Úplněk

Stěhuju se.

Našla jsem si podnájem v Brně.

Malý byteček v rodinném domku 1+1 s terasou a zahradou.

Ptám se makléřky, jestli ta terasa a zahrada je jen pro můj byt a jestli tam chodí i někdo jiný? Néééé, ptala jsem se majitelů, že si tam byli loni sednou 2x... to budete mít jen pro sebe. Jéééé boží, budu mít tu zahrádku, kterou jsem si tak děsně přála... a tak vymýšlím, co budu sadit a kde mi jak co poroste a pokvete a jak budu sedět na terase a s kafíčkem klikat reporty do práce... juchůůů :-)

A pak jdu podepsat smlouvu do bytu, je u toho přítomen i pan domácí a domlouvám se, kde si na té zahradě můžu jak co zasadit... on že aby věděl, až bude chodit sekat trávu... to už zpozorním... no to já musím, jak bysme tu mohli jinak sedět?... jak často sem chodíte sedět? nóóó tak jednou za dva týdny.... cožeeééé? čumím jak puk, su nasraná sama na sebe, že jsem naletěla makléřce, která mi slíbila hory doly a která už ze mě minulý týden vymámila provizi :-( Jsem úplně jak opařená a chce se mi brečet (asi úplněk či co)! Stěhuju se pryč, abych měla soukromí a ne, aby mi někdo čuměl ze zahrady do bytu. Makléřka se na mě dívá jak na idiota... ale já jsem vám to říkala, že terasa i zahrada jsou k bytu jako bonus, že to není v ceně.... blá blá blá... kráva!! Prostě si to přibarvila, jak se jí to hodilo, a já jsem jí na to skočila.

Jsem úplně v pasti. Vůbec nevím, co mám dělat. Kdybych to věděla, tak to nechci. Dost vážně uvažuju, že to nepodepíšu, ale přijdu tak o prachy za tu provizi. Nebo se můžu nastěhovat, zkusit to a když mě to bude moc štvát, tak se odstěhuju... což bude teda mega vopruz.... sakryš... já vůbec nevíííííím. Nakonec to podepisuju. Jdu si pak spravit náladu do IKEA, potřebuju nějaké nutné drobnosti k prvnímu přespání jako prostěradlo, hrnek na kafe a štětka na záchod. Přestože náladu mám přímo na hovno... na konci obchodu mě čeká milé překvapení, prodávají tu moji milovanou levanduli... jakože živou v květináči.... jéééé to je snad znamaní, a tak pořizuju první kytku na svoji zahrádku! :-)