pondělí 23. července 2018

Kohútka

Já: “ Laduško, co se ti nejvíc líbilo na výletě? ”
(Ptám se v neděli večer po víkendu na horách).
Lada: “Jak jsme spaly v chatě, to bylo takové dobrodružství”... 

Takže já jako stará držgrešle jsem pro náš babinec rezervovala jednu noc v dřevěné socialistické chatičce hned vedle luxusního hotelu Kohútka a ani jsem netušila, jaký to bude mít úspěch. Laduška spala na dvojpatrové posteli, na každé túře (rozuměj na procházce s kočárem max 3km dlouhé) se ptala, kdy už půjdeme domů do chaty a skoro ani nechtěla jet domů, když zjistila, že už tam nebudeme znovu spát... Takže úkol pro příští výlet je jasný... hlavně najít co nejstarší a nejdobrodružnější chatu na spaní :-)




středa 18. července 2018

Zázvorový sirup

Mám novou závislost! Jmenuje se to zázvorový sirup a piju to denně po litrech:-)
Dokonce jsem si šla koupit větší hrnec, abych mohla vařit dvojitou dávku. A protože to prostě chceš taky, tak tady je recept :-)

Na 1litr sirupu si připravím:
200g zázvoru (může být i víc, když mám ráda štiplavější)
1 citron
1 pomeranč
1litr vody
500g cukru (dávám třtinový)
5 lžic octa (na umytí ovoce)
sklenici

Napřed zbavím zázvor, citron a pomeranč chemikálií na kúře a na slupce. To udělám tak, že vše ponořím do mísy s vodou, přidám 5 lžic octa a nechám to tam minimálně 15min koupat. Pak vše vyndám, opláchnu vodou a vezmu škrabku na zeleninu. Oloupu kúru z citronu a pomeranče, hodím ji do hrnce s litrem vody a vařím 15min. Mezitím zbavím zbytek pomeranče a citronu té bílé slupky a dužinu ovoce nakrájím na kousky. Oloupu opláchnutý zázvor a taky nakrájím na plátky. Vypnu plotnu a do odstaveného horkého hrnce hodím nakrájené ovoce včetně zázvoru. Nechám 24h louhovat. Druhý den vše rozmixuju a opět strčím na "oheň". Jakmile hustá kaše vaří, nasypu do ní cukr a nechám vařit aspoň 15min, aby se vše pořádně spojilo a cukr rozpustil. Pak už jen přes plátno nebo cedník naliju do sklenice, nechám vychladnout a piju. Momentálně mi takováto dávka vystačí na týden :-D


pátek 13. července 2018

Někdy jsou ty dny fakt výživné :-)

1. Ranní příhoda
Dneska spím u ségry, takže se ráno balím na jednu noc. No je toho dost... pyžamo, ručník a věci na oblečení na druhý den, ježiš a asi by to chtělo aji šminky a kartáček a krém denní, noční, deoš... no pěkná taštička se z toho nasbírala. Vyjdu ven a zjistím, že jsem si zapomněla papíry od auta, takže se vracím, omg! Nesnáším to, protože je to "komplikované"... branka, klíčema odemknout vchod, schody dolů, odemknout byt, najít doklady... zamknout, schody, vchod, branka... vyjdu ven a vzpomenu si, že nemám deštník, OMGG!... tak teda znova, ale už se mi prostě nechce všechno tahat furt dolů a nahoru, tak položím tašku s těma věcma před barákem na schody a jdu dolů, šak kdo by mi to tu kradl. Navíc rozumějte, bydlím v rodinném domku, nechávám věci před dveřma před brankou (ne že jako na ulici), navíc nikde ani noha a navíc tam budu max 10 sekund. Když se vracím s tím deštníkem, tak už vidím, jak nějaká pochybná souseka tyvole šacuje moji tašku plnou oblečení a jde s ní někam pryč?!?!? WTF?!? Zařvu na ni DŮRAZNĚ, vrací věci a odchází... Kroutím hlavou ještě půl hodiny! Tak my tady žijem na šoustalce - čórkařce :-)

