Desátého dubna... dé dé... vždycky se mi líbilo, jak to datum zní. Vždycky si ten den připadám děsně speciálně, jako by měl přijít ježíšek. A dycky mám pocit, že se stane něco výjimečného...
Takže dnes ráno vypravuju Ladušku a jako vždy: ...Nééé, jááá nechci jít do školky, jáá se chci dívat na pohádky!!...
Dopoledne velmi výjimečně: zjišťuju, že chodím s tílkem naruby a vepředu mi trčí cedulka... :-)
Odpoledne "netradičně": zase plánuju nějakou dovolenou... omg už mi ten diář proboha vemte někdo z ruky!!! :-)
Po práci už tradičně: přímý zásah deodorantem do ksichtu v šatně fitka...
Večer opravdu "velmi ojediněle": otvírám víno a přípíjím na to, že jsem zase o rok mladší!! Ano, ano, nedávno mi kdosi tipoval dvacešest let... pořád se to snižuje, takže cajk!
Všechno nejlepší Pájo :-*
Paji, já na tebe úplně zapomněla, promiň:-) snad mě omluví moje novorozenecko-kojící a zápisová (Matěj byl ten den u zápisu) demence. Dodatečně všechno nejlepší, oslavíme to, až dorazíš - doufám, že ten víkend platí:-)
OdpovědětVymazatKlárko, žádný stres, brzo se uvidíme :-*
Vymazat