Jak jsem si šla po dovolené zaběhat

Co sem se vrátila z Madeiry, tak su celá zpomalená... nojo, normálka! Ale tak už je na čase se rozhýbat, takže dneska jdu běhat. Jsem na cestě z práce, přicházím k baráku, v hlavě myslím akorát na to, co si obleču a... najednou vidím, že na terase leží ježek. Jdu k němu, sleduju, jestli se hýbe. Pak usoudím, že je po něm, a tak jdu pro malou lopatku, abych chudáka odnesla do věčných lovišť. Když se ale vrátím a začnu do něho jemně dloubat, zjišťuju, že ještě dýchá!! Jako myslela jsem si, že ke zvířatům nemám žádný vztah... ale tady najednou bulím, malého ježečka je mi děsně líto a absolutně nemám to srdce ho polomrtvého někam "uklidit". Musím mu nějak pomoct! Ale jak? Nevím... na nějaký běh úplně zapomínám, otvírám kámoše gůgla a hledám "zvíře v nouzi". Najdu nějaké telefonní číslo... a po půlhodině na telefonu se samými milými ochránci přírody dostávám kontakt na jednoho pána v Brně, který mi ochotně diktuje svoji adresu, kam prcka můžu přivézt. Balím ježka do krabice, sednu do auta a kdybych měla maják, tak ho zapnu... první pomoc na cestě neasi :-) Nevím, jak ten chudáček dopadl, nechala jsem ho plně v rukou pána záchranáře. Ale dala jsem si po příjezdu panáka na jeho zdraví a doufám v happy end... No nic, tak běhat půjdu zítra ;-)