lyžích po třetí v životě, jdeme nejprve na vlek jménem "Santa" sjet si zelenou sjezdovku:) Jde mu to krásně, po několika jízdách se přesouváme na modrou sjezdovku a já se po první jízdě ptám...

Já: Zlato, jak to jde?

Neal: Good, jen mě budou asi večer bolet nohy, jak furt musím držet ten páj...

Já: Páj?

Neal: No jasně, páj (pie)?... Pizza?

Já: Cože??

Neal: (následně ukazuje, jak pluží)...no a jak tomuto trojúhelníku říkáte vy??

...Tak tohle mi přijde zatím jako naprosto nejroztomileší americká věc na světě ;-)...

Po obědě se rozdělíme, Neal se vrátí k Santovi, trochu víc nacvičit obloučky, a já jdu obkouknout všechny ty podle plánku černé sjezdovky, které jsou ve skutečnosti spíš červené. Domů nás zažene až zima. Mrzne neskutečně. Je mi chladno, přestože mám na sobě asi 5 funkčních vrstev vč. dvou ovčích! Večer sedáme k natahovacímu krbu a vyhříváme kosti na další lyžovačku:)

Lyžování v Americe:

1. Nikdo ani nic tady nekontroluje skipasy (to by v ČR asi moc nefungovalo).

2. Smrkací stanice tady mají všude možně, ale v celém areálu nemají jediné hodiny!

3. Sedačky nemají takové to ochranné zavírání, pro mě jako člověka se závratí boží!

4. Přestože je zima jak v mrazáku, jsou schopni furt, pořád a všude servírovat vodu s ledem! (By mi upadly zuby).

U krbu

Jsme první den na horách a trochu na nás dopadla únava. Všechny ty návštěvy a Vánoce...zkrátka když se dnes vrátíme ze snídaně nechce se nám dělat nic:) Vytáhnem dvdčka, co jsem dala Nealovi k Vánocům, a čumíme na Pelíšky a Kolju. Nevím, jak moc do detailu tomu Neal rozumí, anglické titulky všechen ten kontext prostě nepoberou, ale bavíme se. Nejvíc si u toho děláme srandu z plynového krbu, který je tu "na natahování". Prostě krb s časovačem (asi z bezpečnostních důvodů)...taková romantika na natahování :)

Skvělé je, že od včerejška sněží. Přes noc se ze zeleno-hnědých hor staly kopce zasněžené. Za jeden den napadlo tak 15cm nového nadýchaného prašanu. Odpoledne to jdeme omrknout...projdem se k vleku, který je od našeho apartmánu asi tak 300m daleko. Nejvíc mě baví "Sniffle stations", což jsou malé pohotovostní budky plné papírových kapesníků všude kolem. Učím Neala říct česky "Smrkací stanice":) 

Tak jo, obkouknem půjčovnu, ceny, skipasy a zítra se vrhnem na svah...jsem na to zvědavá, protože Neal za svůj živožt absolvoval akorát 2 lekce.

Neal Vás všechny zdraví, vzkazuje Ahoj a zmrzlina (doufám, že se neloučí před zítřejším výkonem:)

Jedeme na hory

Je pondělí. Chtěli jsme vstát brzy, protože předpověď hlásí na dnešní den sněhové bouřky, kterým jsme se po cestě na hory plánovali vyhnout. Ovšem "moonshine" nám trochu překazil plány:) S Liz a Jeffem se loučíme teprve po 10h a frčíme dál na sever do lyžařského střediska Rib Mountain. Čeká tam na nás apartmán s vířivkou a krbem ;-)

Cesta nakonec probíhá celkem poklidně, ovšem dost přituhlo a opravdu se to kolem nás začíná "bělat"...že bychom nakonec měli i nějaký sníh? 

