Čtvrtý pohovor

Fejsbůková kampaň zabrala. Ozývá se mi bývalý kolega a na jeho doporučení jsem pozvaná na pohovor do AirBank v Brně. Dle popisu na internetu je to pozice nějakého "datového analytika", takže si to představuju nějakou hodně technickou pozici nad dolováním dat a SQL a hodně reportů a nastavování systémů pro reporty... no nejsu z toho moc chytrá! Snad se toho dozvím víc osobně.

Na recepci mě vyzvedává můj nový potenciální šéf. Je to sympatický mužík, pořád úsměv od ucha k uchu... děsně mi někoho připomíná... nevím... Přes kanceláře jdeme do zasedačky, kde se slušně hodinu a půl pohovorově zakecáme. Tentokrát spíš poslouchám já, o tom jak vznikla banka, jaké jsou ambice a plány ke změně, koho hledají, co bych měla dělat a umět... no nakonec jsem velmi mile překvapena! Jedná se o stejnou práci, jako jsem dělala v téčku, akorát bych pracovala s lidma na infolince.
Vzájemně si padáme do oka... vypadá to nadějně... a já su mimojiné ohromena krásným pracovním prostředím. Přes houpačky, sedací vaky a design jako že jsme na ulici si tu připadám jak v českém Silicon Valley (teda aspoň nějak takto hravě, barevně, nenásilně a pohodově si to tam představuju :-)

Na oběd vyrážím ještě tahat nějaké moudra a pak už jen nechám plynout čas na rozmyšlenou... ;-)

Třetí pohovor

Sedíme si tak ve Valencii na zahrádce, sluníčko mi hřeje do zad a telefonát z Brna... prý jestli bych nechtěla přijít na pohovor do Notino (dříve Parfums.cz)... a já? no jasně! Chtěla jsem do pricingu (cenotvorby), ale tam je mě prý škoda... (jééé fááákt? takové to malé zahřátí, že jako někdo oceňuje aspoň vzdáleně mé kvality :-). Do e-mailu dostávám popis pozice pro Nákupčí - specialista, na kterou bych se jim prý hodila víc. Pročítám to a nejvíc mě v náplni práce zaujímá => komunikace s dodavateli od New Yorku až po Dubaj a taky potřebná flexibilita, prý občas je potřeba za nima taky zajet utužit vztahy a vyjednat podmínky.... oukééééj, nou problééééém!! :-)

Den předem se jako vždy svědomitě připravuju na pohovor. Gůgluju všemožné informace, kterými později oslňuji slečnu personální... zkoumám všechny možné kosmetické značky a brouzdám po jejich e-shopu notino. Rovnou tvořím drobnou objednávku k Vánocům (jo, tím se taky na pohovoru chlubím:) a musím si sama pro sebe říct, že taková voňavá práce by se mi asi líbila.

Pohovor je prima, konečně profesionální přístup, povídáme hodinu a půl... je to trošku složitější, protože konzultujeme 3 možné pozice. Pricing zavrhujeme, byla by to pro mě asi nuda... nákup už je zajímavější, ale s tím cestováním to asi tak horké nebude... spíš bych komunikovala e-mailem a hlídala si cenu vs. marži u 3000 produktů... ještě je ve vzduchu pozice finančního controllera, ale ta není ani oficiálně vypsaná... No vzájemně si dáme čas na promyšlenou a příští týden si zavoláme... Na závěr mě dorazí informace, že jsou tu jen 4 týdny dovolené (to nedám!) a jdu domů...

Odpoledne si jdu osobně vyzvednout svoji objednávku z e-shopu notino.cz. Klasicky musím na výdejním místě napřed v automatu zaplatit, pak mi teprve zboží vydají... jen náhodou zahlídnu, že to má růžovou barvu, ale já chtěla modrou! Rovnou u pultíku tedy reklamuji, že to nechci... fakt nesnáším ten moment, kdy jsem to před 5 sekundami zaplatila a když nejsem spokojená, musím projít celým procesem reklamace, kdy mi vrátí peníze až za několik dní! Tak prý si mám objednávku zadat ještě jednou... sama z domu... cože? tak to bych čekala trošku jiné řešení, než že mě pošlou domů bez dárku i bez peněz?!?!?! Ehm, tak to jsem zvědavá, co si příští týden zavoláme.

