Když mi hrabe

Někdy mi fakt hrabe! Už pravidelně se to děje jednou za měsíc, když mám takovéty ženské dny... to su normálně nesvéprávná!!

Tak napřed se rozhodnu, že budu děsně hubená, a tak každý den cvičím... jako maniak. Vůli mám dobrou, takže s vytrvalostí není problém...naopak, jsem schopná si kvůli poskakování před jůtůbem i přivstat. A tak není divu, že mé tělo je samozřejmě dost překvapené.... a po dvou týdnech (pochopitelně) stávkuje... vyčerpáním usínám prakticky všude a když není čas na pořádnou regeneraci, vše je završeno slušnou záchodovou s*ačkou... V tomto rozpoložení vyrážím na víkend do Špindlu. Balím kufr, sedám do auta a jedu už ve čtvrtek večer do Prahy. A tak si tak sedím v tom autě... a mám fakt divný pocit, že jsem si něco zapomněla... co by to tak mohlo být?... sakryš nevím, to bude asi jen takový pocit...  A když už jsem tak v půlce dálnice, tak mi to dojde!!! Nechala jsem doma notebook, OMG!!! Můj plán pracovat v pátek na HomeOffice z nějaké pražské kavárničky padá, béééé :-((( A tak se celý den v pátek flákám po Praze, abych svoji procházku zakončila na Vyšehradě, kde čekám na sraz s Terkou. A tak si tam sedím v tom metru, čekám a čekám... až mě napadne, podívat se na předpověď počasí na víkend. Obvykle čumím na norskou předpověď, dycky jim to vyjde... tak celý víkend má prý v Krkonoších pršet... a taky prý bacha na nááárazovýýý vííítr.... hmmmmm.... chrrr chrrrr.... cvak.... hrabi hrab.... mně se tam jet nechce, co kdybysme ten výlet zrušily... přesvědčím Terku, že to nemá cenu... zajdem na véču, pokecáme a já se pak na večer vydávám zpět do Brna.

V sobotu ráno se vzbudím a přemýšlím, jak si vysvětlit, co mi to včera hráblo??... že jsem si sama sobě udělala denní výlet do Prahy, kde jsem se za jeden den stihla pos*at, neproduktivně pozevlovat a pak se bez mrknutí oka večer vrátit, místo abych jela na hory, jak jsem se přece na ně tak těšila?!?!... chrrr chrrr.... hrabi hrab!
Prsimvás, někdy mě (jemně) umlčte, když mi bude zas jednou za měsíc hrabat :-)