2. Večerní příhoda
Někdy si říkám, kde se opravdu reálně dá ještě s někým teda seznámit? No tak internety jsou marné, to je jasné, do baru už skoro nechodím, v práci jsou samí puberťáci... kdyby to tak šlo třeba na chodníku, tam bývá dost lidí. Třeba kdybych někdy stála na zastávce a přišel nějaký frajer a pozval mě na kafe, to by bylo super!... A tak dnes večer stojím na té zastávce. Zamyšleně čumím doblba, čekám na šalinu a najednou na mě někdo vybafne Ahóój! až se leknu a uskočím. Jžiš prdóón, nbojte séé, já váám nublížžím... Je to docela fešák, ale je úplně na káry! Vy ss mi ták l-ííbíté! A je to tady! muž mého života! :-)... N-zlobte se ž-e sem trchu mimoWíte j-á jdů z Jžžní Mo-ravy a tam b-ylo v-selo!!  Klidně bych s ním pokecala a třeba ze srandy vyptala telefon, ale byl úplně na šrot a nevypadla z něho jediná kloudná věta a když se po chvíli začal lehce agresivně mlátit do hlavy, tak jsem byla ráda, že přijela moje šalina a zdrhla jsem pryč. OMG! Tak my se tady v Brně (ne)seznamujeme :-)

úterý 10. července 2018

Dobrodružná šalina

Asi mám ve svém životě málo adrenalinu, protože dobrovolně a SAMA nasedám do šaliny s těma našima dvěma dračicema! Pánbůh mě opatruj!

Nastupuju, parkuju kočár, jednou nohou a jednou rukou jistím Dianku. Druhou plovinou těla hodlám držet Ladu, ta se ale rozběhne kamsi dopředu. "DRŽ SE!"... křičím přes celou tramvaj  a trnu hrůzou, aby někde nesletěla. Míří naštěstí k volnému sedátku, takže znovu křičím, ať si tam sedne a zůstane tam sedět. Vydrží tam asi sekundu a pak se vrací ke mě... to už je tramvaj samozřejmě v pohybu... já stále držím kočár a Dianku, která se permanentně snaží vylézt... Já tam nechci sedět, já se té paní bojím, ta paní se mi NELÍÍÍBÍÍÍÍ... řve Lada na celé kolo a míří doprostřed, jak je tam ta "harmonika" a jak se tam "točí to kolo". Přesvědčím Ladu, aby si sedla na zem na schodek, prý jedině když si sednu taky... oukej, tak sedíme v tramvaji na zemi, Dianka spokojeně kouše jakousi křupku, kterou se ji snažím zabavit, a já doufám, že takto přežijeme zbytek cesty!

Nastupuje paní s kočárkem a dvěma dětma... Dianka se začne natahovat za jakýmsi koláčem a piští na celou tramvaj, že to chce. Nato si stoupne Lada... to už samozřejmě zase jedeme... a začne paní vysvětlovat, že holčička musí dát Diance kousnout, protože se přece musí rozdělit! Mně je trapně a snažím se dát rychlo-mini-lekci, kdy se o věci dělíme a kdy ne... přitom držím jednou rukou kočár a Dianku, které jsem dala další křupku, a druhou rukou jistím Ladu, která si odmítá jít znovu sednout a nechce se ani držet. Paní sedící u dvěří, se na mě nevěřícně dívá, co to mám za dvě divoženky a soucitně se snaží být stále ve střehu, kdyby Lada padala, tak věřím, že ji nějakým super-chmatem chytne...

Ahoj kluku! Ahoj! AHOOOJ! Lada se celkem křikem dožaduje pozdravu od chlapečka sedícího vedle. Ten se dívá, že se celého toho divadla nechce účastnit, a tak vysvětluju Ladušce, že to od ní není moc zdvořilé na chlapečka tak pokřikovat a že se ho má radši slušně zeptat, jak se jmenuje... JAK SE JMENUJÉÉÉÉÉŠ??? Opět křičí. Já jsem Kája. Ahoj Kájo, já jsem Lada Muleová... a sedá vedle Káji a já jsem zas chvíli v klidu, že sebou někde neřízne. Dianka si mezitím v kočáře stoupá a děsně ji baví držet se tyče pod oknem, takže ji samozřejmě jistím... Lada si toho všímá, musí se samozřejmě přidat, a tak za jízdy jistím dvě malé opičky visící na tyči, u toho držím sebe a kočár a modlím se, ať už jsme brzo doma. A taky celá tramvaj už se modlí, abysme konečně vystoupily :-D :-D :-D Toto je historka stará tak 14 dní.

