Proč je nejlepší cestovat s dětma!

• No tak když se balíme na náš každoroční babinec, nemůže žádná Kabourkovic princezna přece chybět a tak balíme všechny prcky a vyrážíme na výlet... tentokrát na Dolní Moravu.

• S dětma je to všechno jakési hezčí a luxusnější... člověk by normálně spal někde v ubytovně nebo ve stanu, ale s těma malochama si zkrátka dopřeje větší pohodlí. A tak letos rezervujeme krásný apartmán v penzionu Terezka, s velkou vnitřní hernou pro děcka a venkovníma průlezkama a trampolínou a ohništěm... a máme se jak v bavlnce!

• I ten program je s dětma jakýsi pestřejší... šak to znáte, prcci chvilku na místě neposedí, a tak vymýšlíte furt nějaké hry a zábavy... a to musím uznat, že na Dolní Moravě je toho spousta. Všechny možné skákací hrady, trampolíny, lanovka na kopec, stezka v oblacích (vhodná i pro kočárek a malé prcky), pak krásný vodní svět, pískový svět, lesní zážitkový park... A to nemluvím o parádní šmoulí zmrzlině!!! :-)

• S dětma je člověk jaksi odvážnější... jako když jsem lezla na tu Stezku v oblacích, tak se mi celkem třepaly kolena závratí, ale s Laduškou, která odvážně vlezla i na tu síť úplně nahoře, jsem to zvládla na jedničku. Taky na tobogán bych asi nešla... trošku mi to způsobuje klaustrofobické stavy tam vevnitř v té trubce.... ale když jde o zábavu v termálním aquaparku, tak se seberu a svištíme si to dolů jedna báseň :-)

• Na dovolené s dětma si člověk krásně odpočine, protože největší pařbou se stává jedno večerní Frisco a pak hned po večerníčku celá posádka odpadá do komatu k minimálně destihodinovému spánku :-)

• Výlet s dětma je skvělý na fyzičku. Pořád nějaké malé závaží někam zvedat, nosit, držet, přemisťovat, plus kočárek do kopce, z kopce, v lese po šutrech a kořenech.... óóó moje bicepsy a tricepsy a další -cepsy se mají!!... A navíc ta odměna, když nesu malou princeznu na hrudi a ona usne, protože je jí u mě tak dobře... a spokojeně spinká celou cestu od lanovky až do pokojíčku. A nebo ta druhá princezna, když ji nesu za krkem a ona mě furt pusinkuje a říkáme si, kdo je čí větší miláček... a táááák :-)

• A co je největší bonus... i když se na cestě přihodí něco nepříjemného a člověku by se po škaredém pádu chtělo spíš brečet, tak ty děti jsou tak úžasné bytosti, že to začnou komentovat a konejšit a pak se snaží zakopnutou babičku zvedat zpátky na nohy... to se pak chce člověku spíš smát než brečet a hned je veselo... a tak to má být!! S dětma je na cestách prostě sranda a bez nich by to byla vlastně nudááááá :-D

Fotky

Ranní pomazleníčko

Jdu se dnes ráno pomazlit se svýma trojčatama... A .... je to táááám... miminka roustou!!!
Budou dýňové lívance!! juchůůůů :-D

Týden mlčení a ignorace

Začalo to v restauraci, kde dojídáme oběd a chceme zaplatit... Čekáme celkem dlouho, nikdo nás nejde zkasírovat... a tak zvedám ruku a mávám na číšníka... nevidí mě... a tak znova mávám... nic... máchám rukama jak roztleskávačka, až si všimnu, že ten chlap mě úmyslně ignoruje a obsluhuje všechny kolem mě... WTF? nechápu, nerozumím!!!

Pokračování ve čtvrtek... mluvím s kamarádem "...jééé, já zrovna jedu do Brna a tak rád bych tě viděl, ale úplně nevím, jestli to stihnu... tak já se ozvu, jak budu stíhat... " v pátek nic, v sobotu žádná zpráva, v neděli taky nic... dodnes nic... mlčí a ignoruje... nechápu... jako měla jsem i jiný program, nečekala jsem doma u telefonu.... ale taky by ti ruka neupadla, kdybys napsal zprávu, že nepřijedeš :-P

A jako naprostý vrchol ignorace... pamatujete Amíka, co jsem s ním chodila? Jaká to byla velká láska přes oceán? Jaká to byla Love Story jak z nějakého filmu? jak jsme si denně volali a psali, jak jsem kvůli němu odešla z práce, z Prahy, z ČR... abych žila v Chicagu?... ehm... Tak ten se se mnou před rokem rozešel mlčky a ignorantsky. Prostě přestal komunikovat... a když jsem ho pak donutila, abysme si zavolali, tak mi jen bez velkého vysvětlení oznámil, že už nemám jezdit... Asi bych si po tom všem představovala trošku obsáhlejší rozbor, ale nebyl zájem něco vysvětlovat, takže hotovo, šmitec, koheu! Celý rok jsme si nenapsali... až do včera... přání k narozeninám, jakože hepy brzdy!! Znáte messanger, aplikace na posílání zpráv přes fejsbůk? jak tam jde vidět, kdo si co a kdy přečetl?(prostě appka bonzačka)... tak tam jsem mu poslala přáníčko a Neal doteď dělá, že mu nic nepřišlo a nic nečetl... přitom já vidím, že je online... co z toho plyne? jasná a ultimátní ignorace mojí osoby... naprosto nechápu! nerozumím! něpaněmáju! nemám slov!
No neboj, nebudu se už vtírat... když jsem tak nesnesitelná stíhačka, která jednou za rok prudí s nějakým narozeninovým přáním!

