Seznamka

Jedu si tak šalinou ráno do práce a uprostřed cesty nastoupí fakt krásný chlap!!! No nenápadně se na něho dívám (rozuměj čumím) a pak seberu veškerou odvahu a normálně jdu za ním...

"...Já se moc omlouvám, že ruším, ale já z Vás za nic na světě nemůžu spustit oči... vy se mi tuze líbíte, nechtěl byste zajít někdy na drink? No jako uznávám, že je to možná trochu divné pozvání tady v šalině a taky je možné, že jste třeba zadaný a nebo že se Vám vlastně ani nelíbím, ale já jsem si prostě řekla, že to musím zkusit, protože jestli ujedete, tak už se asi nikdy nepotkáme a to by byla škoda ne?....blá blá..."

Ne... kecám... nešla jsem za ním... poseroutka... kdo by jako doprčic šel???

V práci to řeším s kolegyní... a ona... ty wole normálně za fešákem příště běž, já když jsem jela z prasete... (ano, tato akce začíná být legendární:-))... tak jsem byla hóódně veselá... a v buse jsem zaboha nemohla otevřít jelení lůj, tak jsem poprosila kluka sedícího vedle mě... no a skončili jsme u mě doma... hahahahihihi :-) Ty brďo, kam se hrabou všechny internetové seznamky!!! :-D

Požární cvičení

Asi týden po praseti máme cvičný požární poplach. A jak tak celá budovat stojíme venku na parkovišti a čekáme, až si to hasiči zkontrolují a spočítají, tak se ke mě někdo blíží...

Kolega: Ahoj Pájo!
Já: Ahoj? (říkám nejistě... no tak jako vím, že u nás pracuje, ale nikdy jsme se spolu nebavili)
Kolega: Jak jsi dopadla ve čtvrtek?
Já: Nó, v pohodě... svezla jsem se domů autem (dost na kolegu hledím, vůbec nevím, že bysme se na opékání prasete potkali, natož se spolu bavili... natož... no to su teda zvědavá, co z něho ještě vyleze).
Kolega: No tak to je dobře, tys tak neúnavně tancovala, že bys možná domů sama ani nedošla, hahaha...
Já: Prosím???? Já jsem tancovala??? cože??? kde?? s kým????
Kolega: No jasně s tím... nóó ten nebyl od nás, to byl nějaký místní... ale slušelo vám to... hahahihi
Druhý kolega (stojící vedle): Jééé, to seš ty, cos tam tak trsala?... hahaha.. hehehe

A první AirBank ostuda je na světě! a ke všemu si to ani nepamatuju! :-D

Prase

Možná by vás zajímalo, jak se mi daří v práci? Jak je pátý měsíc na infolince v AirBank?

No takže asi takto... naprosto dokonale jsem se naučila NEposlouchat, co se kolem mě děje. Pokud byste tedy někdy měli pocit, že na mě mluvíte a já nevnímám a úplně v pohodě dělám cokoliv jiného, tak to není pocit, to dělám schválně, to mě naučili v práci :-)

Jinak se tu vůbec nemám špatně. Ve čtvrtek jsme opákali prase (takový malý teambuilding)... no byla to legrace, sešli jsme se tam asi v 18h a ve 22h došel v hospodě veškerý alkohol. Takže si asi dovedete představit, jak báječně jsme se měli :-) Zachránila mě kolegyně, která mě až domů odvezla autem... jako nechtěla bych v noci studovat ty jejich brněnské rozjezdy, bůhví v jakém prýglu bych skončila :-) No ověšená taškou a noťasem jsem přišla do svého nového domova a protože jsem to vzala zadem přes zahradu, kde není světlo, stropila jsem si tam pro sebe takovou vtipnou scénku, jak připitá nemůžu zaboha najít klíče, hrabu všechny tašky a pak se zas nemůžu trefit do zámku, a tak hledám telefon, abych si posvítila... a ten taky nemůžu najít a už si myslím, že se do baráku prostě nedostanu a válím se tam potmě na zemi a směju se, že to je jak z nějakého blbého filmu.... a jen doufám, že se nikdo nedívá! No ráno jsem se vzbudila v posteli, takže to muselo dopadnout dobře, jen si to úplně nepamatuju :-D

Pálava

Takže jaká byla první noc v novém bytě?

Chtěla jsem přestěhovat skříně - skoro se rozpadly.

Chtěla jsem přestěhovat postel - rozpadla se... byla podložená knížkama?!? WTF!