Ve mlejně

Dnes je neděle a my se suneme na sever navštívit Liz a Jeffa = Nealovi nejlepší přátelé. Před více než rokem koupili dům v městečku Barton (Wisconsin), který dřív býval mlýn a ke kterému patří i kus pozemku kolem řeky. Liz je umělkyně, takže je v něm všechno tak nějak designově zajímavé...oba jsou superlovely a já nemůžu přestat obdivovat ten krásný prostor, ve kterém bydlí.

Jdeme do baru "na pivo a fotbal"...klasická to zábava tadyk. Oba hodně cestují, probíráme všechno možné a především, život v Číně, kam se teď spolu přechodně stěhují za prací. Večer skončíme zpět u nich doma, hrajeme deskové hry a popíjíme "moonshine" (tak pojmenovali slivovici, kterou jsem dala Nealovi k Vánocům). Mám slinu, Amíci mě obdivují, jak můžu toho tolik vypít (rozuměj 3 malé panáčky) a já jim vysvětluju, že je to medicína :)

Štěpán

Poslední dva dny bych hodnotila spíš jako trapas. Dnes (sobota) se to konečně zlomilo. Asi jsme se všichni dobře vyspali a vstali správnou nohou z postele či co. Na oběd jdeme s dalšími příbuznými, tentokrát ze strany Benešů (strýc Bill, teta Barbara, sestřenice Roxane a Laura). Nálada je dobrá, Neal baví celou společnost historkou, jak jsme se poznali, já povídám, jak se u nás slaví Vánoce a hele, prý se jim líbí můj roztomilý přízvuk :-)

Odpoledne odpočíváme u sestry Nicole doma. Olivia mi ukazuje všechny dárky, znovu mi děkuje za ty ode mě a skládáme puzzle z Islandu ;-) následně čteme knížky, kreslíme a nakonec to završíme schovávačkou. Stávají se z nás kámošky:-)

Večer jdeme do kina na Star Wars E VII. Jako jóó, nějaké detaily mi asi unikly, ale jinak dobrý, líbilo! Nicole společně s Aaronem a Nealem potom probírají všechny ty detaily co, kde, jak a proč se stalo...jsou to Nerdi ;-)) ..a já no to v ČR rozhodně chci jít ještě jednou!

Boží Hod

Tak jo, jedeme dál...

Dnes je pátek 25.12. a Amíci slaví svůj hlavní Christmas day. Ráno jdeme k Nealově mamince na 1.snídani. Mně už je líp, protože mám pekelný hlad. Uvaří nám výborné kafíčko (ano, někomu se může zdát, že tady nic jiného nedělám, než že piju kafe :-P )...a ke kafíčku máme "koláči". České kořeny Benešů přivezly do Ameriky recept na české koláčky a dodnes jsou v jejich rodině nejoblíbenějším vánočním cukrovím. Jsou vynikající! Maminka je moc milá, povídáme si a moc ji zajímá, jestli jsem si užila včerejší večeři. Dokonce mám u ní i vánoční ponožku.

Později jdeme k sestře Nicole a její rodině na brunch a rozbalovat dárky. Mají krásný  dům, neuvěřitelně prostorný a světlý, jsem okouzlená! Chtěla jsem Vám to nafotit, ale bylo mi blbé tam šmejdit s foťákem, tak aspoň pár fotek od stromečku:) 

Dárkům letos vládne Star Wars, všichni dostali nějaký ten svetr, pyžamo, deku či filmovou hračku. A nejúžasnější u stromku je samozřejmě malá Olivia, která otvírá všechny ty hromady dárků a neví, s čím si má hrát dřív:) Mě asi nejvíc pobavila dětská plastová servírovací sada, takže Oliviu učím, jak si do pusy nalít kečup a nasypat pepř (rodiče mají ze mě jistě radost:). 

Já jsem dostala zlaté náušnice od sestry, oranžovo-modrý šátek od maminky a od Neala (kromě celého tohoto výletu) sadu sportovního oblečení. Tento muž mě nepřestává překvapovat - zaprvé preferuju praktické dary, zadruhé všechno mi perfektně sedí.

