Výšlap na "25 pramenů"

No tak hurááá!!!! Ráno se vzbudím a konečně zádová úleva! Můžu se jaksi taksi hýbat, takže toho využíváme a jedeme na drobný výšlap... túra se jmenuje "25 pramenů" a je prý krásná a taky dost oblíbená... no tak uvidíme.

No jo, parkoviště úplně narvané, takže i na cestě očekávám nával a taky že jo. Jako příroda kolem levady (to je takový zavlažovací kanál) je krásná, ze starých vavřínů jsou tu vyrostlé nádherné tunely a má to celkově jakýsi zajímavý nádech. Ale když se člověk míjí s milionama dalších lidí a furt musí čumět jen pod nohy a pak na konci všichni nasáčkovaní sedí u těch pramenů a tlačí namazané svačiny... no prostě kouzlo je jaksi fuč!

Eště se jdeme projít k vedlejší levádě do Risco (prej riskantní leváda, he:)... tam moc lidí není... tak si konečně užíváme chvilku klidu. Na konci je vodopád... prej se za ním (v pláštěnce) dá projít a pokračovat. Ale je tam jakási cedule vstup zakázán, takže neriskujem a jdeme zpět. Záda po celém dni drží, takže nadšeně plánujem další výšlap:-)

Všechny fotky a videa

Válení zdar!

Asi vás zajímá, jak to se mnou tady na Madeiře vypadá, když sem se v půlce dovči pokazila. No není to žádná sláva... chodí se mi dost blbě, takže teď furt jen odpočívám. Tzn. jezdíme po výletech hlavně autem a hodně relaxujeme u moře nebo u bazénu. Jako neměla jsem úplně v úmyslu se tu nějak víc opalovat, ale poslední dny su ráda, že lehnu na ručník a ani se nehnu!! :-)

Dnes ráno jsem si řekla, že se zkusím protáhnout, aby ty namožené zádové svaly trochu povolily... a víte co? Byl to dost blbý nápad!! Celý den je mi hůř než včera, takže konec protahování, jasan?!?

Jinak v rámci této rekonvalescenční pohody jsme tu objevily několik super míst na koupání. Jednak malá pláž Faja dos Padres pod útesem, kam se musí dojet buď lodí nebo lanovkou. Už to je jakási komplikace, takže tam není žádný velký nával zato krásný zážitek. Další super místo jsou bazény s mořskou vodou v Porto Moniz a Porto da Cruz. Moře tu na Madeiře bývá dost rozbouřené a pláže hodně kamenité.... takže tyto bazény jsou super kompromisem, jak si užít mořskou vodu... za pár éček pučujem aj lehátka a slunečník a už se jak dvě roštěnky dozlatova opékáme :-)

Fotky a videa

Pokažená Pája

Přijdu si takhle večer domů po krásné túře na ostrově Madeira... sundám batoh... sehnu se vyzout boty... a už se nenarovnám!!! Celý večer chodím v předklonu a přijde mi to děsně vtipné, že su jak stará babka... sranda mě ale brzo přechází, protože sme teprv v půlce dovolené a před sebou máme ještě spoustu výšlapů!!!

No nic, hned ráno jedem do lékárny... už zase!!!... kde kupuju mastičku na uvolnění svalů a jdeme se dnes válet a relaxovat na pláž. Ale není to jen tak obyčejná pláž... tato leží dole pod útesem a musí se k ní dojet lanovkou, takže i dnes máme takové malé dobrodrůžo :-)

Fotky a videa

Výlet na koupačku

Na Madeiře není moc typických pláží. Většinou jsou malinké, oblázkové nebo těžko dostupné. No, my jsme přijely hlavně chodit po horách, takže cajk:-), ale kdo by se aspoň na jeden den nevyvalil na písek jako správný vorvaň že:-)

A tak vyrážíme trajektem na výlet na vedlejší ostrov Porto Santo, který je proslulý svoji několikakilometrovou pláží se zlatým pískem. Už od rána dost fouká, je zataženo a tak nějak to vůbec na koupačku nevypadá. No nic, lístky jsme koupily předem, takže jedem za každého počasí...