Valencia - turisticky

Valencie je úžasná! Jakož i v jiných evropských metroplích protéká středem města řeka, která je takovým orientačním středobodem, tak i ve Valencii tomu nebylo jinak. Ovšem tady ji kvůli povodním v 50.letech odklonili... kamsi... a v celém korytě bývalé řeky vysázeli park. Napřed mi to přišlo jako óká (no a?), ale pozdějc to považuju za geniální nápad... nejen teda protože už nemají zatopené město vodou, ale naopak mají v centru obrovský kus zeleně, spoustu hřišť, odpočívadel, chodníčků pro běžce, kočárky, bruslaře, ale hlavně super-cyklostezku přes celou Valencii až k moři... a to jsme teda ocenily hodně!

A tak jedno ráno vyrážíme do cyklo-půjčovny. Asi se tu hodně krade, protože jako povinnou výbavu fasujeme 3 zámky - jeden na sedátko, druhý na přední kolo a třetí na zadní kolo... oukej, tak to se asi od kola nehnu ani na krok :-) No a pak už jen nasedáme a frčíme na pláž a cyklistíme na promenádě mezi palmama a válíme se na pláži (s kolem u nohy:), kocháme se a sluníme se...

Jinak je ve Valencii krásné historické centrum s katedrálou a věží s výhledem... a pak další historické paláce a muzea... no proplétání v zdejších uličkách si vyloženě užíváme :-)

Úplně hlavní zajímavostí Valencie je City of Arts and Science. Je to takový komplex moderních budov (architekt Santiago Calatrava), kde je na asi 2km Oceanárium, Vědecké museum, Muzeum moderního umění, Planetárium, Laserium, IMAX a Kongresové centrum. Stavba je to teda neskutečná... chodíme kolem ve dne, jedeme se tam podívat večer, kroužíme kolem na kole a jdeme se mrknout i dovnitř do vědeckého muzea... kde nás nejvíc baví simulátor nulové gravitace :-) Všechny zážitky fotím jako vždy jako maniak furt a všude, takže se na ně můžete podívat zde :-)

Adiós Valencia, bylo to muy buénó!

Valencia - degustačně

Před cestou do Valencie mám takové malé předsevzetí. Celý týden budu jíst jen mořské plody a zapíjet to budu jen sangríjou. A taky že jo, první večeře po příjezdu a už ládujeme paellu s kalamárama a krevetama... prolívám to celkem obstojně sangríjou... až se ještě ten večer ocitám na neplánované návštěvě záchodového zařízení... ehmm...

Druhý den musím zvolnit a tak volím jídla lehčí, která zapíjím džusíkem:-) Zažívací nerovnováhu nakonec ustojím celkem slušně, a tak pokračuju ve své degustační krasojízdě. Typická jsou tu v restauracích 3-chodová meníčka za zhruba 10€... a tak debužírujeme Paellu na všechny způsoby, mořské potvůrky, ryby, brambůrky, vejce a v neposlední řadě dezerty, ovoce a zmrzlina. Své objevování španělských laskomin zakončujeme nápojem zvaným "Horchata" (neboli Horčááta). Je to studený sladký mléčný nápoj vyrobený z jakéhosi ořechu... no, má to chuťově divný ocass... ale co, su ve Španělsku né?!? ;-)

FOTKY

Valencia - ubytování

Využíváme rezevace hodně dopředu a přes Airbnb bůkujeme 3 noci u Manuela. Podle obrázku je to krásný, veliký, světlý až umělecký byt v centru Valencie. Navíc Manuel je na fotce fešák ;-)
Když dodatečně pobyt prodlužujeme, rezervujeme ještě první dvě noci u Olgy, která podle popisu bydlí kousek od pláže... A jaká je realita?

První hostitelka Olga sice neumí skoro vůbec anglicky, ale celé 3 dny se na nás ze široka usmívá, je velmi milá a je na ní vidět, že ji zajímá, jestli je vše óká. Máme k dispozici 1 celý pokoj v jejich bytě, ke kterému patří i vlastní koupelna a taková mini-pidi kuchyňka s kávovarem. Všechno je takové obyčejné a skromné, stěny holé... ale je tu čisto... aj poloha ve městě dobrá. Není nač si stěžovat, přecejen se už ale těšíme k Manuelovi do jeho designového a vymakaného bytu, kam se po 3 dnech stěhujeme...

Manuel není doma :-( Naviguje nás jeho spolubydlící Alicia, která teda taky moc neumí anglicky. Vůbec se tady ve Španělsku domluvit anglicky je docela umění, ale to je zas na jinou kapitolu... prostě trošku bloudíme, až dorazíme na místo. Byt je teda obrovský, má asi 4 ložnice, obývák, kuchyň s jídelnou a 2 koupelny. Napřed jsme nadšené, ale... dokud...
... nejdeme na záchod... chybí toaleťák... a taky ten záchod moc nesplachuje.
... dokud se nechceme osprchovat... vana je malá, lehce rezavá, hadice rozbitá.
... dokud nejdeme spát... postel je malinkatá.
... dokud si nechceme uvařit čaj... sporák nefunguje, všudě v kuchyni děsná špína.
... dokud si zblízka nezačneme prohlížet to nevkusné umění po celém bytě (viz.trojúhelníkové dekorace všude).