Já jsem Nealovi mimo jiné dala tu domácí slivovici z Trnavy. Když ji ochutnal, tak spokojeně přikyvoval a pak to 10min rozdýchával:)

Večer jsme pozvaní na večeři k Sue a Tew. Celou dobu jsem tak trochu mlčoch. Mezi cizíma lidma jsem prostě vždycky spíš introvert. Plus dost mi dává zabrat udržet, o čem se všichni baví. Takže okouzluju jen úsměvem. Večer v posteli přemýšlím, že jsem asi moc nezapůsobila, ale opět na to kašlu! Protože ani jeden z těch Amíků za mnou za celou dobu nepřišel mě pozdravit, zeptat se mě na cokoliv nebo jinak navázat konverzaci...všichni mě tam v klidu nechali jen tak sedět. Za celý večer se mě Neal 2x zeptal, jestli chci vodu, Aaron jestli si dám bílé nebo červené a pak Sue (paní domácí a hostitelka večera) byla skvělá, několikrát se přišla ujistit, že nemám hlad a vše je oukej! A toť vše, takže jsem si v klídku žahla láhev bílého a vše bylo oukej!!!

Štědrý den

Takže Štědrý den.

Konečně se udělalo hezky, chci se jít projít do města. Jdu se zeptat, jaký je dnešní plán a Neal má pro mě lepší perličku. 

Já: Zlato, co budem teď dělat?

Neal: Což takhle sundat Ti toho kníra?

Já: Cože? (Určitě jsem špatně rozumněla)!

Neal: Mám tady takovou mastičku, na odstraňování chlupů.

Já: Cože???

Mlčím, pak žertem dodám, že jestli nepřestane, tak o tom napíšu na blog!

Neal: Napiš si co chceš, jen Ti chci pomoct.

Takže jsem rozumněla správně, mlčím kroutím hlavou a přemýšlím, jak ho to zrovna teď napadlo?

Já: Co se ti nelíbí na mém kníru? Nech mi můj knír na pokoji.

Neal: Upřímě zlato, nelíbí se mi. Tady v US jsme zvyklí si ho sundávat. Nechci aby se na Tebe dnes někdo díval škaredě.

Aha, a jsme doma! Dnes večer totiž jdeme k jeho rodině na Christmas Dinner.

Dlouho mlčím, co mu na toto mám jako říct? Nakonec mu řeknu, že mám ráda svůj knír, patří ke mně a rozhodně si ho nehodlám teď sundávat, jen proto, že v Americe to dělají všichni! To nám ty Vánoce pěkně začaly!

Do města se projít jdeme, ovšem celá procházka se uskuteční v polomlčení. Ptám se Neala, jestli je naštvaný, tvrdí, že jen blbě spal...vypadá, že vstal prdelí napřed, takže po pár pokusech navázání konverzace taky radši mlčím. Promlčíme celou procházku až domů. 

Jdeme si zabalit kufry a frčíme do Milwuakee. Po cestě chytnem zácpu na dálnici, takže přijedeme s hodinovým zpožděním. V 18h tedy dorazíme do bytu Nealovi maminky, kde je Máma Kathy, sestra Nicole, její manžel Aaron, jejich 3,5 letá Olivia, pak rodiče Aarona - Sue a Tue. Všichni jsou super milí a vřele mě vítají. Já jak jsem celý den utlumená, nemluvím a vlastně jsem i tak trochu nasraná, tak v této naládě přijíždím na první setkání s Nealovou rodinou. Tady bych měla ještě podotknout, že je mi od včerejška furt blbě, takže celý den nic nejím. Takže sedáme ke štědrovečernímu stolu, všichni se baví a jí a já tam sedím a čumím. Cítím se dost blbě, což mi na odvaze moc nepřidá. Asi po dvou hodinách se začnu trochu osmělovat a zapojovat do hovoru. Mluvíme o Evropě, o cestování, o zvycích v Česku a nakonec všechny naučím říct "Veselé Vánoce" :-) no byl to napůl trapas a pak napůl to bylo fajn. Asi bych si představovala od Neala trochu víc podpory, ale oni ti Amíci jsou prostě jiní! Sere pes! Nehodlám si tady kazit svůj vánoční výlet!