Dveře na terasu byly zablokované.

Žaluzie rozbitá.

Nemám oheň, abych si zapálila plynový vařič. 

Nemám kartáček na zuby, zapomněla jsem ho zabalit... a tak povlíknu peřinu, modlím se, aby postel vydržela a jdu radši spát.

Jakože trochu depka, ale tak zachránila mě krásná vinárna kousek od baráku, kde jsem si koupila litr vynikající Pálavy a hned je to tu o něco hezčí a voňavější :-)

Úplněk

Stěhuju se.

Našla jsem si podnájem v Brně.

Malý byteček v rodinném domku 1+1 s terasou a zahradou.

Ptám se makléřky, jestli ta terasa a zahrada je jen pro můj byt a jestli tam chodí i někdo jiný? Néééé, ptala jsem se majitelů, že si tam byli loni sednou 2x... to budete mít jen pro sebe. Jéééé boží, budu mít tu zahrádku, kterou jsem si tak děsně přála... a tak vymýšlím, co budu sadit a kde mi jak co poroste a pokvete a jak budu sedět na terase a s kafíčkem klikat reporty do práce... juchůůů :-)

A pak jdu podepsat smlouvu do bytu, je u toho přítomen i pan domácí a domlouvám se, kde si na té zahradě můžu jak co zasadit... on že aby věděl, až bude chodit sekat trávu... to už zpozorním... no to já musím, jak bysme tu mohli jinak sedět?... jak často sem chodíte sedět? nóóó tak jednou za dva týdny.... cožeeééé? čumím jak puk, su nasraná sama na sebe, že jsem naletěla makléřce, která mi slíbila hory doly a která už ze mě minulý týden vymámila provizi :-( Jsem úplně jak opařená a chce se mi brečet (asi úplněk či co)! Stěhuju se pryč, abych měla soukromí a ne, aby mi někdo čuměl ze zahrady do bytu. Makléřka se na mě dívá jak na idiota... ale já jsem vám to říkala, že terasa i zahrada jsou k bytu jako bonus, že to není v ceně.... blá blá blá... kráva!! Prostě si to přibarvila, jak se jí to hodilo, a já jsem jí na to skočila.

Jsem úplně v pasti. Vůbec nevím, co mám dělat. Kdybych to věděla, tak to nechci. Dost vážně uvažuju, že to nepodepíšu, ale přijdu tak o prachy za tu provizi. Nebo se můžu nastěhovat, zkusit to a když mě to bude moc štvát, tak se odstěhuju... což bude teda mega vopruz.... sakryš... já vůbec nevíííííím. Nakonec to podepisuju. Jdu si pak spravit náladu do IKEA, potřebuju nějaké nutné drobnosti k prvnímu přespání jako prostěradlo, hrnek na kafe a štětka na záchod. Přestože náladu mám přímo na hovno... na konci obchodu mě čeká milé překvapení, prodávají tu moji milovanou levanduli... jakože živou v květináči.... jéééé to je snad znamaní, a tak pořizuju první kytku na svoji zahrádku! :-)

Pája super žena

Tento týden se vydařil. Začalo to někdy v úterý, kdy jsem si v práci koupila k obědu polívku a v celém baráku jsem nenašla jedinou lžíci, a tak jsem to musela srkat svojí mini kávovou lžičkou... OMG!!

Další den jdu do cvičení bez náhradního spodního prádla. Tzn. nejenže cvičím bosky bez ponožek (vopruz!), ale taky musím jít domů na ostro!! OMGG!!

Někdy ve čtvrtek jsem v šalině potkala dalšího podivína... fakt nechápu, proč mám na ty úchyláky a podivíny takové štěstí?!? Normálně úplně obyčejně stojím v tramvajce, hledím z okna, jedu dom.... a najdednou chlap sedící přede mnou se na mě otočí a čumí na mě. A pak se začne ještě usmívat a pomrkává očkem... a čumí a čumí.... já jsem jakože statečná a nevšímám si ho, ale nakonec to vzdávám a jdu pryč... další ženich nebo co... OMGGG!!

