Cesta byla suchá, místy mokráá

Historek z letiště není nikdy dost. Zpáteční letenku jsem si koupila Chicago-Vídeň-Praha. Už před odletem vím, že končím ve Vídni a dál pokračuju busem do Brna. Toto se snažím vysvětlit na letišti, aby mi kufry neposlali do Prahy, ale jen do Vídně. I přes usilovné vysvětlování dostávám dva palubní lístky a kufry míří do Prahy. Naštěstí Neal vše kontroluje, a tak to zavčas necháváme opravit, omg! Letím z nástupiště M16, kde je kolem dokola asi tak 20 sedaček. Totok jsem teda v životě neviděla, aby na čekání na letadlo lidi posedávali všude kolem na zemi! Když máme pomalu nastupovat do letadla, tak náhle změní nástupiště... ten chaos, panika a křik... všichni se chtějí dostat na nové nástupiště, a pak následovně do letadla. Stewardka křičí nějaké nekoordinované pokyny, lidi se houfují jako kdyby hořelo a já jen kroutím hlavu i oči. Tak neorganizovaný odlet jsem ještě nezažila. OMG!

V letadle sedím u svého oblíbeného okýnka. Vedle mě sedí nějaký rusky mluvící pár. Já se snažím spát, což se mi tentokrát kupodivu jaksi taksi daří... Paní je děsně milá, schovává mi všechny pokrmy, které jsem prochrněla. S úsměvem děkuji a vše vracím :-) Tentokrát zkouším novou metodu na překonání tryskáčové nohy - celý let nejíst, dát si první jídlo až po přistání podle aktuální denní doby... Páreček vedle mě se ovšem v průběhu 10-ti hodinového letu vybarvuje. Napřed mě budí, když si dělají vedle mě soukromou párty. O pár hodin později mě budí křik a nadávky. To se už otáčí i lidi kolem a přichází taky letuška se zeptat, jestli je všechno oukej. Já se krčím, abych taky jednu nechytla a přemýšlím, co asi znamená v ruštině "pyzda" :-D

Welcome home Pajda.

Bye Bye Chicago

V sobotu balím kufry a jedu na letiště. Po třech měsících v Chicagu jedu zpět do ČR. Mám pocit, že jsem tu byla tak rok... když jsem v dubnu přijížděla, sněžilo, teď je hic k zbláznění!

V jakém stavu, že to odjíždím/ přijíždím?

• Jsem odpočinutá, vyvýletovaná, uzážitkovaná a ostříhaná...

• Mám pár pěkných kousků ve své garderóbě a nový cestovní kartáček na zuby :-)

• Moje nová žrací úchylka je Guacamole. Ano, musela jsem odjet až do USA, abych objevila tuto pochoutku z avokáda :-)

• Crab Legs neboli Krabí nohy jsou prostě delikatesa nejvyššího kalibru. Jsem rozhodnutá objevit i v ČR obchod, kde se prodávají!

• Bohužel jsem neodolala ani jiným americkým dobrotám, a tak to začíná být prvidlem, že opět přijíždím s pochroumaným zažíváním.

• Po šesti letech singl života mám spoustu nových zkušeností, co to znamená žít v páru :-D :-D

• Anglicky plácám páté přes deváté... ale pokroky jsou vidět, z čehož mám radost! :-)

• Skoro celou 1/4 kufru zabírají dárky. Tentokrát jsem to trochu přehnala, ale když vy jste všichni tak boží! :-D

• A heslo výletu? "Zííítřek neexistujéééé!!

Reportérka

Česká Republika je vlastně naprsto úžasné místo k žití. To si člověk uvědomí, až když přežije několikáté varování přírodní katastrofy. Včera na mě na fejsbůku vyskočilo varování před možným Tornádem v Chicagu.

Já: Wow! To si musím vyfotit! :-D

A tak jako správná reportérka startuju foťák a video a snažím se zachytit atmosféru celého večera.

20:12 - Venku je dost hnusně. Mraky jsou dramatické, začíná se bouřit. Stojím na balkóně v pyžamu.

