Nedele 24.1.2016

Plan na nedeli 24.1.2016:

=> Zlin, oslava 2.narozenin Ladusky.

Sraz u Hanaku ve 14h. Odjezd vlakem zpet do Prahy 16:50.

Jak to dopadlo:

1.Laduska mela horecku, takze na vlastni mejdan nedorazila.

2. Tatka vstal v 13:30, takze na mejdan prichazime s hodinovym zpozdenim.

3. Mejdan me bavi, vypravim historky z Ameriky, piju dobre vinko a nalada je dobra. Protoze za hodinu a pul bych mela odchazet na vlak, puvodni listek za 230Kc necham propadnout a kupuju novy listek o hodinu a pul pozdeji za dalsich 230 Kc. Vinko je vynikajici, mam slinu :-)

4. I tak se musim 17:30 rozloucit a vyrazit na vlak. Prijemne podnapila sedam ve Zline na motorak a drzim oci, abych neusnula. V otrokovicich nekdo skace pod vlak, takze dal se nejede. Svezu se nahradnim busem do Olomouce, kde padim na jakykoliv vlak do Prahy... Hele Pendolino, ktere za 10min odjizdi. Sakra potrebuju mistenku. U okynka rychle zadonim... Maji jen 1.tridu... Dejte to sem!!! jedu za kazdou cenu, +175Kč. 

5. Sedam do Pendolina, odjizdime do dvou minut, nacasovani zda se byt perfektni... 1.trida vypada uplne stejne dobre, jak ta druha, tak v cem je rozdil? Nevim... Prichazi pruvodci a pry ze musim jeste doplatit jizdenku do 1.tridy, oukéj +95Kč... A je to tady, jako welcome drink dostavam sklenicku bohemky, zapijim to salkem caje a zajidam bagetou :-)

6. Secteno podtrzeno, jedna Kabourkovic super-party, jedna pekna super-opice a jedna super cesta Zlin-Praha za 730Kč :-) 

Ladusko, vsechno nejlepsi! :-*

Ahoj Praho!

Let byl poklidný se spoutou extra místa na nohy. Až na to, že z toho extra místa se stala průchozí ulička, takže si do mě kopl každý, kdo šel během letu na záchod. Super!

Můj plán je spát co nejvíc.

Stewardka: "Co si dáte k pití?"

Já: "Bílé víno, plíz" (to mě zaručeně uspí).

Stewardka: (Aniž bych cokoliv dodala, bez mrknutí podává i kelímek s vodou a usmívá se ala "to aby vás nebolela hlava":)

Bohužel mě neuspalo ani první víno, ani večeře, ani druhé víno, ani dezert, ani třetí víno... Tendle časový posun je prostě peklo. Do Vídně přiletíme v 8:26, což v Chicagu je teprv 1:26, takže jsme prakticky přeskočili noc. 

Navíc k tomu všemu hodinu před přistáním se se mnou začne bavit paní sedící vedle. Napřed je hrozně milá, prý co studuju:-), ale pak to začne... Věříte v boha? Chodíte do kostela? To mě zajímá, proč mladí lidi dnes už nevyznávají žádné náboženství? Nikdy jste neměla chuť se o tom dozvědět víc? ... atd. atd.... Doprdele néé, teď nechcůů!! Na rozloučenou dostanu od kámošky Džejn letáček "So who is this Jesus, anyway?" Děkuji "Senkjů" a rychle prchám pryč!!!

Přestup ve Vídni je trošku jak v bludišti. Ale nakonec úspěšně sedám do pidiletadla a připadám si jak nějaká selebrita s vlastním tryskáčem :-) Připoutat a šup na ranvej. Zavírají se mi oči, asi budu chrnět. Po 10min, když se nic neděje, otevřu oči a zděšeně čumím ven. Všude kouř, nejde nic vidět, pak teče nějaký oranžový hnus zvenku okýnka... Co to zas doprčic je? Buď hoříme, nebo nás desinfikují před nějakou prasečí chřipkou, nebo já fakt nevím?!? To je jedno, hlavně už ať jsme v Praze, ta cesta je dnes nekonečná!

