Hovno

Už jsem si dnes ráno myslela, že se na mě někdo vysral... ale pak jsem si všimla, že stojím omylem u cizího auta. Já parkuju za rohem :-D

Kabinky

Panebože, to opravdu ještě nikdo nepřišel na to, že ve zkušební kabince musí být zeštíhlující zrcadlo min. tak o 1 až 10 cm a přítmí?!?!? Dycky tam přijdu, chci si zkusit nějaké oblečení a můj zadek se nevejde do žádného zrcadla! Ze všeho mi lezou špeky a navíc mám všude fleky a pupínky... protože to světlo je tak ostré, že by se pod ním dala udělat operace tlustého střeva, omg!!  Takováto špatná kabinková atmoška mě vždycky donutí jít domů s prázdnou a navíc mám zase pocit, že prostě musím jít ten zadek vyběhat...

... a tak teda jdu. Nechávám se inspirovat touto kráskou, která vstane klidně v 5h ráno, aby si každý den stihla jít zaběhat. A tak teda vstávám aspoň v 7h, oblíkám se do sportovního a jdu. Vybíhám na novou trasu dozadu k jablkovému sadu. Napřed si pochvaluju, že tu není ani noha, načež pak si říkám, že kdyby mě tady někdo přepadl, znásilnil a zahrabal, tak mě nikdy nikdo nenajde... opravdu hodně pozitivní myšlenky po ránu, haha :-) První dva pejskaři mě nepřepadli, ani ti dva individuové u traktoru... pro jistotu zrychluju, kdyžtak jim uteču, haha. Pak běžím kolem bezďáckého doupěte. Tyvady to jsem si teda vybrala trasu, jsem docela ráda, když se ocitám zpět v civilizaci. No nic, domů přibíhám s bolavýma ušima, protože jsem nenašla čepici a na nohách mám asi tak 5kg bahna, no to si zase někdy přivstanu teda! Nebylo by lepší předělat ty kabinky? :-D

Úterky

Každé úterý chodím cvičit. Je to parádní masakr, na konci hodiny jsem dycky úplně mokrá neboli zpocená až na prdeli :-) Jsme na tom všichni podobně, a tak se do šatny cpu jako první... nojo, prostě nerada stojím frontu na sprchu!

Když se vracím v ručníku do šatny, vidím, jak se všechna zpocená děvčata soukají do oblečení... no fůůj! a pak každá vytahuje nějaký deodorant nebo voňavku a fíkají si to na sebe všemi směry a myslí si, že tím přebijou svůj smrad...... a tak se plížím v mlze, hledám skříňku, skoro nemůžu dýchat když... ssssssssss... ssssssss... zásah... jedna mi to fíkla rovnou do ksichtu.... uáááááá... asi jsem slepáááá...

A tak my tady žijem každé úterý :-)

Tetka

Je to hukot... minulý víkend jsem za 3 dny navštívila 6 dětí. Tento víkend zase ve společnosti Ladušky a Dianky a su z toho úplně vyfluslá. Jo, no tak dalo by se říct, že toho nadělám... že maminy to mají doma nonstop, tak co si stěžuju... ALE... když hlídá teta, je to prostě jiné!

Já jsem ty děti nesplodila, 9 měsíců jsem se na jejich příchod nepřipravovala... nejsem plná mateřských hormonů, které zařídí, aby se z toho člověk nezbláznil... žádné z dětí není na mě ani mojem mlíku závislé.... nemám s nima každodenní vztah a něříkají mi mami!

Vždycky je to šok! Žiju si svůj "nudný" single život (prsímvás, to slovo nudný je v úvozovkách, takže je doufám jasné, že můj život je zajímavý, plný nevšedních zážitků a božích lidí že? :-). No ale pak najednou přijdou ty děti a já teda přeruším svůj děsně zajímavý život a snažím se jim nějak tetkovsky věnovat, ale oni to někdy neocení, je jim to jedno, a nebo chtějí dělat něco jiného, nebo mě prostě jen plácají a já asi nemám tu patřičnou rodičovskou autoritu a tak zkusíme něco jiného... a pak přinutit vyčistit zuby a přemluvit, že jdeme spát a já úplně vyřízená usínám s nima po večerníčku. Druhý den po odevzdání se zase vracím ke svému "úžasnému" životu a dýchám a odpočívám a užívám si ticha a volna... ale stejně se na ně příště zase těším, bez nich by to prostě nešlo 💛💛💛

Laduščiny hlody

Naložím Ladu do auta a jedeme na cvičení.
Asi za 3 minuty Lada hlásí... "Pájo, já chci blinkat!"
Na ručku a se smykem zatáčím na parkoviště a chystám super-rychlo-záchrannou akci!
"Bolí tě bříško? jdeme rychle ven?" ptám se.
"Nééé, strčíme si prst do krku a budeme blinkat... " ukazuje mi svůj ukazováček.
Cože??!?!? naprosto nechápu, asi desetkrát se ujišťuju, že jí teda není blbě??
"Nééé, Sofinka říkala, že když si strčím prst do krku, tak budu blinkat"... hledí na mě, jako by to chtěla vyzkoušet... pak si to rozmyslí... "a teď už Pájo jeď, nebo přijedem pozdě na to cvičení!!!!!" :-D

Návštěva

Obvykle pátky večer trávím doma. 

V pubertě mi to přišlo jako super-nuda. Teď mi to přijde boží :-)

Ovšem tento pátek přijela milá návštěva, takže se fintíme a vyrážíme ven... jako první zastávka je Národní divadlo Brno a opera Carmen... olaláááá.... následuje mojito v Baru, který neexistuje.... pak další mojito v Baru Čtyři pokoje... a končíme na tanečku v Metro Music clubu...  juhůůůů 💃

Ujel nám rozjezd (brněnská mhd specialita, že jednou za hodinu jedou z hlaváku všechny noční autobusy), berem taxi a ve 3h ráno jsme doma jako na koni :-D