20:17 - Natáčím video "Ticho před bouří".

20:29 - Začíná pršet. Dost hřmí a blýská se... rozhodně musím mít fotku blesku!

20:31 - Obouvám boty do vody. Beru deštník...

20:32 - Leje jak z konve, deštník je blbý nápad. Beru nepromokavou bundu.

20:33 - Stojím na balkóně v lijáku, abych si udělala fotku blesku.

20:43 - Mám asi 200 fotek, na žádné není vidět blesk. 

20:44 - Jsem mokrá až za ušima. Doufám, že jsem neutopila telefon!

20:45 - Neal se na mě pobaveně dívá, jestli jsem nespadla z višně :-)

20:46 - Wow, leje a blýská se pořád víc. Sakryš, teď by ty fotky byly asi lepší... už ven nejdu :-)

20:47 - Stojím za oknem a snažím se udělat video aspoň z domu.

20:48 - Neala to taky zaujalo, jde se za mnou podívat... Zlato, proč je tu všude tak mokro?

20:50 - Obě okna ucpáváme starýma ručníkama, voda nám teče do bytu proudem :-D

20:52 - Tak Tornádo si asi dneska nevyfotím :-(

FOTKY

Jak jsem nevědomky slavila

V úterý opět vyrážíme do Millennium Parku na piknik. Je to zároveň taková moje jakože rozlučka s kámarádama před odjezdem. Z plánovaného letního kina se však stává horor první kategorie v podobě možného ublížení umačkáním. Přicházíme půl hodiny předem, abychom chytli fleka (minulý týden to stačilo). Tentokrát však přicházíme rovnou do apokalypsy... na trávě není vidět jediný zelený centimetr, lidi sedí všude možně i na chodníku dokola, takže se objekt stává prakticky neprůchozí. A jakmile se blíží hodina začátku, lidí stále přibývá, bohužel taky zábradlí přibývá... objevuju dosud neexistující klaustrofobii... mačkáme se jak blázeni... Po pár minutách je nám jasné, že tady v tom davu prostě nechceme být, a tak se další půl hodinu snažíme dostat pryč... OMG!!!

Jdeme radši sednout k řece na drink a na večeři (přestože batohy máme plné jídla). Normálně bych si myslela, že bary musí být poloprázdné, protože VŠICHNI jsou přece v Millennium Parku! A ono prd. Hledáme nějakého dalšího fleka, kam se na večer uchýlit, ale všude je plno. A tak skončíme v našem oblíbeném Green Door Tavern přímo před barákem. Nálada je dobrá, zapíjíme, že jsme to šílenství přežili... a zapíjíme dlouho.. a tancujeme... a HODNĚ pijeme... a pak v Chicagu bimbá půlnoc a Česká Republika se začíná probouzet a mně začínají chodit zprávy... jéééé zlatóó, já mám dneska svátek!! To musíme oslavít!! A tak drsňácky vytahujem pokrmy z baťohu, objednáváme další drink a slavíméé (dlouho:-)...

Radovánky před odjezdem

Poslední den před odjezdem užíváme posledních radovánek.
Nejvíc nás baví kolo, a tak naposledy sedláme modráka a vyrážíme k Museum Science and Industry. Je to 30-ti kilometrový okruh směrem na jih, který končí na prima pláži. Dáváme si tam drobný oběd a pak relaxujeme a opalujeme se. Cestou zpět je tak silný protivítr, že domů přijíždíme vyřízené jak po Tour de France. Navíc s tou opalovačkou jsem to trochu přehnala, vypadám jak rajče a mám lehké příznaky úpalu. Neupadám ale na mysli, večer to rozháním na drinku v divadle. Jdeme na komedii #DateMe a celý večer se tak bavíme na účet on-line seznamek a on-line randění :-)