Dnes jedeme v silnější sestavě = 3 dospělí a dvě malé dračice. Asi je jízda šalinou trochu nuda. Dianka se naučila chodit, takže nějaké sezení jí dost nezajímá, navíc všechny možné čudlíky musí přece pomačkat. Laduš sice tentokrát sedí, ale má zas napilno všechno okomentovat, různě zpívat a popichovat ségru. Takže šmátrám v tašce a hledám nějaké "hračky" na zabavení. Dnes tam mám samé kvalitní zabavovače z domácích potřeb :-)




neděle 8. července 2018

Lago di Garda

Čtvrtek, pátek, sobota a neděle = čtyři dny volna = to rozhodně musím někam vyrazit! :-) Z Ostravy letadlem do Bergama a odsud hodinu autem na Lago di Garda, juchůů...
  • Musím uznat, že celé to jezero je obrovské. Nemyslela jsem si, že tu bůhvíco stihneme, ale za ty 4 dny (včetně cesty) máme slušnou ochutnávku toho, jak je to tu božííí! 😍
  • Sever je hornatý plný cyklistů a turistů. Na jihu je to jak u moře, ovšem tak nádherně modrou a čistou vodu jsem nikde v Itálii ještě neviděla 😉
  • Za volantem jsem toho zažila už hodně... ve Skotsku a Irsku jsem řídila auto na opačné straně, na Islandu mezi sopkama a ledovcema, SKORO jsem brodila řeky, na Madeiře byly tak strmé kopce, že se tam nedalo vyjet ani na jedničku a na Tenerife jsem zapadla autem do rygólu, že mě museli tahat ven domorodci. Ale nidky jsem z řízení auta nebyla tak vystresovaná jako tady v Itálii! Italové jsou totiž blázniví řidiči! Vůbec nepoužívají blinkry, nezastaví na stopce, nedávají přednost, vjedou všude a klidně mě předjedou v tunelu přes plnou dvojitou čáru! OMG! 🤪






úterý 3. července 2018

Bobek na hlavě

Ostříhala jsem se v neděli. Dnes je středa, to jsou 3 celé dny, kdy si nikdo ani nevšiml, že jsem ostříhaná, natož aby si třeba všiml, že to mám nějaké "křivé", takže to považuju za úspěch :-)

Když jsme u těch vlasů, nevím, jak v jiných koutech ČR, ale tady v Brně se nám rozmohl takový nešvar. Muži si tu oblíbili nošení hovínka na hlavě. Já teda nevím, co je to za módu, ale mají to tady skoro všichni! A nedej bože, když si k tomu ještě pěstují plnovous, ve kterém by se dala najít nejedna muška nebo oběd z minulého týdne... Si pomalu připadám, jak kdybych bydlela na Blízkém východě, omg! :-)


neděle 1. července 2018

Pája šetřílek

Někdy je ze mě děsný skrblík. Prostě mi přijde zbytečné za některé věci platit! Dneska mám dva úlovky, za které jsem ušetřila balík peněz :-)

1. Když mi kámoška vyprávěla, jak si vyrábí domácí prášek na praní v hodnotě asi 30Kč za 10litrů, málem mi spadla brada na zem. Jmenuje se to mýdlový sliz, je to děsně eko-bio-eňo-ňůno,  hypoalergenní, jednoduché na přípravu, stojí to pár korun a prý to vypere i potentované plínky. Prostě je to děsně boží! Když to srovnám s těma předraženýma práškama na praní, které jsou plné chemikálií, tak si prostě musím tleskat, hehe.
Dnes jsem mýdlový sliz poprvé vyrobila podle tohoto návodu. Od zítřka v něm peru. Dám vědět, jak jsem spokojená :-)

2. Už je na čase, se jít zase ostříhat. Chtěla jsem se vrátit k poslední kadeřnici, ale odstěhovala se. Mám na to fakt štěstí! Než abych hledala nějakou novou, rozhodla jsem se, že se tentokrát ostříhám sama. Na internetu je milion praktických videí, takže to všechno pozorně sleduju a pak prostě odborně šmiknu. Potom ještě zarovnááááváááám a zarovnááávááám... a pořád zarovnáváááám... a pak ještě jednou zarovnááváám, až bych řekla, že jsem hotová a spokojená taky. Myslím, že ode dneška už do kadeřnictví prostě nepáchnu, haha :-)