pátek 13. července 2018

Někdy jsou ty dny fakt výživné :-)

1. Ranní příhoda
Dneska spím u ségry, takže se ráno balím na jednu noc. No je toho dost... pyžamo, ručník a věci na oblečení na druhý den, ježiš a asi by to chtělo aji šminky a kartáček a krém denní, noční, deoš... no pěkná taštička se z toho nasbírala. Vyjdu ven a zjistím, že jsem si zapomněla papíry od auta, takže se vracím, omg! Nesnáším to, protože je to "komplikované"... branka, klíčema odemknout vchod, schody dolů, odemknout byt, najít doklady... zamknout, schody, vchod, branka... vyjdu ven a vzpomenu si, že nemám deštník, OMGG!... tak teda znova, ale už se mi prostě nechce všechno tahat furt dolů a nahoru, tak položím tašku s těma věcma před barákem na schody a jdu dolů, šak kdo by mi to tu kradl. Navíc rozumějte, bydlím v rodinném domku, nechávám věci před dveřma před brankou (ne že jako na ulici), navíc nikde ani noha a navíc tam budu max 10 sekund. Když se vracím s tím deštníkem, tak už vidím, jak nějaká pochybná souseka tyvole šacuje moji tašku plnou oblečení a jde s ní někam pryč?!?!? WTF?!? Zařvu na ni DŮRAZNĚ, vrací věci a odchází... Kroutím hlavou ještě půl hodiny! Tak my tady žijem na šoustalce - čórkařce :-)

2. Večerní příhoda
Někdy si říkám, kde se opravdu reálně dá ještě s někým teda seznámit? No tak internety jsou marné, to je jasné, do baru už skoro nechodím, v práci jsou samí puberťáci... kdyby to tak šlo třeba na chodníku, tam bývá dost lidí. Třeba kdybych někdy stála na zastávce a přišel nějaký frajer a pozval mě na kafe, to by bylo super!... A tak dnes večer stojím na té zastávce. Zamyšleně čumím doblba, čekám na šalinu a najednou na mě někdo vybafne Ahóój! až se leknu a uskočím. Jžiš prdóón, nbojte séé, já váám nublížžím... Je to docela fešák, ale je úplně na káry! Vy ss mi ták l-ííbíté! A je to tady! muž mého života! :-)... N-zlobte se ž-e sem trchu mimoWíte j-á jdů z Jžžní Mo-ravy a tam b-ylo v-selo!!  Klidně bych s ním pokecala a třeba ze srandy vyptala telefon, ale byl úplně na šrot a nevypadla z něho jediná kloudná věta a když se po chvíli začal lehce agresivně mlátit do hlavy, tak jsem byla ráda, že přijela moje šalina a zdrhla jsem pryč. OMG! Tak my se tady v Brně (ne)seznamujeme :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat