Víkend na draka

Když jsem byla malá, lepili jsme si draka z papíru. Pamatuju si, že moc nelítal a že jsme ho udrželi ve vzduchu vždycky jen chvíli.

Tento víkend jsme taky vytáhli draka a ten lítal úplně sám... ani jsem nemusela běžet kilometr, aby vzlétl, a ani jsem nemusela běhat po poli sem a tam, abych ho udržela nahoře. Prostě jsme tam jen tak stáli a on si poletoval a já jsem si mohla v klíděčku fotit modelku s drakem, ruku s drakem, selfíčko s drakem... jakýsi dobrý vítr mají v Nivnici :-)

Šuby duby Amerika

Letos jsem děsně chtěla jet do Ameriky. Procestovat na západě národní parky. Našetřila jsem balík peněz... no dobře tak spíš jen takový balíček :-) Nasyslila jsem tři týdny dovolené a furt jsem jaksi taksi doufala, že se najde nějaký parťák, který by jel se mnou. Nikdo jet nechtěl. Jsem z toho trochu smutná, protože to je můj první cestovatelský sen, který se mi zatím nepodařilo zrealizovat :-(

No ale tak netruchlím úplně moc dlouho, koupila jsem si místo toho nové auto :-D
Je úplně boží, pořád se chodím dívat před barák, jestli tam ještě stojí, a nejradši bych v něm samozřejmě i spala. No a do té Ameriky pojedu třeba zase někdy jindy... :-)

Sraz po 15-ti letech

Z letiště jedu rovnou na sraz. Gympl po 15-ti letech, to je slušná nadílka :-)

Schází se nás tak třetina, což je spíš výhoda, protože nemusím tolikrát vysvětlovat že... né, já nejsem vdaná..... a nééé já zatím nemám děti :-D 

Je naprosto neskutečné, že po sobotním večírku znám mj. jednoho trestního soudce, dva obvodní lékaře a jednu dealerku bio-kosmetiky... to všechno se může hodit!! :-D

O půlnoci fotím jednu ne moc povedenou fotku a frčím domů :-)

Mallorca 2/2

Po týdnu na Mallorce musím uznat, že:

• Počasí je tu famózní. I když předpovědi strašily častým deštěm, tak tu máme celý týden hezky. ☀️

• Na stromech tu rostou granátové jablka a to je panečku vynikající svačinka.

• Jsou tu nádherné hory. Trochu jsem podcenila přípravu, takže jsme byli jen na jedné túře, ale o to víc mám důvod se sem někdy vrátit. Dokonce je tu v horách cesta GR221 (Dry stone route), což je 8-denní 120km dlouhý trek po horách a to mě teda nadchlo, to bych si někdy dala! Kdyby byl nějaký další odvážlivec, tak se hlaste :-)

• I když nejsem koupací typ, tak moře je tu teda neskutečně nádherné, čisté a průzračně modré, že to jsem teda asi ještě neviděla! A ten jemný a bílý píseček na pláži, prostě KARIBIK! 🏝🏖✈️

FOTKY

Mallorca 1/2

Jsme na Mallorce.

Málem jsme neodjeli kvůli brutálním záplavám tady minulý týden. Ale nejsme žádné máčky, a tak jsme to riskli a jsme tu. V místě, kde bydlíme, a v místech, kam cestujeme, je vše normálně krásné a boží. Mořské potvory servírují pořád stejně a sangrija taky teče jako vždy. 🍷🍤🦐🐙

Pár zajímavých zajímavostí:

• Na západě ostrova jsou všechna koryta řek vyschlá, přesto se na východě minulý týden strhl takový liják, že to řeky nepobraly a povodně strhly několik silnic a zabilo a zranilo to moc lidí :-(

• Všude tu jsou cyklisti, což pro řidiče auta je dost vopruz, zvlášť když oni jsou často nevychovaní. Taky jsme potkali skupinku na kolečkových běžkách, což mě docela nadchlo, to bych měla vyzkoušet :-)

• Jet na Mallorcu v říjnu znamená míň turistů všude ale taky míň stupňů (kolem 22), což na výlety je super, ale koupat se asi nebudu. Jednou jsem dokonce vytahovala deštník.