PS: v tom šoku jsem na večeři neudělala jedinou fotku :-(

Díky ježíšku

Středa. Bouřka. Leje jak z konve!

Tak jo, žádné velké zdržování a rovnou dolů pro kafe! Vstoupím do kavárny a už ke dveřím na mě řve nakřáplým hlasem nějaká punkerka s piercingem "HáuÁrJůůTůdééj..."? Co? To je na mě? Ale já jsem nic neudělala! Jo aha, prý jak se dnes mám...doprčic, na tudle jejich zdvořilost si prostě nemůžu zvyknout!! No nic, jsem za hulváta, protože normálně bych se jí měla zeptat zpět, ale já v šoku jen kývnu a frčím k baru, kde si jdu objednat své "Van kapučíno plíz...". Druhá slečna opět velmi zdvořile na mě něco povídá...sakryš, cože?...ne, svíít si nedám, senkjůů! Platím 4,15$ (104 Kč pokud by Vás to zajímalo) a jdu zpět.

Na oběd se vydám k Nealovi do práce. Hrozně leje, prý si mám vzít ten velký deštník u dveří, oukej! Vylezu před barák, rozdělám paraple a je obrovské. Připadám si, že na rameni nesu takový ten slunečník, co se rozdělává v létě na zahrádkách...po cestě sejmu pár kolemjdoucích, ale naštěstí to není moc daleko. Dáme si thajské jídlo a já jdu zpět. Pak už se nedělo nic zajímavého, nacpu se nějakýma mentolovýma sušenka a zbytek dne je mi blbě, ležím, bliju...zachrání mě až večer žaludeční čaj (díky ježíšku:)

Večer u krbu balíme dárky. 

Já: "Zlato, máš nějaké mašličky...?"

Neal: "Ne, jsem chlap..."

Právě teď je 24.12.ráno. Vstáváme, chystáme se a balíme kufry...v ČR je téměř 17h, tak to vy už asi balíte kapra a mícháte salát. Moc na Vás myslím a přeju krásný Štědrý den!:-*

Vánoční koleda

Úterý. Hnusně. Nuda! Tečka.

Neal dnes přišel dřív z práce, zachránit mě...

Žadoním zajít někam na DOBRÉ kafe...a hle příjemná kavárna s krbem přímo u nás v baráku. A mají fakt dobré kafe, juchůů...jsem zachráněna! :)

Večer jdeme do divadla. Oblékám si nejhezčí hadříky, které jsem si přivezla. 

Neal: "Sluší bejby!" 

Já: "Díky bejby!"

Máme dost času, a tak jdeme do divadla příjemnou půlhodinovou procházkou centrem. Všechno nádherně svítí, konečně vánoční atmosféra. Furt někde stavím a fotím. Já nevím, mně se to Chicago prostě líbí víc než NY!

Přicházíme do roztomilého Goodmanova divadla, které má nádech "staré Anglie". A taky že jo, hrají Vanoční kolegu (Christmas Carol) od Charlese Dickense. Šatnu zde asi nevedou, kabát si všichni neseme s sebou dovnitř. Sedáme a já  jdu rychle googlit o čem to je, protože se obávám, že nebudu úplně rozumět. A taky že jó, po deseti minutách úvodního monologu jsem chytla jen..."Uanc apan a táájm (Once upon a time...Bylo nebylo...)...a dál jsem v řiti.

Já šeptám: "Zlato, oni mluví nějakým dialektem?"

Neal: "Jo, britským, je to Dickens!"

Aha! Takže teď už vím, jak vypadá, když se Američani snaží mluvit po britsku. 