V sobotu už následuje jen balení kufrů, luxusní oběd na rozloučenou a frčíme na letiště. Máme štěstí, že jsme vyrazili s velkým předstihem, jak zjišťujeme v odletové hale, jsme na špatném terminálu! Naštěstí meziterminálový vlak je za rohem, a tak po odbavení už jen máváme, já zamačkávám slzu... a návštěva je fuč! báj báj, sí jů sůůn (Pokud by to nebylo z kontextu úplně zřejmé, já zatím zůstávám :-)

FOTKY

Millennium Park

Po včerejším pařáko-cyklo-víně jsme dnes úplně kaput. Doslova neděláme nic, tato dovolená totiž začíná být dost náročná, a tak jen řízeně odpočíváme :-)

Náš program začíná večer. Balíme všemožné pochoutky, deky, drinky a vyrážíme do Millennium Parku na piknik. Dneska je tam jeden ze série Live Koncertů zadarááá. K dobrému vínku, guacamole a ananasu nám hraje skupina Gina Chavez a PHOX. Později za náma z letiště dorazí i Neal, který po čtyřech dnech přijíždí ze služebky zpět do Chicaga. Prochajdu nočním městem zakončujeme v báru u nás v ulici, kde se vegetariánka Peška cpe americkým tatarákem :-D

FOTKY

Lake Michigan - jih

V poledne vyfasujem kolo a míříme na jih Rybníka Michigan :-) Naše plány, šlápnout do pedálů a dát si dnes krásných 30 kilásků, nám kazí brutální vedro... Je tu asi 35 stupňů! Jsme zpocené, zplavené, uřícené, a tak zhruba v půlce rači stavíme a řízeně relaxujeme ve stínu bufetu. Dáváme si hambáče a trénujeme náš "Blue steel look" (více ve filmu Zoolander :-). Na pláži eště blejsknem Miče z Pobřežní hlídky a jedem zpátky.  Pro dnešek máme byciklování až nad hlavu. Sednem do báru k řece a do noci vychutnáváme doušky francouzského růžového vína...

FOTKY

Chicago Downtown

Úterý je děsně náročné!
V poledne lehký šoping, selfíčkování u fazole, oběd v Art Institutu, Millenium Park... courání po městě zakončujeme minigolfovým mačem, který končí remízou! :-) Lehký odpolední šlofík se vyplatil, večer totiž vyrážíme na "jeden drink" do báru... a ne jen tak ledajakého báru, do Signature Lounge v John Hancock Center. Výhledy na Chicago jsou tam prostě boží, je to lepší jak telka, a tak se z jednoho drinku stává párty skoro do zavíračky :-D

FOTKY

Lake Michigan - sever

Dnes je plán jasný. Půjčit kolo, sednout na něho a jet až na Foster Beach, což je nejsevernější bod cyklostezky kolem Jezera Michigan. Celkem tam i zpět do centra našlapeme něco málo přes 20km, rozrážíme davy nadšených běžců a cyklistů, míjíme rodinky grilující v okolní zeleni, obědově zastavujeme na lahodný hamburger/wrap s hranolkama a neodpustíme si smočit kotníky ve smaragdově modrém jezeře. :-)

FOTKY

Sox Game

V sobotu dorazila nejmilejší návštěva na světě!
A tak nezahálíme a v neděli vyrážíme na baseball. Fandíme chicagskému týmu White Sox neboli Bílým ponožkám :-D Chroustáme načos z baseballové helmy, srkáme drinky a fandíme o 106! Bohužel to nestačí a ponožky prohrávají s Kansas City 1:3.