PS: Prosimvás, kdyby vás někoho napadlo nějaké vysvětlení, dejte mi prosím vědět... ráda bych tomu všemu aspoň trošičku porozuměla.

Lekce trpělivosti a vyjednávání

Laduško, už je večer, pojď si umýt zuby... (žádná reakce)...
Laduško, já si jdu umýt zuby, jdeš se mnou? (snažím se nadšený tón, jakože to bude legrace... žádná reakce...)
Tak já jdu teda asi sama... já už fakt jdůů-ůů... (umyju si zuby sama a vracím se)...
Laduško, stopneme tu pohádku a až se vrátíš a převlečeš se do pyžámka, tak se na to můžeš dodívat, jo?... (žádná reakce...)
Násilím zavírám počítač a velím... do koupelny! lehký záchvat vzteku odrážím...
...válet na zemi ti moc nepomůže, ale pomohlo by ti, jít si umýt zuby, co?
Kupodivu jde se mnou, umyjeme zuby, jdeme zpátky a oblíknem pyžamo.
Laduška chce před spaním ješt napít... podám jí čaj a celá se zlije... omg! Ještě má v batůžku nabalené tepláky s tričkem... no nic vyslíkáme mokré pyžamo, to jde celkem snadno, ale do tepláků se oblíct nechce... néééé, to není pyžámkóóó... to není na spanííííí.... néééé. Laduško, já tady nemám žádné jiné pyžámko..... néééé, to není na spaníííí, to není pyžámkóóó, odmítá se obléct a zakrývá se pod peřinu. Laduško, dyť ti bude zima, podívej jaké tu mám krásné pruhované tepláčky a růůůůžovéééé tričko, jéééjda, kdybych se tak já do něho vešla, já bych si ho hned oblíkla... (snažím se si ho narvat jakože na hlavu)... jééjda to je malé, ale tak ty by ses do něho asi vešla, že? ukaž, můžu to zkusit... jéééžiš, my jsme zapomněly na tu pohádku.... mluvím o pohádce, abych zamluvila fakt, že ji soukám do tepláků a honem pouštím další díl O chytré kmotře Lišce... Ufff... když je dítě poklizené, jdu se převlíct i já. Oblíkám si noční košili a to je chyba, naše Laduška totiž miluje sukýnky a šatičky... jááá chci taky spinkat v šatech!!! a začíná si vyslíkat ty tepláky, co jsem jí tak pracně soukala... OMG!... prvním rychlým přískokem hledám sukýnku, co v ní odpoledne přišla, a druhým rychlým chmatem zachytávám tepláky v půlce zadku... nabízím, že si může na tepláky obléct ještě tu červenou sukni... dívám se nadšeně (jakože nejlepší nápad a největší legrace), po chvilce váhání přijímá a konečně jde ve svém nočním super-modelu chrnět :-)
Máme tady veselo u tety Páji v domečku :-)

Léto naruby

Eště jsem měla snahu udělat na seznamce nějaký třetí pokus... ale poté, co jsem byla označena jako povrchní kráva (když jsem se nechtěla sejít s dotyčným po zhlédnutí jeho fotky), svůj seznamovací profil jsem vymazala a věnuju se o prázdninách radši nějakým lepším činnostem:-)

Je horko. Poslední dobou docela dost. Vytáhla jsem všechny svoje letní hadříky a občas je tak nesnesitelné vedro, že mám na sobě jen minimum věcí, abych to přežila... šak to znáte... To pak přijdu do práce a sedím tam celý den v té klimošce... úplně zmrzlá na kost... že pak vylezu zas ven a v tom horku se jdu ještě prohřát do solárka nebo do sauny, tož je toto normální? :-)

A druhý den jsem o něco chytřejší, oblíknu punčochy a dlouhý rukáv a v práci je mi fajn a když pak vylezu ven a jdu třeba s někým na skleničku, tak tam v tom hicu sedím úplně zpocená, protože je mi v těch nohavicách a dlouhém tričku vedro... OMG!! všecko je v tom vedru jaksi naruby :-)

A včera to byla taky paráda... šli jsme si udělat do parku piknik, když je tak krásné léto, ne? Celý den hezky a když jdu z práce s taškou plnou dobrot na místo, tak začne takový liják, že stojíme v parku pod stromem pod deštníkem a čekáme, až trochu přestane... a tak tam stojíme minutu, dvě, deset, dvacet... Děsně si fandím, že mám aspoň svoje gumové boty, ovšem po pár minutách v nich mám takovou kaluž, že mi noha klouže všemi směry... No nic, dokloužu se jaksi taksi domů a když už si myslím, že jsem to úspěšně zvládla, stoupnu doma na dlaždičky a noha se mi sklouzne tak, že hodím neskutečnou mega držku... minutu nehybně ležím... přemýšlím, co všechno jsem si zlomila... naštěstí nic... uff... to léto mi dává zabrat! :-)