V tomto okamžiku už jsem doma a snažím se se spaním vydržet až do večera :-)
Tímto moje vánoční dobrodružství přátelé končí.
Díky že jste to prožívali se mnou, posílám Vám všem pusu :-*... těšte se na pokračování v dubnu ;-) Pája

Totok je odkaz na všechny fotky z Vánoc

Čágo Chicágo

Fotbal včera skončil ve 23h. Jedeme z Green Bay rovnou zpět do Chicaga (vzdálenost asi jako Zlín-Praha). Domů dorazíme ve 3h ráno, v posteli jsme 3:15. Nevadí, ráno si můžem pospat, letadlo mi letí až později odpoledne.

Je 6:30, probudí nás nějaký divný pisklavý zvuk, co to doprčic je...? Neal to jde zkoumat a přijde s tím, že je to požární alarm. Jak jsme zblblí, lehnem si zpět do postele a čekáme, až to skončí. Pak nám to dojde... začnem se oblíkat a já přemýšlím, jak teď budu evakuovat ty svoje dva super kufry. Nakonec strčím do kabelky mobil, foťák, tablet, pas a letenku, bez všeho ostatního se prostě obejdu. Z dálky se k nám blíží sirény, hasiči jsou tu do 5min! Sakryš, kde mám bundu a boty, rychléé já tady nechci uhořet!!! ...A pak to najednou stichne. Alarm se vypnul. Ještě nějakou dobu sedíme oblečení a čekáme, jestli se bude něco dít. A nic. Hasiči odjíždí. Planý poplach. Vyslíkáme se a jdeme zpátky do postele, uff... Aspoň k něčemu to ranní cvičení bylo dobré, díky vysokému adrenalinu v krvi jsem totiž šla konečně po několika dnech na záchod :-D (na tomto místě se omlouvám všem, kterým to přijde moc detailní, ale bez této tečky by mi ta historka prostě nepřišla kompletní:).

Po pozdní snídani balím a přeskládávám kufry. Cestou na letiště poprosím svého andělíčka strážníčka, ať mi v letadle drží nějaké prima místečko a hele, prý jestli nechci sedět u nouzového východu, je tam víc místa na nohy, oukééj! Jediná podmínka je, že v případě potřeby musím umět anglicky... "Slečno, mluvíte anglicky?". Jsem úplně vymletá, čumím na paní, jak kdyby byla z Marsu. Zachrání mě Neal, odpovídá za mě: "Mluví, je teď jen unavená." Po zbytek odbavování zavazadel s paní komunikuji, jak nejlíp umím, aby viděla, že letadlo díky mně není v ohrožení ;-) Na letišti zobnem svačinu a loučíme se duhovým dortem.

Tak jo, je čas vyrazit k letadlu, bůhví jaké tam všude budou fronty. A taky že jo, na pasovou kontrolu čekám věčnost, to stejné na rentgen. Pán před detektorem nás přátelsky varuje, ať si nezapomeneme vyndat vše z kapes, protože v případě, že neprojdeme kontrolou, budeme muset na osobní prohlídku, což by nám nemuselo být příjemné. Paní vedle na mě spiklenecky mrkne: "Na nic jiného se celou dobu netěším ;-)"

Oukej, Čágo Chicágo! See you soon! :-*

Fotbal

Ráno se na horách sbalíme a jedeme do Green Bay. Tady bydlí v nádherném domě Nealův kamarád z vysoké architekt Paul se ženou Suzanne a dětmi. Večer s Paulem vyrážíme na fotbal.

Co znamená jít v Americe na fotbal:

1. Když se jde v Americe na fotbal, tak se myslí americký fotbal (to je ta hra s šišatým míčem). Našemu fotbalu se tady říká soccer.

2. Amíci jsou super fanoušci jakýchkoliv sportů, prožívají a užívají si to maximálně. Všichni mají na sobě minimálně jeden oblečekek v týmových barvách, ale většinou jsou v tom od hlavy až k patě. Packers mají ve znaku sýr, takže není nic neobvyklého tady potkat někoho se struhadlem na krku :-D

3. V základní části hraje každý tým 16 zápasů, z toho jen 8 doma. To není moc, takže každá hra doma je tak trochu svátek. Před zápasem se pokaždé u stadionu koná taková malá before party. Tzn. stany plné alkoholu, jídla, koncerty, něco jako naše fesťáky.