• Mořské potvory jsou tu vynikající, jedla bych to furt! Normálně aji v místním Lidlu mají mušle a krevety a slávky jak u nás mrkev a brambory 🥕🥔

Pustevny

Můj nový kluk není z Brna. Bydlí na vesnici kousek od Zlína, a tak za ním každý víkend jezdím. Ale protože dlouho nevydržím sedět na zadku... už zas hned organizuju nějaký výlet. Bereme Michalovy synovce a jedeme se podívat na Pustevny a vyšlápneme si to až nahoru ke kapličce Cyrila a Metoděje. Je krásně... sice milion lidí... ale ty výhledy jsou prostě famózní!

Filip: Teto, a kdy musíš jet domů?

Já: V neděli večer.

Filip: Proč? To je škoda!

Já: Musím jít v pondělí do práce.

Filip: Teto, a nechceš přijet zase v pondělí po práci za náma?

Tak to bysme měli... myslím, že výlet se vydařil :-)

Praha

Jedu do Prahy.

Asi po čtvrt roce. 

Kdysi jsem tu byla doma, teď jsem tu jen na návštěvě... všechno je tak děsně relativní... a změna je život, díky bohu! :-)

No nic, večer absolvuju boží pavlačový večírek jako za starých časů a druhý den vyrážím... ehm... kampak že to vlastně jdu? 

Tak já nevím, chvilku si připadám jako v dětské herně, pak chvíli jako ve stylové kavárně a nakonec sedím na lehátku a užívám wellness...

A jo moment, dyť já jsem šla do práce :-D :-D :-D

Takto vypadá naše pražská centrála AirBank.

Maso

Maso, maso, maso!
Všude kolem mě samé maso!
Normálně chci jít v práci na oběd a furt si vybírám mezi řízkem, panenkou, svíčkovou, stejkem, vrabcem, vepřové, hovězí a nebo stresované kuře! Ani jedna restaurace neumí nabídnout jídlo bez masa... jediný chabý pokus je Caesar salát s kuřecím masem, omg! Už je mi po tom tak těžko, že vám to tady radši nebudu popisovat... Michal je taky vášnivý masožrout, takže vepřové s kapustou a hovězí guláš se mi ještě teď otáčí v žaludku... v neděli mi svitne malá jiskřička naděje, jdeme s mamkou na oběd, a tak s nadšením objednávám z bezmasé sekce nadívané žampiony se sýrem a okurkovým salátem. Hurá!
A pak to přinesou... (viz.foto) OMG!

Šumava 1.ročník

S holkama jsme se seznámily na Vysoké. Ještě nedávno jsme pařily na chodbě na kolejích a teď jezdíme na společné rodinné víkendy. Máme dohromady už 8 dětí, to je neskutečné! Přes den výletujeme, hrajeme hry, houpačky, klouzačky, trampolíny a večerní zábava je dětská diskotéka :-) Letošní první ročník na Šumavě se mimořádně vydařil... už hledáme nový termín na další super mejdan :-D

FOTKY

Jak pojmout slepici

V mém životě jsou minimálně tři věci, na které se můžu vždycky a bezpodmínečně spolehnout.

1. Mojito. 

Když si nechám namíchat pořádný mojito-drink, tak povedený mejdan není daleko.

2. Český Krumlov.

Otáčivé divadlo v Českém Krumlově nikdy nezklame. I kdyby trakaře padaly (což jsme málem v sobotu viděli), tak to bude vždycky boží zážitek.

3. Týmobajlí partička.

Rozprchli jsme se sice do různých koutů ČR a v Týmobajlu už skoro nikdo z nás nepracuje, přesto když zahlásíme slezinu, tak okamžitě a jednohlasně blokujeme diáře na konec prázdnin.

Spojením těchto tří věcí vzniká naprosto unikátní víkendová akce, na které padly dvě bečky piva, jeden kotlík vynikajícího guláše, tři naprosto luxusní koláče od babičky a mnoho dalších jihočeských dobrot. Tato bezmezná pohostinnost v Lipí nás nadchla natolik, že nejpozději do roka a do dne musíme vše zopakovat! 

PS: Díky Jindro za naprosto přesvědčivou ukázku toho, jak se pojímají slepice na Loděnicku. Nedivím se, že vaše slepičky snáší tak spokojená vajíčka :-)

(Pojmout je plzeňským dialektem zvířecí sex).