Prohru jdeme zajíst do China Town a pak se lodním taxikem ploveme zpátky domů. Třešničkou na dortu dnešního dne se stává nový díl Game Of Thrones a opět exkluzivní západ slunce ;-)

Pár fotek a videí tu

Cyklo - piknik

Jedna z božích věcí na Chicagu jsou městská kola. Stojany s modrýma kolama jsou doslova na každém kroku. Stačí zaplatit 10 babek a máme k dispozici bycikél na 24h. Když se protlučeme centrem dostaneme se k Mičigenskému jezeru, kolem kterého můžeme frčet po zhruba 30km dlouhé cyklostezce... pláže všude kolem, a tak balíme dobrůtky a vyrážíme na pikníík :-)

Jak jsem se jela pomodlit

Bahá'í House of Worship je místo, kam se mohou přijít pomodlit lidé bez ohledu na své náboženské vyznání. Je to místo, které je architektonicky postaveno tak, aby bylo "neutrální" pro všechny věřící lidi na světě.... Jakože půdorys ve tvaru 9-ti-úhelníku (prý existuje 9 náboženství, je to možné?), taky žádné malby ani sochy, jen drobné dekorace ve tvaru symbolů jednotlivých náboženství jako hvězdy, kříže, půlměsíce apod. Těchto domů je po celém světě zatím 8 kousků a staví se další a další. Pokud by Vás toto téma "Šíření náboženského míru po světě" více zajímalo, můžete dále prostudovat zde.

Kdybych bývala byla věřící a kdybych bývala byla vyznávala nějaké to náboženství, tak bych se bývala byla jistě jezdila modlit do Bahá'í House of Worship v Chicagu. Protože ale věřím hlavně v Zážitkového a Cestovatelského Boha, tak jsem se na tuto krásnou stavbu jela podívat hlavně jako turistka... ale jó, když jsem seděla tam vevnitř, tak mi to nedalo a jakousi tu osobní motlidbičku jsem taky hodila ;-)

PÁR MODLÍCÍCH FOTEK TU

Selfíčko s jelenem

Neal (po cestě kamsi): Zlato, nebude Ti vadit, když se ještě stavíme v Bass Pro Shopu?
Já: Jasněže neva. Co to je?
Neal: To je outdoorový obchod.
Já (vzrušeně): Supér!

... Mám ráda tyto obchody, kde prodávají oblečení a vybavení na túry, na hory a do kempu... dycky si prohlížím, jakou další lžičko-vidličku či skládací hrníček bych si na své expedice koupila :-) Ovšem zde, ve státě Illinois, "outdoorový obchod" znamená něco úplně jiného... je to místo, kde si můžete udělat selfíčko s jelenem :-D

PÁR DALŠÍCH JELENO-FOTEK ZDE

Ztracené vejce

Vařím skoro každý den. Těstoviny a rizoto už umím na tiiisíce způůůůsobůůů :-) Né, u nás v kuchyni prostě vládne Neal a já mu v tom vůbec nehodlám bránit. Jen si to užívám a nechávám si servírovat všechny ty dobrůtky z grilu a domácí vývar a tacos a páj a krevety atd. atd.

Jediné, v čem jsem tu expert já, jsou lívance a ztracené vejce, které jsem si prostě za-mi-lo-va-la! 

Na lívance žádný spěšl recept nemám, protože jsou ze sáčku z bezlepkového těsta ze zdejšího Lídlu... ale lu-xus-níííí!! 

Na Poached Egg (neboli Ztracené vejce) jsem si za ty týdny tady vytvořila lehkou závislost, a tak sdílím... a na jeden den se tak stávám Fůd Blogerkou :-D

ZTRACENÉ VEJCE

Suroviny: 

Vejce (množství podle hladu:)

Postup:

Do většího hrnce dám vodu, chrstnu ocet a špetku soli.

Zažhnu sporák a vodu ohřeju. Neměla by vařit zprudka, jen tak jemně bublinkovat.

Vezmu naběračku, sběračku, nebo šufánek (podle toho čemu rozumíte:), kam rozklepnu vejce.  Šufánek zahřívám nad vroucí vodou a povaluju, aby se vajíčko tak nějak zvenku lehce udělalo. Naberu trochu vroucí vody a dál povaluju po hladině. Po chvilce vajíčko opatrně šoupnu do vody a nechám 4-5min vařit. Já mám radši tekutý žloutek (to jsou ty 4min), ale pokud máte radši well done žloutek, tak nechte vařit 5min. 