Jo, celý den je zataženo, slunko prostě dneska nevyleze. Vlastně je to fajn, že není pařák. Můžem se úplně normálně projít po pláži, zajít na dobrý oběd a lehnout do písku, aniž bych se bála, že dostanu úžeh. Je to pohodička, do studeného moře sice nevlezu, ale na pláži dospávám svoje brzké ranní vstávání... chrrrrrrr pššíííí

A pak se to stane. Balíme se k odchodu a najednou na sebe čumím, že su jakási červená!!!! OMG!!! Jakože sem se spálila přes mraky?? No vůbec mě nenapadlo se mazat... taková začátečnická chyba!! Vypadám srandovně, nejenže jsem si luxusně vypálila plavky, eště na nohách sem měla nasypaný písek, takže tam mám od slunka dobré mapy... no tak snad mě zachrání můj proti-spáleninový krém z lékárny... ale dala bych si facku!!:-)

Fotky a videa

Mraky pod náma

Z pouštní túry jsem si přinesla super dáreček... spáleniny 1.stupně. Takže první naše další zastávka je do lékárny a obchoďáku, kde kupuju krásný šátek, ve kterém se celý den pařím... hlavně abych zakryla ramena a dekolt!!!!!

Je tu děsné vedro, normální třicítky bez mráčku. No nic na další túru pořizujeme krém s faktorem padesát. Navíc si oblíkám tričko s dlouhým rukávem... jednak abych zakryla spáleniny a taky abych zjistila, jaké to je saunovat se ve svetru... tak nějak se celý den cítím :-) 

Každopádně v úterý brzo ráno vstáváme (ehm... rozumějte, že nevycházíme v 11h ale už v 8h) a vyrážíme na jednu z nejnáročnějších ale taky nejkrásnějších treků tady na ostrově. Je to vybudovaná pěší stezka mezi dvěma nejvyššíma vrcholama na Madeiře, takže si dovedete představit profil trasy... napřed furt dolů, dolů a dlouho dolů.... chvilku rovinka... a pak zas furt nahoru, nahoru... béé.... pořád nahoru. Vyblejsknem vrcholové selfíčka a makáme zase zpátky :-) ... dolů, dolů, dolů.... chvilku rovinka a psychická příprava na poslední výšlap... nahoru a pořád nahoru... a už fakt nemůžu, ale su teprv tak v půlce kopce... kurňa Pajda to dáš, nejsi žádná máčka!!! ...a zas nahoru... sakryš tady někde už má být konec ne??... a stá-le do-ne-ko-ne-čna nahoru... až nakonec fakt dorazíme zpět... uff a hurá!!:-) S Terkou jsme naprosto uchvácené, nejen jak jsme si dobře mákly, ale taky ta trasa byla tak nádherná a všude krásné výhledy a mraky pod náma... no neuvěřitelný zážitek!! :-)

Fotky a videa

Sopečná pláž

Už nás to "odpočívání" nebaví! :-) balíme batohy, startujeme naše auto pro panenky (abyste tomu rozuměli, půjčili nám v půjčovně takového malého pežotka, všecko je tam takové zmenšené, pedály hrozně u sebe, pidi sedátko a pidi volant... shodly jsme se s Terkou, že nám to přijde jak řídit autíčko pro bárbínu :-D).... a jedééém na výléét :-)

Dnes objevujeme nádherný poloostrov Sao Laurenco. Je to taková ne moc typická krajina pro Madeiru, protože je to samá vyprahlá skála, nikde ani kouska zeleně, ale i tak je to krása... 

Je děsné vedro... necháme si poradit od průvodce a na zpáteční cestě do Funchalu stavíme na sopečné pláži Prainha... jdeme se vykoupat juchůů. Je to taková úplně maličkatá pláž. Chytáme fleka na černém písku a jupííí do vody... a Pája zase velmi rychle jupíí ven z vody :-) je to ku*evsky.... ehm... neskutečně studené! Takže se lehce ošplíchnu, tradičně zkouším, jestli je slaná a jdu se válet. Večer si umývám černý písek až za ušima :-D

Fotky a videa

Sáňky v létě

Ráno mám tryskáčovou nohu! Je tu o hodinu míň. Normálně každý den vstávám v šest třicet, takže dnes jsem se tu vzbudila v pět třicet a už jsem nemohla usnout. Navíc tu svítá děsně pozdě, takže je normálně tma a já čumím do stropu :-)