FOTKY

Víkend

Někdy jsou ty víkendy fakt náročné, mám nabalené kolo a brusle a chceme si o víkendu pěkně máknout, aby byl taky nějaký pohyb... prostě je v plánu takový pořádný aktivní víkend...

... no a pak je celý víkend chladno (konečně), ale taky dost prší... furt prší... no vlastně skoro bez přestávky leje. A tak sedíme doma a pořád něco vaříme. Víte, mám kluka, co skvěle vaří, a tak furt něco kuchtíme a taky furt něco jíme... u toho jen sedíme na sedačce... a zase něco jíme... a čumíme na filmy... a zase cosi dlabeme... ježiš já jsem tak přežranáááá!! Někdy jsou ty víkendy fakt náročné :-)

Bio-praštěná

Všem, které poslední téma prdění pohoršilo, se tímto hluboce omlouvám za psychickou újmu :-) Pojďmě se přesunout k nějakému lepšímu tématu... třebááááááá ..... kondomy? :-D

Jsem v bioobchodě, kupuju nějaké krémy a najednou mě u pokladny napadne... "Prosímvás, prodáváte i bio-kondomy?" (Někdy jsem fakt praštěná :-)

Slečna: "Jó, tady vzadu..." vede mě k regálu a ukazuje mi bílé krabičky... "Akorát je to rozdělené podle velikosti..."

Já: "Jakože musím vědět velikost?"

Slečna: "Miluškóóó, pojď tady paní pomoct s výběrem kondomů..." (řve jak divá přes celý obchod, omg).

Miluška: "No tak je tady několik velikostí, my s přítelem používáme MAXI, vzala jsem mu poprvé SLIM, ale bylo mu to těsné, ty větší jsou určitě lepší... materiál je moc příjemný a vůbec nesmrdí, jako fakt můžu vřele doporučit....! "

Já: "Hmm..." Přehrabuju se v krabičkách, čtu si etikety a jsem trošku v rozpacích. Tyvole, že jsem nešla do normální drogerky, tam bych anonymně chňapla nějakou krabičku a hotovo! :-)

Slečna vidí, že pořád tápu: "No tak jak bych vám to přiblížila... ten můj má tak 16cm... teda jako když je v pozoru" (ne asi) ..."Já bych vám moc ráda nějak poradila, ale musela byste mi popsat toho Vašeho fešáka... " :-D :-D

Já: "Víte, pravítko v ruce jsem neměla"... usmívám se... "ale podle toho co popisujete, tak já teda zkusím toto"... Popadnu jednu krabičku, slušně poděkuju a nashledanou! OMG! :-D

Fazole

Sotva jsem tady dopsala minulý příspěvěk o prdění, jedu k němu na oběd... dnes se podávají fazole...

Já:"... Zlato, já mám teda fazole hodně ráda a máš to fakt výborné, ale tos nám teda připravil na poznávačku opravdu romantický oběd... já budu určitě děsně prdět..."

On:"...To vůbec neřeš!... U nás se říká... Kdo grká a prdí, zdraví si tvrdí!!..." :-D

A tak jsme se šli večer vyprdět na romantickou procházku při západu slunce :-)

Poustevník

Člověk, když žije dlouho sám, stává se z něho normálně poustevník. Doma má doupě, kam se spokojeně každý večer zavírá a nejlepší zábava je sedět doma.

No a pak se ta poustevnice s někým seznámí a chce si domů pozvat návštěvu... haha... tak je najednou potřeba si dát pozor na pár věcí. Tak třeba úklid, to je jasné! Asi by bylo prima konečně utřít prach, vytřít podlahu nebo zlikvidovat stoletý bordel ve všech možných koutech :-)

Taky do lednice je potřeba koupit nějaké jídlo, obvykle je tam jen jogurt s lentilkama pro Ladušku nebo marmeláda na lívance :-)

Doma se normálně taky dost často promenáduju nahatá... ne nijak zvrhle nebo úchylně... ale večer před sprchou a po sprše to prostě neřeším... no dobře, totok asi nové návštěvě vadit nebude, haha :-)

Ale na co si fakt musím dávat pozor je grkání a prdění, OMG! Za ty roky co bydlím sama se ze mě doma  stalo tak trochu zvířátko... ježišmarjáá hlavně si v přímém přenosu neprdnóóut!! Omggg!! :-D