Ale jinak to měli moc hezké, scénu a kulisy a kostýmy a krásné měké sedačky a hele ten pán vepředu má srandovní vlasy a proč ta paní za mnou se směje jako když se páří orangutan?...takže tak! O přestávce se jdeme občerstvit. V předsálí pobíhají agentky FBI (rozuměj uvaděčky v černém kostýmku s vysílačkou v uchu, které vehementně usmněrňují diváky ve foyer a u baru). Neal si dává pivo. Nalili mu ho do papírového kelímku, div mu ho nezavřeli víčkem...všichni si nesou zpět do sálu kelímky a preclíky a jiné pochutiny a já si připadám víc jak v kině a to jsem se bála, že jsem málo no-óbl! 

Zpět domů mávnem na taxik a plní vánočního ducha jdeme chrnět (btw Neal má naprostu luxusní obrovskou postel!:)

Válečka

Dnes je pondělí. Neal odešel ráno do práce a já mám dnes v plánu nedělat NIC, jen hodit nohy nahoru  a odpočívat. Venku je beztak hnusně, prší, zima, takže není důvod se přemáhat k nějakým výkonům.

Dobrodružství dnešního dne:

1. Vylézt ven na balkon do toho hnusu a udělat Vám fotku Chicaga. ✔️

2. Uvařit si kafe. (Pokud nevíte, piju rozpustné Nescafe s mlíkem a medem každé ráno, jinak se nenastartuju). Ok, šmejdím v kuchyni a najdu zrnkové kafe, filtry a mašinu. Namelu množství přiměřeně, vložím filtr, naliju vodu taky přiměřeně, spouštím on/off...žádný problém, jsem přirozený talent! Odskočím si, když se vrátím, tak se z mašiny nějak moc kouří a co ty zvuky? Doprčic, proč nejde zmáčknout on/off? Uááá uhoříméé...třesu mašinou a šup, konvice nebyla správně zastrčená...omg! Tak jó teď teprve se kafe správně překapalo...dop*dele, není tu mlíko...no nic, tak dnes načerno, prosím hlavně, ať to není hrušková voda!! ✔️

3. Oprat si nějaké hadříky. Pračka se sušičkou stojí tak poklidně a mírumilovně v komoře, že je radši nebudu dráždit. Nerada bych Nealovi vytopila byt, s tímto raději počkám na odbornou instruktáž! ✖

4. Dodívat Star Wars Epizoda VI, I, II, III (příprava do kina na nový díl). ✔️

5. Hlavně se dnes moc nepředřít :-) ✔

PS: Jsem ráda, že Vás to tu baví, protože mě to taky baví! Moc zdravím do Zlína a do Brna a do Prahy a do Horoušan a do Lipí a do Příbrami a do Března a do Mexika....všem posílám hubana :-*

NYC

Vzbudila jsem se ve 2h ráno a už jsem neusnula, ať žije časový posun. Neva, psala jsem článek, hrála si s fotkama, dojídala svačinu z letadla...ráno jsme vyrazili brzy do centra. Je krásně, na nebi ani mráček, ale docela chladno a větrno. Našli jsme prima bistro na snídani, kde dokonce měli bezlepkové palačinky (já si prostě nedám pokoj a nadšením chrochtám:). Po snídani jsme vyrazili do Battery Parku. Chtěla jsem vidět Sochu Svobody, tak tady je :)

Pak jsme vyrazili k 9/11 Memorial (památník tragédie 11.září 2001), kde jsme v muzeu strávili 3h prohlížením všech pozůstalých základů, schodů a pilířů dvojčat...pročítali neskutečné množství všech informací o budově, o lidech, o tom, jak se co kde minutu po minutě stalo o záchranných akcích a o tom, jak se památník stavěl. Moc se nám to líbilo.

Začala být celkem kosa, sedáme do new yorského žlutého taxika a míříme do China town na pozdní oběd. Doprava je tu neskutečná. Furt někde nějaká zácpa, aut je tu asi 10x tolik, než by se do centra vešlo. Po obědě se stavíme vyfotit u Flatiron building (Žehlička) a Empire state building a jdeme si dát domů šlofíka, dolehla na nás únava z brzkého vstávání.