... dokud se nezačneme klepat zimou. Nojo starý, vlhký byt bez topení... a hele v kuchyni je džuzna, chybí tam okno!!

S rampouchem u nosu ještě rády vzpomínáme na skromnou, ale velkou a teploučkou postel u Olgy :-)

FOTKY

Valencia - počasí

Z Frankfurtu jsme vychytaly parádní letenky do Valencie, a tak vyrážíme do Španělska za teplíčkem a za sluníčkem. Původní plán zůstat na prodloužený víkend prodlužujeme o dva dny a je z toho výlet na necelý týden.

Předpověď počasí sleduju už hodně dopředu... sbalit se je docela oříšek. Jedu s příručním kufrem, do kterého musím zabalit věci na zima-první-sníh v ČR, ale taky věci na jaro-léto-přes-20-stupňů ve Valencii. Do letadla ve Frankfurtu nasedám v kabátě, zahalená do čepice a šály až po uši. Ve Valencii vystupuju skoro v tričku a vytahuju sluneční brýle, jak mi to sluníčko pere do ksichtu :-) Toto nadšení mi vydrží asi půl hodiny... tak dlouho totiž trvá, než se začne stmívat. Když se ubytujeme a vyrážíme na pláž, dát si nějakou večeři a skleničku, ochladí se tak, že kozačky a protivětrová čepice už jsou mi zase dobré... ehm...

Druhý den vyrážíme do města na lehko... já jen tak v teniskách a džisce... no bez šátku na krku ani rana!... a tak si vyhříváme kostičky na každém slunečném místě... zas takový hic, jak jsem si myslela, teda není. Sakryš a já mám v kufru šaty a sukně a tílka... to jsem se teda trochu sekla... no neva celý týden se má postupně oteplovat, tak to třeba ještě vytáhnu :-)

FOTKY

Autobusové záchodky

Rozeslala jsem další kupu životopisů a teď mám asi tak týden... dva... tři... čtyři... čas než se zase někdo ozve. A tak balím kufr a jedu do Frankfurtu za Nejkou. Vyrážíme na týden do teplíčka... Tentokrát jedu do Frankfurtu "nudně" autobusem.

Jedu flixbusem, takže je to bez telky a bez kafíčka na palubě, ale stejně většinu času chrápu a kdybych chtěla nějakou zábavu, můžu vytáhnout noťas. Co se týká čůrání, jsem většinou držák. Vlastně ty záchodky v letadlech a ve vlacích a v busech prostě nemám ráda... Ovšem když už cesta trvá 7,5 hodiny, tak to prostě vydržet nejde. Vstanu ze své sedačky a jdu to přes celý autobus omrknout. Vezmu za dveře a nejde to otevřít... vidím, že se tam svítí, asi tam někdo je. Čekám minutu... dvě... pět... deset... asi tam sedí nějaký pokakánek. A tak si jdu sednout, že se vrátím později. Čůraní zaspím, ale po půl hodině mě to vzdbudí a už fakt musím, nebo bude nehoda. Ohlídnu se a někdo zrovna vychází ven, jupíí, je volno... než tam dojdu, tak mi tam zas kdosi vleze. No neva, to už počkám!! Paní vyleze přímo přede mnou, takže mám 100% jistotu, že tam nikdo není... a hele ten záchod zas nejde otevřít. Lomcuju dveřma pár minut, až zjistím, že se ta koule musí OTOČIT!! OMG! takže jsem tady předešlý pokus stála 10 minut... všichni na mě čumeli, jak tu čekám na záchod a nikdo mi neřekl, že je tam volno?????!? OMG! No nic, sedám si tam teda... je to děs... frčíme po dálnici, všecko se se mnou hýbe ze strany na stranu a drnčí a... no tak se snažím teda trefit, kam je potřeba... no a teď by to chtělo spláchnout, že? kde je jako nějaké splachovadlo???? já se picnu, zmítám se tam v té mini kabince a hledám tlačítko nebo páčku... nebo kýbl s vodou? Jak to mám doprkna spláchnout? najdu jakýsi neurčitý vypínač... no tak buď to spláchnu nebo si přivolám řidiče, nebo nevím... no vylezu úplně domlácená, ani nemluvě o tom, že po schodech nahoru lezu po čtyřech... já ty pohyblivé záchodky prostě nemám ráda!!! :-)