Vedro

Pájo, proč zas nic nepíšeš na blog?
Nojo, tak není čas! Když člověk začně randit, tak se soustředí na jiné srandy než na nějaké vypisování na blog, haha :-)

Ale musím přiznat, že je to teda oříšek začít randit v těch vedrech... není nad pořádný led a sníh :-)

Když je vedro, potím se jako prase. Jsem rudá, vlasy furt mokré nebo v culíku, ofina samozřejmě zvlněná nebo připláclá někde na čele... A mejkap? Ten prostě neexistuje!... Oholit nohy, ruky, tuky, paty, zadky... z toho občas nějaké ty pupínky nebo opruzenina. A když už se teda nedá to vedro vydržet, soukám se do plavek... stydím se, nejradši bych se šla koupat ve skafandru. Fikaně zkraje skáču šipku, aby nebyl vidět ani rudý ksicht, ani zamaštěné vlasy, ani faldíky či pupínky...

Jenže ho zajímají úplně jiné věci... třeba... jakou si dám limču, jestli nemám hlad, jestli spolu pojedeme na hory nebo kdy se uvidíme příště? Že by to konečně začínalo dávat smysl? :-)

Kohútka

Já: “ Laduško, co se ti nejvíc líbilo na výletě? ”

(Ptám se v neděli večer po víkendu na horách).

Lada: “Jak jsme spaly v chatě, to bylo takové dobrodružství”... 

Takže já jako stará držgrešle jsem pro náš babinec rezervovala jednu noc v dřevěné socialistické chatičce hned vedle luxusního hotelu Kohútka a ani jsem netušila, jaký to bude mít úspěch. Laduška spala na dvojpatrové posteli, na každé túře (rozuměj na procházce s kočárem max 3km dlouhé) se ptala, kdy už půjdeme domů do chaty a skoro ani nechtěla jet domů, když zjistila, že už tam nebudeme znovu spát... Takže úkol pro příští výlet je jasný... hlavně najít co nejstarší a nejdobrodružnější chatu na spaní :-)

FOTKY

Zázvorový sirup

Mám novou závislost! Jmenuje se to zázvorový sirup a piju to denně po litrech:-)
Dokonce jsem si šla koupit větší hrnec, abych mohla vařit dvojitou dávku. A protože to prostě chceš taky, tak tady je recept :-)

Na 1litr sirupu si připravím:
200g zázvoru (může být i víc, když mám ráda štiplavější)
1 citron
1 pomeranč
1litr vody
500g cukru (dávám třtinový)
5 lžic octa (na umytí ovoce)
sklenici

Napřed zbavím zázvor, citron a pomeranč chemikálií na kúře a na slupce. To udělám tak, že vše ponořím do mísy s vodou, přidám 5 lžic octa a nechám to tam minimálně 15min koupat. Pak vše vyndám, opláchnu vodou a vezmu škrabku na zeleninu. Oloupu kúru z citronu a pomeranče, hodím ji do hrnce s litrem vody a vařím 15min. Mezitím zbavím zbytek pomeranče a citronu té bílé slupky a dužinu ovoce nakrájím na kousky. Oloupu opláchnutý zázvor a taky nakrájím na plátky. Vypnu plotnu a do odstaveného horkého hrnce hodím nakrájené ovoce včetně zázvoru. Nechám 24h louhovat. Druhý den vše rozmixuju a opět strčím na "oheň". Jakmile hustá kaše vaří, nasypu do ní cukr a nechám vařit aspoň 15min, aby se vše pořádně spojilo a cukr rozpustil. Pak už jen přes plátno nebo cedník naliju do sklenice, nechám vychladnout a piju. Momentálně mi takováto dávka vystačí na týden :-D

Někdy jsou ty dny fakt výživné :-)

