... Nastupuju a na začátku vagónu sedí takový krásný sympaťák... ježiš usmál se na mě, červenám se a jdu hledat svoje sedadlo... ehm... cože?!?!...
... starý chlap s děsivým obličejem protáčí oči v sloup, když ho slušně požádám, jestli by mě pustil sednout k okýnku. Je obrovský, sedí na polovině mého sedadla... dotýká se mě nohou, dotýká se mě svojí plesnivou bundou... o odéru ani nemluvím. Bojím se hnout, aby mi třeba nedal facku. Kupuje si lahváče, jasně ještě je tu málo smradu! V nestřežené chvíli si posunu nohu před sebe a hodlám bránit své území i kdyby trakaře padaly!! Moc se mu to nelíbí, nemůže pořádně roztáhnout nohy do praku. “Jakože” vytahuje z kapsy lístek a přitom mě solidně dloubne loktem do žeber... wtf?!?! no tak já nevím, kdysi jsem to cestování vlakem měla docela ráda... po hodině jsem naštěstí vysvobozená, tento divnotvor vystupuje, uff:-)
Kdyby se mě ještě někdo někdy ptal, proč nemám ženicha... tak prsimvás.... není to proto, že bych já byla moc vybíravá!! Ono totiž není z čeho vybírat!! Ti prima fešáci sedí na opačné straně vagonu, zatímco já zápasím o přežití někde vedle divného chlápka :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat