neděle 7. května 2017

Pája super žena

Tento týden se vydařil. Začalo to někdy v úterý, kdy jsem si v práci koupila k obědu polívku a v celém baráku jsem nenašla jedinou lžíci, a tak jsem to musela srkat svojí mini kávovou lžičkou... OMG!!

Další den jdu do cvičení bez náhradního spodního prádla. Tzn. nejenže cvičím bosky bez ponožek (vopruz!), ale taky musím jít domů na ostro!! OMGG!!

Někdy ve čtvrtek jsem v šalině potkala dalšího podivína... fakt nechápu, proč mám na ty úchyláky a podivíny takové štěstí?!? Normálně úplně obyčejně stojím v tramvajce, hledím z okna, jedu dom.... a najdednou chlap sedící přede mnou se na mě otočí a čumí na mě. A pak se začne ještě usmívat a pomrkává očkem... a čumí a čumí.... já jsem jakože statečná a nevšímám si ho, ale nakonec to vzdávám a jdu pryč... další ženich nebo co... OMGGG!!

A včera ráno u snídaně... hehe.... říkám si, že by to chtělo ještě nějakou příhodu, ať mám co napsat na blog... ehm... kéž by se mi všechna přání plnila taky rychle!! Dopoledne se jedu podívat kamarádce na svatební obřad... má to někde na konci světa, jede se tam kolem pole a pak lesem... svatba je krááásnááá... pak frčím zpátky do civilizace, kde mám sraz s taťkou na oběd. Nacpeme si pupky a když se loučíme, tak zjišťuju, že mám vyfouklou pneumatiku. Prostě jsem někde asi v tom lese píchla, nebo nevííííím... chjoooo!!! no nic, naštěstí je se mnou taťka, takže panikařím jen trošku. Co budem dělat? Taťka mě prý teda naučí, jak vyměnit kolo... ty vogo, to už budu naprostá super žena!!! :-) a tak zvedáme auto a povolujem šrouby... "taťko, vyfoť mě, potřebuju fotku na blog!" hahaha :-D. Úsměv mi bohužel za chvíli tuhne na rtech. Když už máme totiž kolo dole, nemůžeme z kufru vyndat rezervu. Ta sviňa je tam jaksi zašroubovaná a za boha nejde ven... stržený závit či co...  nevííííím... nojo, pět let to nikdo nepotřeboval. Jsme v pasti, auto na heveru, jedno kolo píchlé, druhé zašroubované v kufru, OMGGGGGGGGGG!!  Asi brzo omdlím!!!


No nebudu vás víc napínat, dopadlo to dobře. Všechny servisy jsou v sobotu sice zavřené, ale hodní lidi ještě nevymřeli! Zachránil nás jeden automechanik, kterého jsme vytáhli od sobotního zahradničení. Vypáčil nám to kolo z kufru... a že mu to dalo zabrat, to bysme sami s taťkou asi nedali!!
A jaké je ponaučení tohoto dobrodružného příběhu? Dobře si Pájo rozmysli, co si ráno u kávičky přeješ! :-D

Žádné komentáře:

Okomentovat