4. Fotbal se hraje na podzim a v zimě. Dnes je venku -8. Já si oblíkla: podvlíkačky, kalhoty, dvoje teplé ponožky, ledvinový pás, dvě ovce, dva svetry, jeden pod zadek, péřovou bundu, šálu, čepici, lyžařské rukavice, zimní pohorky. Napřed je mi teplo. Pak mi začíná být kosa ... A hele jdem na drink...druhý... třetí ... Tancujem na nějakou rokovou kapelu, krev mi proudí v těle jak urvaná a už je mi teplo. Pochvaluju si, jak jsem to hezky vychytala a jdemena stadion. Tam bohužel zjišťuju, že i kdybych si na sebe oblíkla medvěda, tak za 3,5h stáni venku na stadioně (tak dlouho trvá hra), bych prostě prochladla. Stačí se projít k autu a vše se najednou prokrví a funguje, to stání je prostě zabiják!

5. Není radno si zahrávat se security prohlídkou. Byli jsme svědky zatknutí slečny jen proto, že přišla s kabelkou a nedokázala pochopit, že se dovnitř nesmí s žádnou taškou.

6. Dnes na Lambeau Field (stadion domácího týmu Green Bay Packers) bylo 78 tis. fanoušků, to je neskutečná síla! 

Btw. fandili jsme Packers ukrutně (Neal podle mě zítra nebude mluvit:), přesto prohráli s Vikings z Minesoty 13:20. Jak se říká, totok byla taková "cherry on top" neboli "třešnička na závěr" :-)

Azuro

 Poslední dva dny bylo hnusně a zima. Dneska je naprosto božské azuro, takže doháníme co se dá, zvlášť když jsme na horách poslední den. Takže frčíme na sněžnice...pár mil od našeho ubytování je chaloupka uprostřed lesa, kde si můžeme půjčit sněžnice a vyrazit na 10km okruh. A hele je tu i běžkařská stopa, čerstvě upravená, manžestr všude kolem...oukej jdu na to, druhý pokus vysvětlit co je to "manžestr"... vysvětluju, vysvětluju a vysvětluju... a hele máme to, v angličtině je to "corduroy":-) Cesta je prošláplá, takže ty sněžnice ve skutečnosti úplně nejsou potřeba, no ale tak aspoň je to zajímavější :-)

Po 3-hodinové procházce míříme dál vystoupat na nedalekou rozhlednu. Není to tak vysoko, přesto se držím zábradlí jak divá. Nahoře fučí mrazivě, vyfotit pár selfíček znamená lehké omrzliny... Ale stojí to za to. Placatý Wisconsin vidíme všemy směry až do dálky.

Večer už jen konzumujeme všechno zbylé jídlo a víno, díváme se na filmy a balíme kufry. Zítra se přesouváme zpět, večer jdeme na fotbal (Packers vs. Vikings) a pozítří letím zpět. Sakryš uteklo to nějak rychle!

Nový rok

Takže včera Silvestr a jakože romantika... napustili jsme si tu vířivku (rozuměj velká vana v koupelně s šesti masážníma tryskama). Když byla plná, tak jsme zjistili, že v ní plave nějaký blivajz, takže vypustit, umýt a znovu... doprčic, to jsme vypotřebovali veškerou teplou vodu?... jakože v Americe nemají průtokové ohřívače?... oukej, no tak nic, za dvě hodinky to zkusíme znovu a fakt, nějaká ta voda se ohřála. Není to na celou vanu, ale nevzdáváme to. Já vlezu do vany první a Neal se mě ptá, jestli je to opravdu pro víc lidí, oba totiž sedíme ve vířivce jak dva skrčenci. Když najdem nějakou pohodlnější polohu, tak si teda spustíme ty trysky. Jedna mi tryská přímo do zad a dvě z boku. Po 10 minutách, kdy nám začíná být chladno, protože horní část těla trčí ven, protože se nemůžeme hnout a protože ten bod na zádech a stehnech už téměř necítím, musíme se smát! Oba usoudíme, že romantiky nám dnes stačilo...vířivkou zde jsme vyloženě zklamaní :-)

Půlnoc jsem zaspala...

Historka z dneška (pátek):

V Americe jsem získala závislost na York (peprmintové čokoládě). Neal mi na hory koupil obrovské family balení... celý ten sáček děsně šustí, takže vždycky když jdu ujídat, tak si děláme srandu, jako by mě "přistihl", což je doprovázeno naším oblíbeným počeštěným OMG. Dnes jsem se spletla a řekla místo toho "ježišmarjáá"... Nealovi se to zalíbilo, takže to teď říká za každou větou. Jeho první česká věta tedy zní: "Výborná zmrzlina, ježišmarjáá" :-)