Bobo, bobo, bobo! Hlásí Laduška. Vidím, že přešlapuje na místě, takže je potřeba jednat rychle, jestli to nechci sbírat z gatí... přiskakuju k ní a odborných chmatem ji držím nad trávou. Nééé, tam ke stromečku!! A tak v polopředklonu s Laduší na rukách mířím ke stromečku a doufám, že se rychle vytentuje. Druhým okem kontroluju, jestli mi někdo nekrade kočár, nedejbože pracovní notebook, co mám v tašce... a třetím okem kontroluju Dianku, která si to nakračuje kamsi k hřišti (které je naštěstí úplně prázdné, suché, rovné a celé oplocené, takže žádná hrozba :-).
Laduška vytlačila bobek, ptám se, jestli je to hotovo... nééé, ještě čůrání... tak šupej, pobízím ji stále v předklonu. Laduška protestuje, že čůrat chce tam na ten kamen a ukazuje asi 10m vedle! Pak se asi 3minuty dohadujeme, kdy ji přesvědčuju, že ji nikam nenesu a ona zas protestuje, že bude čůrat jen tam... omg, omg, omg!! :-) Jsem měká teta, v polopředklonu se belháme ke kameni, stále sleduju druhým okem kočár a třetím okem Dianku, která zkoumá pomalovanou zeď. Utřít zadek, ruce, vyhodit bobek, zahladit stopy, trošku mě bolí v zádech, ale všechno zvládáme... :-)
Laduš běží na průlezku... kde že mám tu Dianku? Ježiš! Leze na jakýsi dřevěný špalek, přiskakuju, chytám, jistím... pohoda. Šmarja, musím si dojít pro kočár, nechala jsem ho kdesi vzadu, přecejen tam mám ten počítač... Laduško, lez tam nahoru opatrně, ať umíš slézt taky dolů, jo? Ohlídnu se na druhou stranu... Néééé, Dianka běží ke kaluži, já běžím k Diance a v poslední sekundě ji chytám, aby tam nespadla celá a namočila se JEN po lokty omg, omg, omg! Držím jí obě ruce a už mi chybí jaksi třetí ruka, abych mohla vytáhnout kapesníky na utření... Najednou volá Laduš, Pájo, pomóóc, já neumím slézt dolů :-D :-D Hahaha, někdy je to sranda s těma dětma, musím se smát :-)