1. Ranní příhoda

Dneska spím u ségry, takže se ráno balím na jednu noc. No je toho dost... pyžamo, ručník a věci na oblečení na druhý den, ježiš a asi by to chtělo aji šminky a kartáček a krém denní, noční, deoš... no pěkná taštička se z toho nasbírala. Vyjdu ven a zjistím, že jsem si zapomněla papíry od auta, takže se vracím, omg! Nesnáším to, protože je to "komplikované"... branka, klíčema odemknout vchod, schody dolů, odemknout byt, najít doklady... zamknout, schody, vchod, branka... vyjdu ven a vzpomenu si, že nemám deštník, OMGG!... tak teda znova, ale už se mi prostě nechce všechno tahat furt dolů a nahoru, tak položím tašku s těma věcma před barákem na schody a jdu dolů, šak kdo by mi to tu kradl. Navíc rozumějte, bydlím v rodinném domku, nechávám věci před dveřma před brankou (ne že jako na ulici), navíc nikde ani noha a navíc tam budu max 10 sekund. Když se vracím s tím deštníkem, tak už vidím, jak nějaká pochybná souseka tyvole šacuje moji tašku plnou oblečení a jde s ní někam pryč?!?!? WTF?!? Zařvu na ni DŮRAZNĚ, vrací věci a odchází... Kroutím hlavou ještě půl hodiny! Tak my tady žijem na šoustalce - čórkařce :-)

2. Večerní příhoda

Někdy si říkám, kde se opravdu reálně dá ještě s někým teda seznámit? No tak internety jsou marné, to je jasné, do baru už skoro nechodím, v práci jsou samí puberťáci... kdyby to tak šlo třeba na chodníku, tam bývá dost lidí. Třeba kdybych někdy stála na zastávce a přišel nějaký frajer a pozval mě na kafe, to by bylo super!... A tak dnes večer stojím na té zastávce. Zamyšleně čumím doblba, čekám na šalinu a najednou na mě někdo vybafne Ahóój! až se leknu a uskočím. Jžiš prdóón, nbojte séé, já váám nublížžím... Je to docela fešák, ale je úplně na káry! Vy ss mi ták l-ííbíté! A je to tady! muž mého života! :-)... N-zlobte se ž-e sem trchu mimo. Wíte j-á jdů z Jžžní Mo-ravy a tam b-ylo v-selo!!  Klidně bych s ním pokecala a třeba ze srandy vyptala telefon, ale byl úplně na šrot a nevypadla z něho jediná kloudná věta a když se po chvíli začal lehce agresivně mlátit do hlavy, tak jsem byla ráda, že přijela moje šalina a zdrhla jsem pryč. OMG! Tak my se tady v Brně (ne)seznamujeme :-)

Dobrodružná šalina

Asi mám ve svém životě málo adrenalinu, protože dobrovolně a SAMA nasedám do šaliny s těma našima dvěma dračicema! Pánbůh mě opatruj!

Nastupuju, parkuju kočár, jednou nohou a jednou rukou jistím Dianku. Druhou plovinou těla hodlám držet Ladu, ta se ale rozběhne kamsi dopředu. "DRŽ SE!"... křičím přes celou tramvaj  a trnu hrůzou, aby někde nesletěla. Míří naštěstí k volnému sedátku, takže znovu křičím, ať si tam sedne a zůstane tam sedět. Vydrží tam asi sekundu a pak se vrací ke mě... to už je tramvaj samozřejmě v pohybu... já stále držím kočár a Dianku, která se permanentně snaží vylézt... Já tam nechci sedět, já se té paní bojím, ta paní se mi NELÍÍÍBÍÍÍÍ... řve Lada na celé kolo a míří doprostřed, jak je tam ta "harmonika" a jak se tam "točí to kolo". Přesvědčím Ladu, aby si sedla na zem na schodek, prý jedině když si sednu taky... oukej, tak sedíme v tramvaji na zemi, Dianka spokojeně kouše jakousi křupku, kterou se ji snažím zabavit, a já doufám, že takto přežijeme zbytek cesty!

Nastupuje paní s kočárkem a dvěma dětma... Dianka se začne natahovat za jakýmsi koláčem a piští na celou tramvaj, že to chce. Nato si stoupne Lada... to už samozřejmě zase jedeme... a začne paní vysvětlovat, že holčička musí dát Diance kousnout, protože se přece musí rozdělit! Mně je trapně a snažím se dát rychlo-mini-lekci, kdy se o věci dělíme a kdy ne... přitom držím jednou rukou kočár a Dianku, které jsem dala další křupku, a druhou rukou jistím Ladu, která si odmítá jít znovu sednout a nechce se ani držet. Paní sedící u dvěří, se na mě nevěřícně dívá, co to mám za dvě divoženky a soucitně se snaží být stále ve střehu, kdyby Lada padala, tak věřím, že ji nějakým super-chmatem chytne...

