Já jsem ty děti nesplodila, 9 měsíců jsem se na jejich příchod nepřipravovala... nejsem plná mateřských hormonů, které zařídí, aby se z toho člověk nezbláznil... žádné z dětí není na mě ani mojem mlíku závislé.... nemám s nima každodenní vztah a něříkají mi mami!
Vždycky je to šok! Žiju si svůj "nudný" single život (prsímvás, to slovo nudný je v úvozovkách, takže je doufám jasné, že můj život je zajímavý, plný nevšedních zážitků a božích lidí že? :-). No ale pak najednou přijdou ty děti a já teda přeruším svůj děsně zajímavý život a snažím se jim nějak tetkovsky věnovat, ale oni to někdy neocení, je jim to jedno, a nebo chtějí dělat něco jiného, nebo mě prostě jen plácají a já asi nemám tu patřičnou rodičovskou autoritu a tak zkusíme něco jiného... a pak přinutit vyčistit zuby a přemluvit, že jdeme spát a já úplně vyřízená usínám s nima po večerníčku. Druhý den po odevzdání se zase vracím ke svému "úžasnému" životu a dýchám a odpočívám a užívám si ticha a volna... ale stejně se na ně příště zase těším, bez nich by to prostě nešlo 💛💛💛
Žádné komentáře:
Okomentovat