Po hodině spánku se nám samozřejmě nikam nechce, ale vykopem se, protože máme rezervaci do PRINT restaurant, co nám doporučil pan LonelyPlanet průvodce. Jsme nadšení, místo je krásné a tak trošku no-óbl, vaří božsky a vínko taky vynikající. Co je ale naprostá pecka, dá se vyjet nahoru na střechu, kde je bar PRESS Lounge s bazénkem, venkovním posezením, krbem a naprosto božským výhledem!

Domů jdeme přes Time Square. V metru se snažím anglicky Nealovi vysvětlit, jak se řekne "Mít nohy zaražené až do zadku"...dnes jsme podle počítadla ušli 26.088 kroků neboli 19,41 km.

NYC dvojka

Jsem vzhůru od 6h, jo snad už se mi ten čas trochu srovnává, ale Neala nemůžu dostat z postele...přece se nebudem válet, když jsme poslední den v New Yorku? Najdeme první sympatické bistro a probouzíme se u famózní snídaně (Terezko, tato fotka vznikla specielně pro Tebe;-) Ještě musím podotknout, že jsem přímo v šoku, jak jsou tady v restauracích a kavárnách všichni tak neskutečně milí, usměvaví a ochotní, že bych jim nejradši dala pusu :-)

In the skáj

Let proběhl hladce. V letadle do Frankfurtu jsem seděla na dvojsedadle sama. Přestup bez front, u pasové kontroly jen "Have a nice flight". Na letadlo jsem čekala asi 10 min. Opět jsem seděla u oblíbeného okýnka a opět vedle mě nikdo. Letušáci byli milý, občerstvení dobré, chvilku jsem spala, chvilku jsem sledovala filmy. No prostě všechno probíhalo jak po másle a bez komplikací...huráá jsem v Njů Jorku!

Vystupuju z letadla a snažím se připojit  k internetu, který jsem si těžce zaplatila a ono prd...nefunguje. Ani nevím, jestli Neal dostal moje zprávy o změněném letu, ani mu nemůžu napsat, že jsem tu. No nic, jdu na celnici, pak se budem hledat. Stojím ve středně dlouhé frontě, sleduju, že všichni jsou usměvaví a v pohodě. Mezitím mi přijde sms od Neala, že na mě čeká u východu, prima! Dál sleduju, jak to u všech probíhá a najednou vidím, jak nějaký plešatý celník vede podezřelého cestujícího dozadu do "vyslýchací kanceláře"...no nic, stojím v řadě na milého celníka, který když se k němu přiblížím, nasadí kamennou tvář a pak to začne...

Jak dlouho tu budete?

Co tady budete dělat? 

Kde budete bydlet?

Můžete mi ukázat adresu?

Vy se tady s někým setkáte?

Znáte někoho v Americe?

Jak se jmenuje?

Po kolikáté jste v Americe?

Kdy jste tu byla naposledy?

Jak dlouho?

Kde?

Co jste tu dělala?

...u toho mi skenuje otisky prstů...skenuje mi sítnici a já popravdě odpovídám na celý výslech, červenám, utírám čůrek potu a už se vidím, jak mě vedou v poutech do vězení. Nakonec mi celník dá razítko, usměje se na mě a prý "Have a nice day" WTF?

Ovšem to není vše, asi jsem vypadala po výslechu zbídačeně a podezřele, protože si mě a mé kufry vybrali k náhodné prohlídce...

Vezete nějaké ovoce, maso, jídlo, rostliny, zvířata, semena, hořlaviny, nebezpečné látky atd. atd. ...?