Ahoj kluku! Ahoj! AHOOOJ! Lada se celkem křikem dožaduje pozdravu od chlapečka sedícího vedle. Ten se dívá, že se celého toho divadla nechce účastnit, a tak vysvětluju Ladušce, že to od ní není moc zdvořilé na chlapečka tak pokřikovat a že se ho má radši slušně zeptat, jak se jmenuje... JAK SE JMENUJÉÉÉÉÉŠ??? Opět křičí. Já jsem Kája. Ahoj Kájo, já jsem Lada Muleová... a sedá vedle Káji a já jsem zas chvíli v klidu, že sebou někde neřízne. Dianka si mezitím v kočáře stoupá a děsně ji baví držet se tyče pod oknem, takže ji samozřejmě jistím... Lada si toho všímá, musí se samozřejmě přidat, a tak za jízdy jistím dvě malé opičky visící na tyči, u toho držím sebe a kočár a modlím se, ať už jsme brzo doma. A taky celá tramvaj už se modlí, abysme konečně vystoupily :-D :-D :-D Toto je historka stará tak 14 dní.

Dnes jedeme v silnější sestavě = 3 dospělí a dvě malé dračice. Asi je jízda šalinou trochu nuda. Dianka se naučila chodit, takže nějaké sezení jí dost nezajímá, navíc všechny možné čudlíky musí přece pomačkat. Laduš sice tentokrát sedí, ale má zas napilno všechno okomentovat, různě zpívat a popichovat ségru. Takže šmátrám v tašce a hledám nějaké "hračky" na zabavení. Dnes tam mám samé kvalitní zabavovače z domácích potřeb :-)

Lago di Garda

Čtvrtek, pátek, sobota a neděle = čtyři dny volna = to rozhodně musím někam vyrazit! :-) Z Ostravy letadlem do Bergama a odsud hodinu autem na Lago di Garda, juchůů...

• Musím uznat, že celé to jezero je obrovské. Nemyslela jsem si, že tu bůhvíco stihneme, ale za ty 4 dny (včetně cesty) máme slušnou ochutnávku toho, jak je to tu božííí! 😍

• Sever je hornatý plný cyklistů a turistů. Na jihu je to jak u moře, ovšem tak nádherně modrou a čistou vodu jsem nikde v Itálii ještě neviděla 😉

• Za volantem jsem toho zažila už hodně... ve Skotsku a Irsku jsem řídila auto na opačné straně, na Islandu mezi sopkama a ledovcema, SKORO jsem brodila řeky, na Madeiře byly tak strmé kopce, že se tam nedalo vyjet ani na jedničku a na Tenerife jsem zapadla autem do rygólu, že mě museli tahat ven domorodci. Ale nidky jsem z řízení auta nebyla tak vystresovaná jako tady v Itálii! Italové jsou totiž blázniví řidiči! Vůbec nepoužívají blinkry, nezastaví na stopce, nedávají přednost, vjedou všude a klidně mě předjedou v tunelu přes plnou dvojitou čáru! OMG! 🤪

FOTKY

Bobek na hlavě

Ostříhala jsem se v neděli. Dnes je středa, to jsou 3 celé dny, kdy si nikdo ani nevšiml, že jsem ostříhaná, natož aby si třeba všiml, že to mám nějaké "křivé", takže to považuju za úspěch :-)

Když jsme u těch vlasů, nevím, jak v jiných koutech ČR, ale tady v Brně se nám rozmohl takový nešvar. Muži si tu oblíbili nošení hovínka na hlavě. Já teda nevím, co je to za módu, ale mají to tady skoro všichni! A nedej bože, když si k tomu ještě pěstují plnovous, ve kterém by se dala najít nejedna muška nebo oběd z minulého týdne... Si pomalu připadám, jak kdybych bydlela na Blízkém východě, omg! :-)

Pája šetřílek

Někdy je ze mě děsný skrblík. Prostě mi přijde zbytečné za některé věci platit! Dneska mám dva úlovky, za které jsem ušetřila balík peněz :-)