Druhý pohovor

Druhé pozvání na pohovor... po měsíci co jsem tam poslala životopis... hmm ... Je to pozice finančního controllera... tentokrát nenechávám nic náhodě, opakuju si všechno o finanční analýze... rentabilita a likvidita a doba obratu zásob a rozvaha a výsledovka a náklady příštího období atd. atd.... Su nadupaná, jak na státnice :-D

... No ale později zjišťuju, že takové vzevrubné přípravy nebylo třeba! Finanční ředitel, který by byl jako teoreticky můj nadřízený, se totiž neptá skoro na nic. Mumlá, že si myslím, že na mě mluví německy... Trapné chvíle ticha, kdy si teprve čte můj životopis (OMG!!!), vyplňuju mluvením o sobě a o své předchozí práci... ptám se hlavně já, ho skoro nic nezajímá... ??!! A korunu tomu nasadí, když se ho zeptám, proč odchází předchozí controller...." No to víte, je to mladý kluk po škole a už mu ta práce nepřijde zajímavá, chtěl by po dvou letech zkusit něco jiného...". Hledím jak puk, že mi něco takového na plno řekne na pohovoru a pomyslím si, že o takovou práci teda asi taky nemám zájem. Usměju se, rozloučím se... sbohem a šáteček... No nic jdeme dál...

První pohovor

Volá mi personální agentura, že prý hledají controllera pro nějakou mezinárdní firmu... měla byste zájem?... jasně! Hodinové proklepnutí přes skype... prý angličtina nic moc, ale jinak by to prý celkem šlo, ehm ... kráva... už ani nevěřím, že se znovu ozvou... a ono jo! Prý by mě pan ředitel rád viděl, cha cháá. A tak si teda cvičím tu angličtinu, abych teda tentokrát lépe zaujala. Ale není třeba, na spíking ani nedojde... mluvíme hlavně o mně, o mých zkušenostech, o jejich reorganizaci a navrhuju mu, jak by se dala konsolidovat jejich datová nejednotnost se všemi dalšími pobočkami ve Střední a Východní Evropě... Mám pocit, že po dvou fúzích v Téčku totok bude hračka, a tak odcházím s dobrým pocitem...

... Na druhý den mi volají z personálky, že jsem pana ředitele o svých controllingových schopnostech prý nepřesvědčila, nepostupuju tedy do dalšího kola... WTF? ... takový ten pocit méněcennosti a neschopnosti! No nic, jdeme dál...

Jak jsem hledala práci

Všichni mi tvrdí, že je dobrá doba na hledání ... moc práce, málo kvalitních lidí... blá blá.
Už  víc jak měsíc odpovídám na inzeráty controllinogové i necontrollingové a zpět mi chodí jen negativní zamítavé odpovědi, nikdo mě nezve ani na pohovor.

Hmm, takže vysvětlení může být několik:

- málo práce?
- hodně kvalitních lidí?
- já nejsu možná moc kvalitní?
- můj životopis není moc kvalitní? ... ok na tom by se dalo zapracovat...
- personální zrovna neměla svůj den?... teda spíš ho zrovna asi měla...
- někdo se jim tam protlačil na tlačenku?... nebo jitrnici? ... HAHA (tady se musíte smát, toto je dnes jediný vtipný moment článku)...
- Nebo nevím, dál už mě žádné kloudné vysvětlení nenapadá... a tak jsem ze zoufalství vtipná i na fejsbůku (a vy mě znáte, vy víte, že ten fejsánek moc nemusím, že tam vložím jednu fotku za uherský rok, béé)... ale třeba se někdo ozve, komu by padla do oka sympatická kosmonautka, héérečka nebo rosnička :-)

Pája Velká Holka

Už su velká holka... snad by se to dalo nazvat aj žena? nebo dáma?
A jak se to pozná? Koupila jsem si černou kabelku, ale takovou tu děsně elegantní a dospěláckou... jakože ne přes rameno nebo na notebook nebo na deset sešitů a tři učebnice. Takovou tu elegantní kabelku, co se do ní nic nevejde, drží se jen tak elegantně za ouška a k teniskám si ju už prostě nevezmu.... Pája Velká Holka!

Ale nemusíte mít o mě strach... jakože bych si třeba koupila podpadky a byla teď děsně no-óbl. Hned druhý den jsem šla zas nakupovat a pořídila jsem si tuto božovskou infantilní kočičkovskou taštičku, kterou teď s sebou tahám úplně všude... a černá kabelka čeká a čeká... až přijde její čas :-D