Vím, že správná odpověď je ne, takže říkám NE...ovšem po cestě k rentgenu si uvědomuju, že v kufru mám flašku slivovice z Trnavy, čokolády z Islandu a v tašce nedojezenou svačinu - musli tycinky, sušené jabka+hrušky a vlašské ořechy...pokud jsem doteď prošla, tak teď mě jistojistě zabásnou! Naštěstí je tam milá paní, které řeknu, že mám v tašce svačinu, chce ji vidět, tak vytáhnu tyčinku, ona mávne rukou a s úsměvem mě nechá projít....jsem rozhozená, do tédle země se mám odstěhovat??? Jakmile ale mířím k východu, už z dálky vidím Neala, jak se na mě usmívá a romanticky mě vítá (viz.předchozí článek:). Úplne jsem mu v tom všem zapomněla říct "zmrzlinááá!!!" Zkráceně mu líčím výslech, kroutí hlavou a frčíme na taxi...cestou v taxiku nám zavolá slečna z našeho Air BnB ubytování, prý že se nemůže dostat do bytu, takže nás nemůže ubytovat a my si máme najít něco jiného (podotýkám, že ubytko máme rezervované a zaplacené od července!!). Neal nevěří vlastním uším a začne hledat na telefonu nějaký hotel. Mě už toto nemůže rozhodit, takže se jen kochám nočním New Yorkem, ono to nějak dopadne. Taky že jo, slečna za 10 min volá, že to byl planý poplach a něco vysvětluje...blá blá...dojedeme na místo, taxikářka nás jistojistě taky natáhla, protože platíme 95$...no nic, kde je sprcha a postel?? Je 19h, to je 2h ráno v Praze. Jsem uplně vyřízená, šla bych hned chrnět, ale Neal mě láká na večeři, prý jestli si nezajdem na sushi. On ví, jak na mě....zasvítí mi očička a my se následně ládujeme v restauraci naproti new yorským sushi...todle byl fakt dlouhý den, plný adrenalinu :-)

Teď jsou tu 4h ráno (11h v ČR) a já co? ...Nemůžu spát! Pájo, vítej v Americe! :-)

Andělíček můj strážníček

Jsou dny, kdy nepochybuju, že při mě stojí Andělíček můj strážníček. Právě sedím na letišti v Praze, mířím do US na Vánoce a rozhlížím se kolem, chci prostě vidět, jak vypadá:-)

Když jsme s Nealem plánovali Vánoce a kupovali letenky, bylo horké léto. Naplánovat společných 18 dní, abychom toho co nejvíc viděli a zažili, vyžadovalo jistou dávku trpělivosti. Ovšem konečným výsledkem jsme byli nadšeni.

3 dny New York

4 dny Chicago

3 dny Vánoce v Milwuakee

7 dní na horách Rib Mountains

1 den Green Bay (americky fotbal a kamarádi)

Nejprve jsem já kupovala letenku Praha-New York...přílet 2pm místního času. Pak si koupil letenku Neal, prý že to tam z Chicaga lítá každou hodinu, takže tam chce být dřív než já, aby na mě romanticky čekal. Nějakým nedorozuměním si ale nakonec koupil letenku s příletem do NY v 4:09pm, takže mu jeho gentlemanský záměr nevyšel. Byl z toho tehdy smutný, jak jsme to tak mohli splést. Chtěl si letenku za další peníze změnit, ale přesvědčila jsem ho, že to nemá cenu, že tam na něho ty dvě hodinky na kafíčku počkám. Veřila jsem, že to nějak dopadne, žádná tragédie...A taky že jóó! ...co se nestane dnes ráno na letišti v Praze? Moje letadlo do Vídně má zpoždění. Celkem trnu hrůzou, protože na přestup ve Vídni mám pouze 1 hodinu. Milý pán u odbavení zavazadla se na mě usměje..."slečno, ve Vídni rozhodně přestoupit nestihnete, mohu Vám rovnou zdarma nabídnout změnu letu přes Frankfurt, budete tam ale o dvě hodiny později..." Cha chá, můj nový přílet do New Yorku 4:15pm (23:15h českého času). Takže teď sedím v Praze na letišti, piju kafíčko a těším se na to romanticky-gentlemanské přivítání v Ňjů Jorku :-)))