Na severu je všechno naopak! Nejenže se jezdí vlevo a platí se librou, ke všemu rychlost i vzdálenost je v mílích a stopách a yardech... to je zas zápřah na mozkové buňky! :-)
Protože počasí je klidné, opět stavíme stan a odvážně kempujeme. První noc je pohoda... nojo, je čtvrtek večer, jsme v kempu prakticky samy, sprchy jsou furt volné, nikdo nás neruší... prostě pohodička. Jsme tak nadšené, že si pobyt chceme prodloužit, ovšem s údivem zjišťujeme, že na víkend je naše místečko už plně obsazené, a tak musíme stan stěhovat. Platíme další dvě noci a vyrážíme na výlet. Když se večer vracíme, kemp je narvaný. Naproti nám bydlí irská homolkovic rodinka... rádio huláká na všechny strany, homolkovic chlastají a neurvale řvou... homolkovic děcka poletujou všude kolem a z našeho stanu si snad udělali fotbalovou branku čico? Bééé... mizíme k bazénu, kde na uklidnění stahuju sedmičku vína. Ani ta mi bohužel v noci nepomáhá v tom řevu a nepořádku spát... až špunty do uší mě jaksi taksi zachraňují. Po této noci hrůzy jdu ráno na recepci požádat o přestěhování... paní na mě hledí a vlastně mě tak trochu sprdne, proč prý jsem nezavolala Night Watch (noční hlídku)? Copak jsem doprčic mohla tušit, že John Snow byl ve službě?!? (Postava z GoT;)) dál cosi mele... Blá blá blá... přestěhovat nás nechce.... děs běs. Další večer jdeme rovnou sednout k bazénu, jednu noc už to přežijem a ráno balíme. Ovšem jak si tam tak sedíme a dobře se bavíme a pijeme víno... upozorňuju, že kolem nás za celý večer nikde ani noha... tak nás přijde buzerovat jiná recepční, že sedíme v zóně, kde se můžou pohybovat děti a že je zakázáno pít před nimi alkohol a že se máme sebrat a jít si ke svému stanu. Paní je evidentně pěkná kráva, protože si nedá vysvětlit, že my se právě před děckama tady schováváme, protože všechny pobíhají a hrají si kolem našeho stanu. Ne, musíme odejít, a tak bereme flašky a jdeme dělat příkladné alkoholičky do auta. Nemám slov, už se těším, až zítra vypadneme!
Za týden jsme ujely téměř 2tis.km, z toho 5x jsme spaly ve stanu na zemi... v prvním kempu nebyly vůbec zásuvky, v jednom hostelu lozili mravenci, v druhém lítali moli, v dalším tekla jen vřelá voda a nakonec tento kemp hrůzy... Málem jsem se poblila na lodi, jednou jsem narazila autem do patníku, mám díru v ruce (jak jsem se snažila vyndat kolík ze země) a doteď se mi nepodařilo nahrát na net ani jedno vtipné video z cesty, protože wifi i signál je tu naprosté zoufalství! Včera mi v restauraci naservírovali rybu absolutně bez chuti a dnes zase ochutili krevety s chili a chorizo salámem... no děs... zeleninovou polívku s chlebem, kterou tady nabízejí úplně všude, nechci vidět aspoň půl roku... denně tady prší, bahno a písek mám až za ušima, navíc tu byl o víkendu nějaký sraz traktorů, takže si dovedete představit, jak se mi asi poslední dny řídilo... Tato dovolená zdá se být hodně intenzivní, rozhodně máme na co vzpomínat! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat