A znáte to, jak vás to občas popožene trošku svižněji na záchod? :-)
No tak já jsem si tento víkend dala pár skleniček... no pak to najednou přišlo, a tak jsem si popoběhla na záchod... svlíkám kalhoty a najednou slyším takový tupý zvuk "žbluňk"... tak čumím, co mi to spadlo do záchodu a s hrůzou zjišťuju, že je to můj MOBIL!!! OMGGG!!! Rychle lovím a přemýšlím, jestli mám zachraňovat telefon, nebo tu druhou situaci... volím mobil a vehementně vysušuju a modlím se... napřed to vypadá dobře, ale do pár minut je mrtvola :-( Takže prsimvás... dávejte si při pití burčáku bacha na svoje telefony... ať neskončíte oba v hajzlu!!!
PS: Momentálně jsem bez mobilu, nemáte někdo náhodou doma nějaký nepotřebný, který byste mi chtěli věnovat? nebo aspoň půjčit? Jsem na fejsbůku na messangeru nebo aj na e-mail se dívám pavla.kabourkova@gmail.com. Díky.
Moje obrovská úroda (ze tří sazenic) činí 3 dýně velikosti grepu... ehm!
No jako první pokus o zahrádkaření dobrý, ale vynaložené úsilí teda vůbec neodpovídá výsledku. No nic, letos teda ještě dýňovou zásobu nakupuju na trhu plus dostávám darem od kamáradů, kteří byli v pěstování zeleniny úspěšnější. .... a že se toho nakonec docela sešlo!
Tady na obrázku.... ve předu... ty 3 nejmenší... jsou moje :-)
Doufám, že to chvíli vydrží, abych stihla udělat nejen milované dýňové lívance, ale taky vyzkoušet všechny tyto nové recepty :-)
Co sem se vrátila z Madeiry, tak su celá zpomalená... nojo, normálka! Ale tak už je na čase se rozhýbat, takže dneska jdu běhat. Jsem na cestě z práce, přicházím k baráku, v hlavě myslím akorát na to, co si obleču a... najednou vidím, že na terase leží ježek. Jdu k němu, sleduju, jestli se hýbe. Pak usoudím, že je po něm, a tak jdu pro malou lopatku, abych chudáka odnesla do věčných lovišť. Když se ale vrátím a začnu do něho jemně dloubat, zjišťuju, že ještě dýchá!! Jako myslela jsem si, že ke zvířatům nemám žádný vztah... ale tady najednou bulím, malého ježečka je mi děsně líto a absolutně nemám to srdce ho polomrtvého někam "uklidit". Musím mu nějak pomoct! Ale jak? Nevím... na nějaký běh úplně zapomínám, otvírám kámoše gůgla a hledám "zvíře v nouzi". Najdu nějaké telefonní číslo... a po půlhodině na telefonu se samými milými ochránci přírody dostávám kontakt na jednoho pána v Brně, který mi ochotně diktuje svoji adresu, kam prcka můžu přivézt. Balím ježka do krabice, sednu do auta a kdybych měla maják, tak ho zapnu... první pomoc na cestě neasi :-) Nevím, jak ten chudáček dopadl, nechala jsem ho plně v rukou pána záchranáře. Ale dala jsem si po příjezdu panáka na jeho zdraví a doufám v happy end... No nic, tak běhat půjdu zítra ;-)
Záda už mě nebolí. Těch pár dní válení na pláži mi pomohlo :-) Chceme dohnat všechny výlety, které jsme měly v plánu... ovšem... zas tu začalo být dost hnusně!! Prší a je chladno, takže jakýkoliv pokus vyjet nahoru do hor vzdáváme někde v kavárně :-) Poslední den ještě zajdem naposledy k bazénu a vykonáme jakýsi opalovací pokus... ale do plavek se vyslíkám jedině, že jsem na Maideře!!! Normálně bych asi ležela ve svetru zalezlá někde pod dekou :-)
Jinak nám to tady pomalu končí. Vlastně právě sedíme na letišti a čekáme na náš let... tož že bych krátce shrnula a zhodnotila?
• Madeira je boží! Je to fakt nádherný ostrov, který se dá projet křížem krážem. Je to tady jak stvořené pro aktivní dovolenou v horách, ale když je chuť na koupačku, není problém...
• Všechny silnice a směrovky jsou tu perfektně značené, po pár dnech zahazuju navigaci. Ovšem řízení auta je tady velká kapitola sama o sobě. Kolem celého ostrova vede dálnice, to je cajk... ale jakmile chce člověk zajet do vnitrozemí, nastává dobrodružství´... vedou tu klikaté a hlavně hodně strmé silnice... chce to nějaké silné auto!! My s tím naším plecháčkem 1,2 jsme se každou cestu modlily, aby vyjelo, a jednou to dokonce nedalo!!!! Normálně jsme se v půlce cesty zastavily a musely se vrátit... a výlet zrušit :-(
• Asi tady na Madeiře z turismu dost žijou. V každé zaplivané vesnici je totiž obchod se suvenýrama... ovšem je to plné nevkusných a zaprášených krávovin. Furt nás někdo někde zastavuje, furt na nás někdo pokřikuje, něco nám nabízí a vnucuje. Navíc místní chlapi (takoví staří plesniví domorodci) tady jen postávají u kaváren a očumují kolemjdoucí... Toto je fakt vopruz, asi jako taková jediná negativní věc tady. Lepší celou dovču strávit v horách :-)
• Jóóó hory jsou tu nádherné! Jednak se dá vyjet na túru do 1800m, kde výhledy jsou prostě famózní. Ale dost se tu drží mraky, takže je potřeba mít trošku štěstí na počasí. Taky tu vede naprostý bezpočet turistických tras kolem levád (zavlažovací kanály), což je dobrá prča, protože občas musíme projít ve strmém kopci nebo černým tunelem a tak :-)
• Portugalštině není rozumět vůbec. Za 14 dní nejsem schopná si zapamatovat tyto tři slova místních specialit.
Espada = ryba
Espetada = špíz
Empenada = masová kapsa
Ale úplně všichni tu umí anglicky a francouzsky a někteří i německy či španělsky... no nejvíc turistů je tu asi Francouzů... Čechů jsme taky potkaly hodně, to je teď u nás nějaký hit či co?
• Rostou tu výborné banány a maracuja a kaktusové ovoce. Navíc všechny ty ryby a mořské plody... no pochutnaly jsme si na mnoha dobrotách!!
• Portugalské víno je boží. Vypily jsme ho při západu slunce u nás na balkoně hodně. Jednou jsme udělaly pokus zajít "zapařit" do města, ovšem ve Funchalu jsme potkaly jen samé důchodce... normálně tam zdechl pes! Ale my jsme na tom balkóně byly stejně nejspokojenější, že Terko? Díky za parádní pohodovou dovču :-*