Dnes máme odpočinkový den. Po hektickém týdnu chceme chvilku klidu a pohody, a tak vyrážíme "jen" do města na oběd a mrknout se na farmářský trh a k moři a tak nějak trochu to tu prozkoumat. Místňáci jsou dost zaměření na turisty, furt nás někdo zastavuje, něco nám nabízí nebo nutí koupit... jako docela vopruz :-(

Prohlídku města zakončujeme lanovkou, která nás veze na horu Monte. Tam obdivujeme krásný kostelík a pak sedáme na nejvíc turistickou atrakci v celém Funchalu - sáně - které nás svezou zpět dolů k našemu bytečku. Jako bez jízdy na saních sem se prostě nemohla vrátit!!!! :-)

Fotky a videa

Olá Madeira

Jako to, že má Madeira nějaké nebezpečné letiště pod skálou... to už jsem kdysi slyšela. Pak jsem na to úspěšně zapomněla. A teď když jsem se chystala na svoji prázdninovou dovolenou... nejeden dobrák mi to přejícně připomněl:-)

Preventivně teda hledím na seriál o nebezpečných letištích... díl s názvem Funchal... a dozvídám se, že letiště už dávno prodloužili, takže problémem jsou JEN větry, které nad přistávací plochou tvoří turbulence... ehm... ale není se čeho bát, piloti sem můžou jen se speciálním výcvikem... a kdyby něco... v nejhorším nás vyhodí na vedlejším ostrově Porto Santo, takže cajk!

Sem blázen, na let se děsně těším a věřím, že to bude každopádně zážitek!! a jako správná blogerka sem vám to přistání natočila. V tomto 4 minutovém videu to není úplně poznat, ale ve všech momentech, kdy Terka ječí a kdy já úplně neovládám telefon, to s náma teda pěkně lomcuje:-)

Mrkvové šátečky

Posledních pár dní nedělám nic jiného, než že se chystám a balím na dovolenou. Pohorky, trekové hole, čelovka, plavky, žabky, šaty, sukně, pár hodnotných knih... toť moje výbava na poslední dva týdny prázdnin. A protože skoro 5-ti hodinový let s dobrodružným přistáním na letišti pod skálou bude jistě výživný... vytahuju svůj oblíbený recept na mrkvové šátečky (díky Klárko!) a chystám vydatnou svačinku ne cestu :-)

250g jemně nastrouhané mrkve
250g másla
350 g polohrubé (nebo špaldové) mouky
1 prášek do pečiva

Vše zpracuju na těsto. Je dobré ho nechat ztuhnout v ledničce, pak se s ním lépe pracuje. Těsto vyválím, vykrajuju čtverce, plním povidlama a lepím do tvaru šátečků. Peču na 180 stupňů 10-15min (podle toho, jak tenké těsto mám vyválené). Je dobré to sledovat, až začnou tmavnout rožky, tak je hotovo. Kdo by si potřeboval osladit život, může šátečky ještě pocukrovat... já jsem schopná je všechny sežrat jen tak :-)

Červencová výzva

Začala jsem běhat. Už zase :-)

Výhody jsou jasné:
1. Mám to hned před barákem
2. Nic se za to neplatí
3. A eště se po tom hubne!!!!!!!!

Od loňska mám krásné boty a další príma oblečky. A tak se fintím a vyrážím... běžím asi pět minut, su červená jak rak, dusím se nedostatkem kyslíku a setřepávám z nohy nejednoho štěkajícího psa. Mám pocit, že bych potřebovala první pomoc, ale všichni kolem se na mě dívají, a tak další půl hodinu předstírám, že jsem naprosto v pohodě a děsně cool! Takto nějak vypadal můj první letošní běh... :-)

Připadala jsem si dost vtipně a tušila jsem, že z toho bude minimálně zábavný článek na blog, a tak jsem šla běhat znovu a pak ještě jednou a pak ještě párkát a tak nějak mě to začalo bavit. Abych se podpořila, vymyslela jsem si na červenec lehkou motivaci, díky které jsem  uběhla celkem 30km. Jako není to úplně mega, ale když si vezmu, že jsem půlku měsíce byla někde v trapu, že mám milion dalších aktivit, že su zaneprázdněná super-teta a že můj běh je stále tak trochu indiánský (100 kroků běžím a 100 kroků jdu), tak se musím pochválit... su BOREC :-)