1. Když mi kámoška vyprávěla, jak si vyrábí domácí prášek na praní v hodnotě asi 30Kč za 10litrů, málem mi spadla brada na zem. Jmenuje se to mýdlový sliz, je to děsně eko-bio-eňo-ňůno,  hypoalergenní, jednoduché na přípravu, stojí to pár korun a prý to vypere i potentované plínky. Prostě je to děsně boží! Když to srovnám s těma předraženýma práškama na praní, které jsou plné chemikálií, tak si prostě musím tleskat, hehe.
Dnes jsem mýdlový sliz poprvé vyrobila podle tohoto návodu. Od zítřka v něm peru. Dám vědět, jak jsem spokojená :-)

2. Už je na čase, se jít zase ostříhat. Chtěla jsem se vrátit k poslední kadeřnici, ale odstěhovala se. Mám na to fakt štěstí! Než abych hledala nějakou novou, rozhodla jsem se, že se tentokrát ostříhám sama. Na internetu je milion praktických videí, takže to všechno pozorně sleduju a pak prostě odborně šmiknu. Potom ještě zarovnááááváááám a zarovnááávááám... a pořád zarovnáváááám... a pak ještě jednou zarovnááváám, až bych řekla, že jsem hotová a spokojená taky. Myslím, že ode dneška už do kadeřnictví prostě nepáchnu, haha :-)

Dolomity

Dvacátýdruhý červen. Dnes je v kalendáři napsáno Pavla.
No, svátky jsme doma nikdy neslavili. V podstatě bych si na to asi ani nevzpomněla, ale vždycky přijde pár gratulací, které mi to připomenou, díky díky díky!:-) Ovšem dnes slavím stylově!! Italské kafíčko+zákusek pod horským azurem mezi štíty italských Dolomit, ha! Společnost mi dělá Vránovic rodinka a že je to tu naprosto boží snad ani nemusím dlouze popisovat :-)

Fotky

Sranda s dětma

Bobo, bobo, bobo! Hlásí Laduška. Vidím, že přešlapuje na místě, takže je potřeba jednat rychle, jestli to nechci sbírat z gatí... přiskakuju k ní a odborných chmatem ji držím nad trávou. Nééé, tam ke stromečku!! A tak v polopředklonu s Laduší na rukách mířím ke stromečku a doufám, že se rychle vytentuje. Druhým okem kontroluju, jestli mi někdo nekrade kočár, nedejbože pracovní notebook, co mám v tašce... a třetím okem kontroluju Dianku, která si to nakračuje kamsi k hřišti (které je naštěstí úplně prázdné, suché, rovné a celé oplocené, takže žádná hrozba :-).

Laduška vytlačila bobek, ptám se, jestli je to hotovo... nééé, ještě čůrání... tak šupej, pobízím ji stále v předklonu. Laduška protestuje, že čůrat chce tam na ten kamen a ukazuje asi 10m vedle! Pak se asi 3minuty dohadujeme, kdy ji přesvědčuju, že ji nikam nenesu a ona zas protestuje, že bude čůrat jen tam... omg, omg, omg!! :-) Jsem měká teta, v polopředklonu se belháme ke kameni, stále sleduju druhým okem kočár a třetím okem Dianku, která zkoumá pomalovanou zeď. Utřít zadek, ruce, vyhodit bobek, zahladit stopy, trošku mě bolí v zádech, ale všechno zvládáme... :-)

Laduš běží na průlezku... kde že mám tu Dianku? Ježiš! Leze na jakýsi dřevěný špalek, přiskakuju, chytám, jistím... pohoda. Šmarja, musím si dojít pro kočár, nechala jsem ho kdesi vzadu, přecejen tam mám ten počítač... Laduško, lez tam nahoru opatrně, ať umíš slézt taky dolů, jo? Ohlídnu se na druhou stranu... Néééé, Dianka běží ke kaluži, já běžím k Diance a v poslední sekundě ji chytám, aby tam nespadla celá a namočila se JEN po lokty omg, omg, omg! Držím jí obě ruce a už mi chybí jaksi třetí ruka, abych mohla vytáhnout kapesníky na utření... Najednou volá Laduš, Pájo, pomóóc, já neumím slézt dolů :-D :-D Hahaha, někdy je to sranda s těma dětma, musím se smát :-)