Názorná ukázka zde (nééé vůbec se tu nenudíím :-D)

Botanická zahrada

Mám novou kámošku Simone z Brazílie. Známe se z angličtiny. Její příběh, jak se ocitla v Chicagu, je ještě lepší než ten můj (ve zkratce => půl roku randila s Amíkem na netu, půl roku spolu žili v Chicagu a těsně před jejím odletem zpět domů se vzali, aby mohla zůstat. Teď je tady, spokojená americká manželka... tradáá :).

Vyrážíme spolu do Botanické zahrady, kam se už pár týdnů chystám. Cesta trvá sockou necelé dvě hodiny... jó, je to dost za městem. Musíme jet na konec metra a pak busem, který má po cestě zhruba 85 zastávek. A tak je logické, že zastavuje jen na znamení. To bohužel zjišťujeme až poté, co se neskutečně zakecáme a skončíme na točně. Milá paní řidička nás naštěstí vezme zpět, vykopne před  vchodem a náš výlet je tak zachráněn :-)

Zahrada je hezká, ale nic extra úchvatného nás tam nečeká. Spíš se procházíme, kecáme a po třech hodinách i s obědem míříme zpět do města. V autobuse si všimnu žluté šňůry, která se táhne podél oken kolem všech sedadel... co to bože je... tady snad vede elektrika, to je dost nebezpečné ne? A ono prd, to je šňůra, kterou se tu dává to znemaní... jakože zatáhnu a někde vepředu to tam cinkne či co... ahááááá :-)

TADYK PÁR FOTEK

BoHo

Bohemian House, neboli ve zkratce BoHo, je restaurace ve stylu Střední Evropy... Servírujeme pokrmy inspirované kuchyní Německa, Rakouska, Maďarska a České Republiky... vysvětluje číšník na přivítanou. Potutelně se usmívám a v duchu jsem na to teda dost zvědavá, jestlipak tady budou mít smažák, vepřo nebo svíčkovou s pěti knedlama ja?

Neal si objednává Plzničku a několikrát mi s úsměvem oznamuje, že se cítí, jak v Praze :-) Já, jelikož v lístku nenacházím žádné české víno, objenávám Chardonnay z Francie a citím se spíš jak někde v Uhrách, ja, zó šén, wunderbáár! (totok je jako pokus o němčinu:).

Restaurace je fakt krásná, interiér zajímavý, českého však nevidím nic... leda až jemně zamžourám na koutek se starožitostmi, kde vidím starý mlýnek na maso, který myslím ještě používá moje babička. Ani na lístku nic jako super-českého nevidím, jen jakási Czech Duck (kachna). Toť vše, ale nevááá!

K večeři si necháváme servírovat:
Předkrm - Uzený zlatý pstruh (vynikající, oba si mlaskáme)
Hlavní chod 1 - Špecle s chřestem, houbami a ementálem. (jóó, dobrý)
Hlavní chod 2 - Chicken Paprikash (neboli Kuře na paprice). (Totok mi úplně moc nejede, bo je to spíš dost maďarsky palivé, Neal je spokojen)...

Všechno je děsně těžké, jsme nacpaní k prasknutí, a tak si pro slehnutí jdeme ještě po cestě domů pro dezert => Zmrzlinový sendvič, neboli zmrzlina v koblize... lu-xu-s-ní!! :-)

Tadyk více fotek na stránkách restaurace.
Tadyk pár fotek ode mě.

V servisu

Už pár týdnů nevím co s hárem.
Už pár týdnů se mě Neal ptá, jestli s ním nechci zajít do kadeřnictví.
Už pár týdnů tvrdím, že je to oukéj, že to do ČR vydrží.
(Upřímně utrácet tady peníze za něco jako stříhání vlasů se mi prostě nechce, to si to radši šmiknu sama v koupelně :-)

Před pár dny telefonát s rodnou hroudou a první věta od nejmenované Nejky :-) ... "Wow, co to máš na hlavě??!?!..."

Ehm... Zlato... ehm... můžeš mě prosím objenat k tomu Tvému kadeřníkovi? :-D :-D :-D