A včera ráno u snídaně... hehe.... říkám si, že by to chtělo ještě nějakou příhodu, ať mám co napsat na blog... ehm... kéž by se mi všechna přání plnila taky rychle!! Dopoledne se jedu podívat kamarádce na svatební obřad... má to někde na konci světa, jede se tam kolem pole a pak lesem... svatba je krááásnááá... pak frčím zpátky do civilizace, kde mám sraz s taťkou na oběd. Nacpeme si pupky a když se loučíme, tak zjišťuju, že mám vyfouklou pneumatiku. Prostě jsem někde asi v tom lese píchla, nebo nevííííím... chjoooo!!! no nic, naštěstí je se mnou taťka, takže panikařím jen trošku. Co budem dělat? Taťka mě prý teda naučí, jak vyměnit kolo... ty vogo, to už budu naprostá super žena!!! :-) a tak zvedáme auto a povolujem šrouby... "taťko, vyfoť mě, potřebuju fotku na blog!" hahaha :-D. Úsměv mi bohužel za chvíli tuhne na rtech. Když už máme totiž kolo dole, nemůžeme z kufru vyndat rezervu. Ta sviňa je tam jaksi zašroubovaná a za boha nejde ven... stržený závit či co...  nevííííím... nojo, pět let to nikdo nepotřeboval. Jsme v pasti, auto na heveru, jedno kolo píchlé, druhé zašroubované v kufru, OMGGGGGGGGGG!!  Asi brzo omdlím!!!

No nebudu vás víc napínat, dopadlo to dobře. Všechny servisy jsou v sobotu sice zavřené, ale hodní lidi ještě nevymřeli! Zachránil nás jeden automechanik, kterého jsme vytáhli od sobotního zahradničení. Vypáčil nám to kolo z kufru... a že mu to dalo zabrat, to bysme sami s taťkou asi nedali!!
A jaké je ponaučení tohoto dobrodružného příběhu? Dobře si Pájo rozmysli, co si ráno u kávičky přeješ! :-D

Výlet do Slovinska

• Tři dny volno, to je perfektní příležitost vyrazit někam na výlet. A protože Pája se už děsně dlouho chce podívat do Slovinska, tak balíme kufry a v pátek po práci jedéééém :-)

• Přijíždíme pozdě večer a jaké milé přivítání... tam kdesi nahoře v okně našeho hostelu se to bliští a náš zrak osluňuje jeden nahý zadek! Druhý den zjišťujeme, že to byla prcka pana recepčního, který ochotně spravuje naše topení na pokoji a ráno nám na snídani vaří kávičku... a tak my se na fešáka usmíváme se od ucha k uchu a snažíme se mu dívat do očí :-D

• Celý víkend se kromě fešáka věnujeme poznávání krás Bledského a Bohinjského jezera. To první je víc turistické a taky že potkáváme všude autobusy s japoncema a jejich selfí-tyčkama... a celé to tu má takovou atmosféru jak v Luhačovicích na kolonádě => Je tu krásně, ale mohlo by tu být míň lidí :-) Druhé jezero je víc v přírodě a bez davů turistů, a tak vyrážímě na celodenní túru vyšlápnout si vedlejší mega kopec, abysme mohli obdivovat ty panoramata. A taky že jóó, je to nááádhera! :-)

• Každý večer na hostelu vstřebáváme zážitky a popíjíme vínečko a píšeme pohledy a snažíme se ignorovat všechny divno-hosty... a tak odmítáme společnost jednoho dědka, kterému zablejskly očička, když uviděl přijet tři kočky. A taky se snažíme vyhnout podivínovi, který nemluví, jen čumí a pak si k nám sedne ke stolu a my nevíme, co chce, a tak se balíme a jdem radši pryč :-)

• Poslední naše zástavka před odjezdem je soutěška Vintgar, kam úplně nevědomky přijíždímě ráno mezi prvními. Kupujeme lístky a vyrážíme obdivovat krásu dřevěných chodníčků kolem divoké říčky... a přijde nám to děsně malebné a kocháme se a děláme fotky... No a pak na zpáteční cestě jen čumíme, jak za tu hodinu počet lidí stoupnul asi tak 100x a my se doslova prodíráme mezi davem zvědavců zpět na parkoviště k autu. Ty vogo to jsem měla štěstí, že jsem si ráno udělala pár fotek bez lidí :-)

• Na zpáteční cestě ještě stavíme na závěrečné kafíčko a originální bledský pišingr... a pak už jen startujeme taťkovo žihadlo, které jsem si na cestu půjčila, a jedeme domů. Jo tak to byl taky zážitek... couváníčko a parkováníčko s takovým malým náklaďáčkem, no dalo mi to zabrat... normálně bych řekla "Ženská za volantem", OMG!! :-)

Fotky