Nastupuju, parkuju kočár, jednou nohou a jednou rukou jistím Dianku. Druhou plovinou těla hodlám držet Ladu, ta se ale rozběhne kamsi dopředu. "DRŽ SE!"... křičím přes celou tramvaj a trnu hrůzou, aby někde nesletěla. Míří naštěstí k volnému sedátku, takže znovu křičím, ať si tam sedne a zůstane tam sedět. Vydrží tam asi sekundu a pak se vrací ke mě... to už je tramvaj samozřejmě v pohybu... já stále držím kočár a Dianku, která se permanentně snaží vylézt... Já tam nechci sedět, já se té paní bojím, ta paní se mi NELÍÍÍBÍÍÍÍ... řve Lada na celé kolo a míří doprostřed, jak je tam ta "harmonika" a jak se tam "točí to kolo". Přesvědčím Ladu, aby si sedla na zem na schodek, prý jedině když si sednu taky... oukej, tak sedíme v tramvaji na zemi, Dianka spokojeně kouše jakousi křupku, kterou se ji snažím zabavit, a já doufám, že takto přežijeme zbytek cesty!
Nastupuje paní s kočárkem a dvěma dětma... Dianka se začne natahovat za jakýmsi koláčem a piští na celou tramvaj, že to chce. Nato si stoupne Lada... to už samozřejmě zase jedeme... a začne paní vysvětlovat, že holčička musí dát Diance kousnout, protože se přece musí rozdělit! Mně je trapně a snažím se dát rychlo-mini-lekci, kdy se o věci dělíme a kdy ne... přitom držím jednou rukou kočár a Dianku, které jsem dala další křupku, a druhou rukou jistím Ladu, která si odmítá jít znovu sednout a nechce se ani držet. Paní sedící u dvěří, se na mě nevěřícně dívá, co to mám za dvě divoženky a soucitně se snaží být stále ve střehu, kdyby Lada padala, tak věřím, že ji nějakým super-chmatem chytne...
Ahoj kluku! Ahoj! AHOOOJ! Lada se celkem křikem dožaduje pozdravu od chlapečka sedícího vedle. Ten se dívá, že se celého toho divadla nechce účastnit, a tak vysvětluju Ladušce, že to od ní není moc zdvořilé na chlapečka tak pokřikovat a že se ho má radši slušně zeptat, jak se jmenuje... JAK SE JMENUJÉÉÉÉÉŠ??? Opět křičí. Já jsem Kája. Ahoj Kájo, já jsem Lada Muleová... a sedá vedle Káji a já jsem zas chvíli v klidu, že sebou někde neřízne. Dianka si mezitím v kočáře stoupá a děsně ji baví držet se tyče pod oknem, takže ji samozřejmě jistím... Lada si toho všímá, musí se samozřejmě přidat, a tak za jízdy jistím dvě malé opičky visící na tyči, u toho držím sebe a kočár a modlím se, ať už jsme brzo doma. A taky celá tramvaj už se modlí, abysme konečně vystoupily :-D :-D :-D Toto je historka stará tak 14 dní.
Dnes jedeme v silnější sestavě = 3 dospělí a dvě malé dračice. Asi je jízda šalinou trochu nuda. Dianka se naučila chodit, takže nějaké sezení jí dost nezajímá, navíc všechny možné čudlíky musí přece pomačkat. Laduš sice tentokrát sedí, ale má zas napilno všechno okomentovat, různě zpívat a popichovat ségru. Takže šmátrám v tašce a hledám nějaké "hračky" na zabavení. Dnes tam mám samé kvalitní zabavovače z domácích potřeb :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat